tolik přání si Češi formou sms letos poslali k Vánocům. Zamyslete se. Kolik konkrétně jste jich poslali vy? A kolik z vás někomu poslalo tradiční vánoční pohlednici? Já jich odeslal asi třicet. Většinu přes email, abych se přiznal. Ale sms ani jednu. Nevíme, kolik emailových přání letos Češi poslali, ale jedno je jisté. Česká pošta na úkor mobilních operátorů příšla o neuvěřitelných 265 000 000 Korun. Tolik mohla vydělat, kdyby každý občan naší země místo textové zprávy popřál přátelům krásné svátky tím, že by jim poslal pohlednici. Blbou malinkatou pohlednici. Ale to je nuda! Koupit ji, koupit známku, napsat, olíznout, odnést na poštu nebo hodit do schránky...Na co? Sednu si do křesla a napíšu jim z mobilu!

Nemám mobil, takže jsem nedostal ani jedno Vánoční přání. Vlastně jedno ano. Z Ameriky, odkud by mi stejně nikdo sms asi neposlal. Ale jinak jsem si krásné svátky popřál jen s lidmi, které jsem v poslední době viděl na vlastní oči.

Jsme generace, která dává českému jazyku na frak. Na frak? To, co děláme, ja prznění a šikana naší krásné řeči. V sest na Karlaku. Neskocime na pivko nebo panaka? Muzes mi pucit vrtacku? Stavim se pro ni po veceri.

Moderní formy komunikace nás nutí myslet zkratkovitě a veškeré informace vtěsnat do stošedesáti znaků. A opovažte se použít diakritiku!

Kdo z nás je dnes schopný kamarádovi, kterého delší dobu neviděl, poslat po3tou několikastránkový dopis? A kdo (když už se, podivín, odváží) v něm neudělá jedinou gramatickou i stylistickou chybu? Degeneraci pozoruji i na sobě. Posílám-li email někomu, koho znám, nepodepíšu se, protože dotyčný stejně odesilatele zjistí dřív, než si jej přečte. Volám-li někomu (na mobil, pevnou linku z mých přátel používá už málokdo), nepředstavím se. Dotyčný na displeji stejně vidí, že volá Jarda, přiloží si sluchátko k uchu a vyplivne "Nazdar!" dřív než já, což je naprosto špatně, podle etikety by měl volající pozdravit jako první a bez čekání na odpověď se ještě musí představit. Dnes už snad toto pravidlo platí pouze v případě, že mobilní telefon volané osoby má rozbitý displej. Co s tím? Nic. Člověk, společnost i komunikace se vyvíjí. Třeba za pár let budeme do zaměstnání posílat životopisy formou sms zpráv.

A taky dáváme hrozně na frak češtině sami přejímáním frází z cizích jazyků a - bohužel - i od našich politiků. O tom to je, víš co!

"Písni mi kvůli silvíkovi." řekla mi nedávno kamarádka. Přiblble jsem se usmíval, aby nebylo poznat, že nerozumím tomu, co po mně chce. Pak mi to došlo. Mám jí napsat, co s tím Slivestrem...Písni mi...Tak velikou blbost jsem už hodně dlouho neslyšel. Písnout...V roce 1996 vydalo Argo sbírku Lennonovy poezie s názvem Písání. Knihu doporučuji už kvůli tomu, že jde o překladatelskou perlu. Název je v tomto případě na místě, protože kniha je plná přesmyček, aforismů a úplně nových slov. Nedivil bych se, kdyby slovo Písání vzniklo samovolně v průběhu překladu.

Ale písnout někomu, že nemáte čas? Brrr, fuj, to je ale výraz!!! Písni mi, v kolik si dáme ten srazík, skočíme na nějakej filmík a pak do nějakýho klubíku, co říkáš? To bude hustý!

Čeština je hustá. Je tak zvláštně rozbředle zahuštěná. Ale jinak všechno v poho!

Přeji vám, drazí čtenáři, krásný a klidný rok 2005!