Jdu takhle Legerovou ulicí. Není na ní nic hezkého a tak jí v tichosti procházím s pohledem zapíchnutým do chodníku. Pár metrů před I. P. avlova mě přes nos praští hrozný zápach. Podívám se tedy, odkud že vychází. Nevěřili byste tomu, drazí čtenáři, ale na byhnité pásu země mezi chodníkem a magistrálou se na ploše asi pěti metrů krychrových válelo dobrých dvě stě psích hovínek. Všechna hovínka byla stejná, zdálo se, jakoby tu naráz vykonal potřebu pes velký jak kobyla. Chvíli jsem jen tupě stál a přemýšlel, jak se tam ty exkrementy dostaly. Ještě teď si nad tím lámu hlavu. Každopádně pražské ulice jsou toho plné a situace je horší a horší. Loňské prázdniny jsem dělal pro Frekvenci 1 anketu na téma 'Co s psímy hovny v ulicích?' Z 60% lidi řekli "uklízet", ale jak, to prej neví. 20% radilo, ať to páníčkové po psech uklízí a 20(!)% drze odpovědělo, že to má zůstat ležet, že to prý prospívá půdě. Chodník není půda. O ulice se stará město. Občas můžete sem tam narazit na špinavého, většinou zanedbaného člověka, jak před sebou táhne popelnici a sem tam se zastaví a pár hovínek do ní namete. Občas. Město se brání tím, že na víc zaměstanců jednoduše nejsou peníze. A tak můžeme dál chodit s pohledem zabodnutým do chodníku, abychom do něčeho nešlápli. Ach jo!