Nejdřív jsem si myslel, že je kolega Soukup blázen. Seděli jsme v jedné z mnoha smíchovských hospůdek a on na mě chrlil jeden nápad za druhým. Já jen kýval hlavou, jako že rozumím a sem tam jsem přispěl svojí troškou do mlýna, ale postupem času (a piv do hlavy) se mi vize kolegy Soukupa začala líbit. Uvědomil jsem si, že ty nápady nejsou neproveditelné, ale bude to chtít hodně práce. Něco se změní ihned, něco až za rok. Prostřednictvím tohoto úvodníku bych mu chtěl vzkázat, že pokud se já, on i ostatní členové redakce budeme snažit několikanásobně víc než doposud, je dost možné, že tento magazín by si mohl vybudovat pevnější pozici mezi internetovými magazíny. Tak směle do toho! A vy, drazí čtenáři, nás v tom nenechte samotné a napište nám vaše názory a připomínky, zařídili jsme kvůli tomu úplně novou rubriku!

A co je ještě nového? Asi to ihned nepostřehnete, ale magazín Retardér se přestal spoléhat na články občasných dopisovatelů a společně s kolegou Soukupem jsme sestavili novou redakci. Přišli noví lidé, staří byli odejiti, pár jich zůstalo. Dále - jak už jste si jistě všimli - se změnily rubriky. Je jich méně, aby byl magazín přehednější a užšeji se profiloval v očích čtenářů i práci redaktorů.

Novinek je více, ale musí nejprve uzrát. Sám jsem zvědavý, kolik z té vize se stane skutečností. Bude to běh na dlouhou trať. Ale internetové magazíny mají tu výhodu, že jste na té trati jediný závodník. Mějte se dobře, přátelé!