Premiér Paroubek nějak rudne ve tváři. Není to však studem, ale námluvami s opozičními komunisty, které svým chováním přímo označil za budoucí koaliční partnery. Jako zahájení spolupráce obou levicových stran můžeme brát blížící se hlasování o zákoníku práce, který přímo zavání levicovým přístupem k zaměstnanci, zaměstnavateli a jejich právům. Vážení poslanci, kteří za návrhem nového zákoníku práce stojíte, nezbláznili jste se? Prodloužit zkušební pracovní dobu na celý jeden rok, to může snad jedině člověk, který stres z tohoto zkouškového období jako zaměstnanec nikdy nezažil.

Paroubek i ta část poslanců, kteří už mají jisté čelní místo na kandidátkách, si hlasováním vyzkouší spolupráci s komunisty a bude o nich uvažovat jak o koaličních partnerech, tak o podpoře menšinové vlády, obě varianty jsou možné. ODS má smůlu, že i kdyby vyhrála o deset procent volby, prezident země sestavením vlády pověří člověka, který je schopný dostat většinu křesel v pralamentu pod svá křídla.
Paroubek mě nepřekvapil. Já ho nevolil a bylo mi jasné, co je zač, naopak se jeho kroky daly v mnohém předvídat. Hůř jsou na tom jeho voliči, kteří nejen že z vládních slibů, které mají tak rádi, nevidí žádný posun k realizaci, ale zárovéň z dálky pozorují jejich kandidáta, jak se jim vysmívá do tváře, když v poslanecké sněmovně zády k lidovcům a unionistům laškuje s kolegou Grebeníčkem. Jenže voliči ČSSD mají jednu chybu - tolik vlád je zklamalo, oni ale stejně ty politiky volí a volí a volí. A tak tady máme rádoby politiky Zemana, Špidlu, Grosse, Paroubka. Já vím, ono se to důvěřuje, když jim před volbami napumpují peněženky podporou ze státní pokladny.