když se koupu. U mne teto obřad čistoty těla probíhá většinou ve večerních hodinách, a to právě běží různé hitparády, rádio Beat pouští dokonce celé desky, Český rozhlas dvě nabízí mluvené slovo jen občas protnuté písničkou. Na Evropě dvě nedávno hráli písničky na přání. A nějaký Michal chtěl zahrát písničku svojí ženě. Ha, nějaký romantik, řekl jsem si, teď po večeři s milovanou chotí sedí u stolu nad skleničkou víná a povídá si s ní třeba o uplynulém týdnu. Jako zvukovou kulisu kulisu si zapnuli rádio a naladili Evropu 2.

I řekl jsem si, naložený při tom v horké vodě jako utopecen v láku (zajímavé přirovnání), že ten chlap má docela dobrý nápad. V půl osmé večer nikde květinu nesežene, tak nechá ženě zahrát aspoň nějakou pěknou písničku. Nechal zahrát nějakou věc od Gigi d'Agostina (napsal jsem to správně?) a z reproduktorů (jeden už vlastě přes půl roku nefunguje) mého bakelitového rádia se začaly valit takové ty tuctuctuc zvuky poskládané do tříminutové písničky. No hrozný. A já se začal nahlas smát, dokonce na dveře koupelny zaklepala mamka a zahuhlala cosi jako "Jsi v pořádku?". Představil jsem si totiž ty dva, jak sedí u toho stolu, drží se za ruce a dívají se sobě do očí.

On: "Lásko, tahle je pro tebe."
Ona: "Miluju tě!"

A přitom oba kývou hlavami do rytmu. One, two, three, tarara tuc tuc tarara. Tomu říkám romantika.

V roce 2014: "Ahoj, Leoši, tady Jarda. Chtěl bych zahrát svojí ženě Vendulce (Aničce, Pavlínce, Kačence,...) něco od Raye Charlese."

Už vidím, jak se mi ty nagelovaný palice, co to zrovna poslouchaj a čekaj na novej hit Helenky Vondráčkový "Z hrobníkovy lopaty šup na taneční parkety", smějou.