|
|
|
Kultura > topstory:
|
Vladimír Stibořík - kultura - 14.12.2007 - hits:6385 David Spilka – Stříbrný sen (recenze)
Stříbrný finalista třetí řady SuperStar David Spilka vydal letos na podzim své debutové CD, které vyšlo s půlročním zpožděním, protože David se neshodl se SonyBMG na jeho hudební podobě, a tak od ní odešel a vydal si CD sám na své vlastní náklady. A jak jsem očekával, historie se opakuje, protože podobně jako Petr Bende překonal Vlastu Horvátha, tak David svým debutem „Stříbrný sen“ po hudební stránce předčil svého někdejšího přemožitele Zbyňka Drdu.
20 komentářů | hodnoceno: 2.98
|
|
|
|
Náhodně vybraná anketa z archivu:
|
Posunul se Vám následkem povodní školní rok ??
Ano.
27%
Ano, ale radši bych byl ve škole...
23%
Škola mi začala normálně.
50%
Hlasovalo: 62 lidí.
Hlasování bylo ukončeno. Datum této samostatné ankety se v databázi nedochovalo.
Archiv všech anket »
|
|
Náhodně vybraný sloupek z archivu:
|
Mike Oldfield
 nahrál album Turbular Bells sám bez cizí pomoci u sebe doma a dostal se do širokého podvědomí hudebního světa. Stal se respektovaným muzikantem a jeho desky si lidé pouštěli pro svoje uspokojení, tak jako se třeba dívají na obraz.
Loňské (nebo snad předloňské?)letní prázdniny jsem slyšel předělávku písně The Moonlight Shadow do elektronické podoby. V Moravském Krumlově, kde jinde. Mí kamarádi říkali: "Ty vole, ty Grův kavrič ('autoři' skladby) jsou fakt dobrý! To se po dlouhý době někomu opravdu povedla písnička!" Kroutil jsem hlavou nad tím, že neznají originální verzi a vůbec je neštve, že došlo k brutálnímu znásilnění díla pana Oldfielda. Několik týdnů na to jsem slyšel předělávku další jeho skladby (Get to France) a ptal jsem se sám sebe, jestli je to vůbec možné, takhle vykrádat, znásilňovat, osekávat a zjednodušovat rockové písně, které tím, že nebudou hrány na kytaru, ztratí veškerý náboj a krásu.
No a co se nestalo - včera jsem zapnul rádio (obvykle stanici Beat, avšak několikrát do měsíce naladím Evropu 2, abych věděl, co je teď v kursu), kde hráli píseň Beds are burning (na Evropě 2). Tuto píseň mám rád, ani nevím proč. V listopadu loňského roku mi dokonce, linouce se z reproduktorů (DOST UŽ BON JOVIHO!), zkrátila ve vyprodané Sportovní hale čekání na koncert kapely Deep Purple. V rádiu však hráli 'moderní nadupanou megaverzi', kde do rytmu tucy tucy zpívala žena (!) s hlasem jak cirkulárka (!!!). Kdyby aspoň moderátor řekl, že jde o předělávku písně kapely Midnight Oil...Nic. Jen prý nová vypalovačka.
Nechápu popularitu raveové vlny a už vůbec nechápu ty pobeďarovaný nagelovaný prasata (sorry, Gigi d'Agostino, stará vojno, jinak ale lidi, kteří dělají s hudbou takové věci, nazvat nemohu), který písně určené kytaře doma v zasmrádlém pokoji u nadupaného počítače předělají do syntetizátorů a pak s tím hurá na dýzy. Třikrát fuj všem coververzím a největší fuj těm blbečkům, kteří předělali Midnight Oil.
Kdo z vás, drazí čtenáři, si vzpomene, jak na závěrečném ceremoniálu olympijských her v Sydney zpívali Midnight Oil naživo? Jaroslav Konas 24.04.2004 Archiv všech sloupků » |
|
Náhodný výběr článků z archivu:
|
|
|