Jedna drahá čtenářka napsala ve svém komentáři k úvodníku zhruba toto: abych se neděsil stavu v současné politice, veřejným míněním nevěřil a psal úvodníky založené na faktu.

Drahá čtenářko. Já se současné politiky nebojím (ani nevím, jaks na to přišla), ale spíš mě štve, kazí mi náladu a mně nezbývá, než jen nevěřícně kroutit hlavou.

Veřejným míněním věřím. Už proto, že je to jediný bič na politiky. Navíc se o veřejné mínění starají renomované společnosti, které za to jsou dobře placené a, ano, narozdíl od jiných úřadů svoji práci neflákají. Ostatně na pokládání otázek není co zkazit. A to, že veřejné mínění je vratké...to je samozřejmé. Lidé jsou ovlivňováni názory, činy, cenami, náladou. A právě proto probíhají výzkumy veřejného mínění po celý rok, ne jednou za čas.

A k faktu. Já si téma na úvodníky necucám z prstu. Stačí, drahá čtenářko, když si pustíš v neděli poledne televizi a chvíli budeš poslouchat politiky. A pak k ránu ČT2, kde běží záznamy z jednání poslanecké sněmovny. Jen se na to pár hodin dívej na ty pepiky, co tam řeší za kraviny a jak mrhají našimi penězi. A čti politické komentáře v novinách a a poslouchej pořady politologů na Českém rozhlase a hned ti vyvstane v hlavě pár otázek, proč vlastně tam ti pepici jsou, co tam dělají a pro koho. Já nevím jak tebe, ale mě politika baví. Je to prča. S pozdravem drahé autorce (neznám její jméno a přezdívkou ji v úvodníku oslovovat nehodlám) Jarda