alespoň podle papírových hvězd Orion, které teď září do ulice z každého třetího okna. Vždyť je teprve první listopad, řekne si střízlivý člověk. Ale reklama, ta zubatá potvora, znehodnocuje tímto vánoční svátky. Už jednou reklama znásilnila Vánoce, na začátku dvacátého století. Oblékla Santu Klause do barev Coca-Coly, trošku (hodně) mu přidala kolem pasu, začervenala obličej a tak zůstal do dnešní doby.

Obecně nemám rád reklamy, ale oceňuji, když někdo vymyslí takovou reklamní kampaň, která nenutí lidi jít si koupit daný výrobek, jako třeba před rokem proběhnuvší hledání štěněte Staropramenu, kdy se někde u Benešova sešlo několik desítek (snad i stovek) pivařů, kteří v dané oblasti podle indicií vycházejících v tisku pod hlavičkou placená inzerce hledali zakopaný sud piva. To byl báječný nápad! Stokrát lepší než pan opravář Bláha, který půl národa nutí prodloužit život pračce (mimochodem, herecké výkony jsou v té reklamě naprostou světovou raritou, neboť zde nejde o přehrávání, ale o PODHRÁVÁNÍ; ne, pane Bláho, Vám to jde!).

A stejné je to s papírovou hvězdou. Lidé nejdou a nekupují sušenky. Jen lepí kus papíru do okna a doufají, že něco vyhrají. Jaký ale budou mít pocit, až budou do oken lepit papírové sněhové vločky, které děti vystříhaly ve školní družině? Máme zapotřebí kazit si atmosféru Vánoc slepou nadějí krátké finanční injekce? Asi ano, když je kouzelná hvězda vidět v každé ulici desetkrát.

Je mi smutno.