Nevěřil jsem vlastním očím, když přímov ve středu obce zvané Újezd nad Lesy otevřeli nadšenci kavárnu a vinárnu. Obklopena výčepy vypadá jako zjevení z jiného světa, ale zatím se drží, i přes brzkou zavírací hodinu nemá o zákazníky nouzi. Ovšem daleko větším překvapením, když si ti samí lidé hned vedle otevřeli knihkupectví. Knihkupectví? Tady, v Újezdě nad Lesy? V duchu jsem odhadoval dobu, kdy prodej knih skončí a do prostor se nastěhuje obchodník s nějakými kýči pro vyzdobení domova. Nestalo se tak, knihkupectví stále funguje.

Vždycky jsem práci těchto knihkupců, kteří kvůli umístění obchodu na malé město sotvakdy prodají něco jiného než kuchařku, křížovky nebo knihu rad pro zahradníky, obdivoval. Když jsem do knihkupectví vešel poprvé, nestačil jsem se divit. Na malé ploše bylo natěsnáno největší možné množství knih, od renesanční lyriky přes ruské klasiky až třeba po Ajvaze nebo Obermannovou. A pokud zrovna něco není skladem, není problém knihu do dvou tří dnů objednat (dokonce bez složení zálohy, což si dneska dovolí málokdo).

Vlastnit knihkupectví na malém městě je boj s větrnými mlýny. Málokdy se prodá kniha dražší než tři sta korun, například monografie, a ty levnější si stejně místní koupí v supermarketu během nákupu proviantu. Možná že před vánočními svátky se knihkupcům zvedne tržba, ale přecejen v porovnání s prodejem během celého roku je to chabá záplata.