Před rokem jsem šel v St. Rémy de Pce. na poštu za účelem poslání pohledu s levandulovými pláněmi babičce do Košic. V takové té jedné z kukaní seděla pohledná mladá slečna, přísně, ale budila posit, že decentně upravená krásnýma modrýma očima hleděla do místnosti a přemýšlela, kdo z davu lidí k ní asi předstoupí. Na Francouzech se mi líbí jedna věc. Neřeknou "Další!", prostě se uvolní okénko a někdo se k němu došourá. Tak jsem k němu došoural já a pozdravil jí. Následující 'Bonžúr' mne zcela uzemnilo. Tato kráska na mne promluvila hlubokým, lehce chraptivým, ale mužským hlasem. A teprve teď, když jsem přistoupil k okénku, jsem si uvědomil, že je sice pečlivě a jemně oholená...Podal jsem tedy té muženě dopis a civěl na ní s otevřenou pusou, nikdy v životě jsem totiž takového člověka neviděl, pouze slyšel o jeho existenci z pubertáních vtípků. Ta slečna se podívala na adresu a radostně vykřikla: "Á, Košice!" Teda znělo to 'Á, košíz!'. A pak dodal "Košíž, Lokomotiv Košíz!". Nakonec jsem se dozvěděl, že St. Rémy s Lokomotivem Košice přátelské utkání ve fotbale. Usmál jsem se, ale přitom jsem musel vypadat hrozně blbě, jako kluk, který jde poprvé do ZOO na slona a ten slon se před ním to...vytento. Myslím, že tak jsem přesně vypadal. A když jsem nedávno jel metrem a přemýšlel, proč je Francie proti útoku na Irák, vzpomněl jsem si na tuto historku. Nikde jinde jsem než ve Francii na poště, v obchodě, v bance nebo jinde muženu neviděl. Tím pádem se přiznám, že od zamě, která je tak loajální, že zaměstná ve státních službách nalíčené muže, očekávám, že bude bránit mír a klid. Skoro mi připadalo, jakoby Chirak říkal: "Chudinky, pojďte k nám, tady vám nic nehrozí, nám jde o dobro všech, u nás se bát nemusíte." Já tu Francii miluji i přesto, že jsem pro útok na Irák. Jenom nechápu, že už týden mlčí a nijak se nevyjadřuje k válce.