Kdo by si pomyslel, že karikatura v jednom dánském deníku vyžene na blízkém východě do ulic tisíce muslimů? A co ti muslimové vlastně chtějí? Pálení dánské vlajky je daleko větší úražká než inkoustový Mohamed, nemluvě o bojkotu zboží, který je k smíchu.

Ano, chápu, že Mohamed nesmí být zobrazován. Jenže právě tady narážíme na problém muslimských radikálů. Islám je mírumilovné a tolerantní nábožensntví, důkazem jsou postavy ze Starého i Nového Zákona, které muslimové respektují jako proroky. A co křičí ti lidé v ulicích? Něco jako že Mohamed je jediný? Dobře si, vážení čtenáři, uvědomte ta slova. Člověk, který arogantně přehlíží jiná náboženství, už není muslim, ale fanatik. A nepokoje v arabských ulicích nejsou náboženského důvodu, ale jde o shluk podivných figurek, kteří si chtějí zakřičet a zademonstrovat. Oni totiž nechápu, že tam někde za mořem žijí lidé, kteří věří v jiného boha a můžou si kreslit koho chtějí a jak chtějí. Kdyby redaktoři dánského deníku byli muslimové, jejich zákony by jim to zakazovaly. Ale oni muslimové nejsou, tak prostě Mohameda kreslit můžou. Co je na tom tak těžkého pochopit? I malému dítěti problém vysvětlíte líp než rozvášněnému davu.

Na druhou stranu nechápu deníky, které se ze solidárnosti přidaly a karikatury přetiskly. Svoboda slova je úžasná věc, ale toto gesto už hraničí s přehnaným vyjádřením podpory a v mých očích se tak trochu míjí účinkem, neboť arabové stále nadávají na Dány a ne například na Francouze, kteří obrázky přetiskli. A to nemluvím o tom, že někteří berou přetiskování karikatur jako přilévání oleje do ohně.

Netroufám si odhadovat, jak tato situace skončí, ale ti muslimové, kteří mají všech pět po hromadě, by měli své rozvášněné kolegy upozornit, že tudy cesta nevede. Ze hranicemi jejich zemí si totiž můžou lidé říkat co chtějí a nějaká vypálená ambasáda jim v tom nezabrání. Svoboda slova má totiž cenu mnohokrát vyšší, Evropa má o tom co vyprávět.