říkal jsem si ve chvíli, kdy stál vedle Paroubka oznamujícího, že sestaví vládu s lidovci podporovanou komunisty. A proč sestavoval vlastně vládu, když k tomu neměl mandát? To je jedno, od Paroubka už snad nemůžeme čekat jediné racionální rozhodnutí. Ale zpět ke Kaloouskovi, který si celkem důstojně budoval kariéru rozhodného politika a skvělého řečníka, ale nakonec spáchal harakiri tím nejneuvěřitelnějším způsobem.

Hned pár dní na to byl označen za mučedníka. Všichni víme, co se s ním stalo a jak jasně se pak profilovala KDU ČSL, která svojí reakcí Paroubkovi sebrala z huby pečeného holuba. Novináři Kalouskův tah považovali za sebeovětování, které bylo nutné pro demonstraci síly a jednoty křesťanské strany. Mnozí říkali, že věděl moc dobře do čeho jde a co ho čeká, ale jeho pragmatismus taky věděl, že to pro KDA-ČSL bude dobrá reklama. Ne.

Kalousek není žádný mesiáš ani muž, který vrátil straně tvář a donutil ji vykřiknout nahlas svůj názor místo toho aby to dělal on, její předseda. Kalousek chtěl na poslední chvíli dostat sebe a svojí stranu do vlády. Za svého předsednictví stranu totiž profiloval moc doprava, což samozřejmě vedlo ke ztrátě voličů i křesel v parlamentu. A taky viděl, jak se Topolánek krok za krokem blíží k menšinové vládě. A protože vláda v tomto volebním období může být poslední, která zažije ve sněmovně lidovce, rozhodl se na poslední chvíli skočit Paroubkovi na špek, přidat se k němu, dostat se tím do vlády, která by pravděpodobně vládla celé čtyři roky. A za čtyři roky se toho dá stihnout hodně, dokonce i dostat preference strany na původní hodnotu. A proto se pan Kalousek vetřel k panu Paroubkovi a rozhodl se provést své plány i za cenu podpory komunistů.

A pan Parobek se zase vybarvil. Vyšlo najevo, že s Kalouskem jednal už v době, kdy Topolánkovi nakukával cosi o tom, že podpoří jeho opoziční vládu. Paroubku, Paroubku, bude na Tebe někdo vzpomínat v dobrém?