a z jednoho sloupu, na kterém ještě před pár dny avizovali blížící se koncert Boba Dylana, na mě koukala prdel. Obrovská chlapska chlupatá hambatá prdel. Zastavím se a chvíli se přemýšlím, jestli to opět nebude nějaká kampaň na začlenění homosexuální minority do společnosti (byl jsem tak daleko, že písmo na plakátu nešlo přečíst). Osobně úplnému začlenění této minority fandím a řekl jsem si: "A, to je dobrý nápad! Co tomu asi řeknou novodobí inkvizitoři, kteří by nejraději všechny homosexuály napíchli na kůl (tak jak se to ve středověku dělalo ještě válečným zajatcům a cizoložnicím)?" O to větší zklamání pro mne bylo zjištění, co plakát propaguje. Kam míří naše reforma? Ekonomika? Stát? To jsom poměrně závažné otázky, nad kterými musíme chtě nechtě polemizovat. A odboráři, tvůrci plakátu, mají jako odpověd pod otázkami obrovskou zadnici. A vyhlásili stávku. Já nevím, ale myslíte, že můžete s někým vyjednávat o podmínkách reformy, když on má jako hlavní argument (to není motto, i já se tomu divil!) tvrzení, že reforma jde do prdele?

Už vidím pana Špidlu, pana Sobotku a já nevím koho ještě, jak sedí u stolu a přemýšlí: "Ty, poslyš, voni říkaj, že to jde do pr...Jak jim máme vyhovět? Jak se s nimi můžem bavit, když na všechno říkají, že to jde do pr...? Víš co, kašlem na ně, stejně nám nic jinýho neřeknou!" A je to. Pak odboráři nadávají, že se s nimi politici nebaví. Vláda chce soupeře, ne dav, který se sjednotil pod faktem, že reforma jde tam. Kdyby měli odboráři nějaké plány, návrhy, kdyby byli pro reformu přínosem, tak prosím. Kdyby se odborářům nyní ustoupilo, tak do té zadnice bude vláda mířit mílovými kroky. Ale společně s odbory a zemědělci, kteří budou slepě spokojeni. Však oni by to za pár let na svých platech stejně poznali, že ta prdel byla jejich nechtěným cílem.