Blíží se prosinec a s ním i svátky adventu. Svátky Vánoc. Nevím, jak vy, drazí čtenáři, ale já vánoční Prahu nemám rád. Všechny výlohy svítí do ulic, v nich převažují červenobílé barvy a umělé jehličí, před vchody do obchodů tancují električtí Santové. Město je plné kýče. U stánků na 'vánočních tržištích' prodávají zboží velmi pochybné hodnoty i kvality, nad hlavami nám pak svítí papondeklové hvězdy.

Ale hlavně...Ty davy! Davy lidí, poblouzněné speciálními nabídkami obchodů, vymetají co se dá a člověkovi, který se chce jen projít městem, nezbývá, než se těmito davy prodírat, mačkat se v nich a třít se s jinými těly. Letos jsem dárky nakoupil s předstihem. A hlavně v prázdných obchodech.

Na druhou stranu přinášejí Vánoční svátky, které se staly během posledních dvaceti let spíše svátky konzumu, i veliká pozitiva. Procházka po Malé Straně, Újezdě a Kampě je krásná, s napadlým sněhem se pročistí vzduch a navíc jsou téměř všichni lidé na nákupech na druhé straně Vltavy. Ulicemi se kromě pachu automobilů line i vůně svařeného vína a pečených kaštanů. V mé oblíbené restauraci kašlou na vánoční výzdobu.

Ale přesto je mi to málo platné, jakmile vyjdu z restaurace ven, vráži do mne ženy s rukama plnýma igelitek a pánové spěchající z bodu a do bodu b, aniž by se na chvíli zastavili nebo zvolnili chůzi. Hektická doba si žádá hektické svátky.