jsem v Petrovicích u kamarádky sledoval předávání slavíků. Ta slečna byla sama doma, pozvala si tedy pár přátel za účelem uspořádání večírku ne nepodobnému těm z levných komedií pro teenagery. Po čtvrt hodině se však vypil veškerý alkohol (suché červené víno v pet lahvi) a všichni jsme sedli znuděni k televizi. Leoš Mareš se právě loučil s diváky a pozval na podium vzácného hosta. Do kamer vběhl hudební patvar (záměrně neříkám hudební skupina) Karma a jejich černovlasý zpěvák začal zpívat něco jako sladké mámení...UH!

Koukal jsem jako blbec na chorvatské mutanty jménem Neno, Pipi a Tara a nechápal jsem, proč se ve finále slavíka nezpívá česky. A když už tam musí být zahraniční host, tak někdo normální, ne klávesák, tanečníko-zpěvák a zpěvačko-tanečnice, kteří v písničce (coveru Heleny Vondráčkové!...Nebo Jitky Zelenkové? Já nevím...)zpívají tu česky, tu chorvatsky a najednou anglicky, pak zase česky, anglicky a chorvatsky. A to všechno během tří minut.

Jakkoliv s výsledky ankety nesouhlasím, chápu její tvůrce. Reklamy na dálnici nestačí, zpěvák svázaný smlouvami se Sony Music nebo EMI musí být vidět. Zlatý slavík (nebo český nebo co) jakoby zpěváky divákovi nabízel přímo na zlatém podnose. A co ti spadající pod Indies?

Těším se, jak si na slavíkovi v pondělí smlsnou noviny.