s elektronikou a ve vchodu začaly blikat a nepříjemně pípat takové ty kovové obruče, které mají za úkol odhalit zloděje. V jiném obchodě jsem si totiž koupil náplň do tiskárny a ta dala obručím nějakým magnetickým štítkem povel k vřískání.

Všichni kolem se začali dívat mým směrem a záhy na mne. Prodavači, návštěvníci i kolemjdoucí. Ten pohled plný opovržení a zloby, takové to: "Hele, zloděj! Tak mladej, a už krade!" Okamžitě jsem zrudl a cítil se trapně kvůli těm pohledům. Jediný, kdo se ke mně choval hezky, byl pán z ochranky. Ten jediný totiž věděl, že obruče se rozkřičely v momentě, kdy jsem do obchodu vcházel. Byl na mne tedy slušný a asi trochu chápal mé pocity. Věc se vysvětlila, pán z ochranky odkódoval můj batoh i s náplní do tiskárny a já mohl konečně vejít mezi regály s elektronikou. Ještě chvíli jsem měl krev ve tváři, jakobych ztropil nějakou ostudu. Ale to je normální, takhle by se na mém místě cítil každý člověk.

Nedávno proběhla médii zpráva o náchodském radním (jediná TV Nova neuvedla v reportáži jeho jméno), který v samoobsluze kradl sýr(!) v hodnotě šestnácti, dokonce snad i sedmnácti korun. Všude na západě by byla jeho politická kariéra u konce a on by se z radnice musel poroučet. Všichni se na něho dívali jako na zloděje, takové to:"Hele, on krade! Ježišmarjá!", měl tedy důvod propadnout se studem do země. Ale co udělal on? Chycen při činu se smál (později i novinářům), že se mu prý stejně nic nestane! Vzal si dovolenou, na kradení sýrů se zapomnělo a on už znovu sedí na radnici.

Je tohle normální?