Zaostřeno na sebevraždu.
Vydáno dne [05.03.2002] / rubrika [spalovna]
Dnes bych se chtěl věnovat tomuto masarykovskému problému, protože jsem jej pocítil ve své blízkosti. Kamarád, o pár let starší než já, na první pohled kliďas, který má ze všeho srandu, má na ni myšlenky. Dokonce má přesný plán a už se o něco pokoušel. Sice to asi naštěstí bylo jen na oko, ale přeci jen, uhýbat autům na silnici není žádná hra. Hlavně ne pro řidiče. Pro ně není žádná sranda uhýbat potácejícímu se tělu, a pokud jej trefí, nesou si s sebou dost dlouho trauma z takové události.
Co vede člověka k takovémuto rozhodnutí? Budu-li vycházet z jeho rozhodnutí, tak třeba i drobnosti. Tedy z pohledu druhých. Rozešla se s ním dívka a musí odejít ze školy, neboť na ni nestačí. Nemyslím si, že by jedna z těchto dvou věcí stála za pokus o ukončení života, ale je to můj čistě subjektivní názor. Dívka, ano, to je problém. Je tu psychická závislost na druhé osobě, jakýsi vzor a obraz v jednom. Ale podívám-li se na to s nadhledem, tak dívek je spousta, život jen jeden. Škola, no, jistá budoucnost je tatam. Zvláště pokud je to druhá škola, ale znám spoustu lidí, co se prosadili i bez titulu, popřípadě titulů. Já jej chci jen proto, aby má případná výplata ve státní sféře nebyla u dna, ale spíše při hladině průměrných platů. Jinak se nemyslím, že by vyučení lidé byli něco extra. Záleží na intelektu a osobě, ne na obsahu dosažených studií. Takže ani ve ztrátě školy také nevidím problém.
Vidím jej spíš v tom, jakým stylem chce tento čin spáchat. Protože pokud to hodlá provést skokem pod auto, tak to ať ho raději odstřelí. Kundera ve svém románu Nesmrtelnost uvádí příběh dívky, která si ve snaze o skončení svého života sedla v noci na dálnici a čekala. Když se blížila světla, vždy jen přivřela oči a zatajila dech. Ozvalo se skřípění brzd a posléze křik a pláč. Toto se opakovalo několikrát. Když se ani po delší době nedostavil kýžený výsledek, tak se zvedla a šla domů, jakoby se nic nestalo. Po příkopech okolo ležela rozbitá auta, z nich vylézali ranění lidé, nebo už jen visela mrtvá těla. Je toto třeba, když si nějaký slaboch chce vzít život? Jeden můj kamarád vždy křičel hlášku: Trest smrti sebevrahům. Pokud tedy už někdo je tak slabý, že neunese pár životních krachů, ať si klidně ten svůj ubohý život vezme.
Ať je ale proboha jediný!
|
|
|
Hodnocení článku |
Známka: 3.03
Počet hlasů: 194
Známkování bylo ukončeno.
|
|
|
Náhodně vybraná anketa z archivu:
32%
37%
32%