|
|
Černé/světlé stránky Invexu
Vydáno dne [22.10.2001] / rubrika [počítače]
Rok se nám s rokem sešel a opět jsme se vydali do Moravské metropole. Náš cíl byl, kupodivu, veletrh informačních technologií Invex.
Dlouho jsem přemýšlel, jak podat zprávu o tomto veletrhu, a nakonec jsem dospěl k názoru, že psát o tom, co bylo vystavováno, co oproti loňsku ubylo a přibylo by bylo nošením dříví do lesa. To si můžete přečíst jinde. A tak padla volba na asi ještě nenapsaný pohled, pohled obyčejného studenta. Někdo si možná řekne, jé to je nuda. Ale nebyla! Zaregistrovali jsme mnoho zajímavých zážitků, kterých si možná normální odborník ani nevšimne. Též to můžete brát jako "návod" na příští rok pro studenty, aby vás nic nepřekvapilo.
Pro začátek si představme tlupu čtyř studentů. Při této představě asi nic zajímavého. Jenže! Sami jsme zjistili (a Honza Soukup správně předvídal), že šaty dělaj člověka a tak po řádné poradě bylo rozhodnuto-košile a kravata s sebou! Proto radím žádné kapsáče. Možná se dovíte stejné zajímavosti jako my.
Než ovšem napíši o procházce studentů Invexem, jsem nucen vás upozornit! Celá skupina se shodla (a to bychom se normálně neshodli ani na barvě pomeranče), že se musí veřejnost dozvědět a být varována. Po dlouhém chození jistě každému vyhládne. A tak i nám. Mozek velí do restaurace! Vzhledem ke studentské příslušnosti to nemohla být restaurace pro milionáře. Nejdříve jsme prošli okolo vhodného baru. Tam ovšem bylo plno. Všechny restaurace měly ceny pro studenta nedostupné (pokud poté nechce rok žít bez kapesného). Až jsme to našli: Malá hala rozpůlená ve dví, vpravo luxusní restaurace, vlevo "Samoobslužná jídelna". Byl to styl známých školních či závodních jídelen. Ceny sice vysoké ale na pokraji přijatelnosti. A tak s kručícími žaludky parta vstoupila. Po shlédnutí tabule s křídou psaným jídelníčkem jsme se olízli. Opékaný sýr, hranolky, tatarka. Cena 80kč. To by se dalo skousnout. A tak jsme popadli tácy a vyrazili. Za pultem stáli starší paní, důchodkyně. Požádali jsme o vybraný pokrm, ale nestačili jsme se divit. Na talíř nám "flákly" velikostně dokonalý kus sýra, skoro na půl talíře. Tím příjemné skončilo. Pod sýrem se krčilo doslova "pár dvojic" nedodělaných hranolek v počtu méně než malém. A ta tatarka. Vlk by neskučel míň! To byla obarvená voda! S touto porcí jseme se dopotáceli k nápojům ve víře, že hůře být nemůže. Bylo. To že nám pivo neprodali plně chápu (zkoušet se to musí), ale s jakou ochotou nám natáčely colu!? Kočka by šla do psího útulku raději. Dopotáceli jsme se k pokladně nestačil divit. Dvacka za 2dcl coly? Usedli jsme ke stolu a začali žužlat. Ano, žužlat. ten sýr nebyl náplastí na všechny útrapy. Byl div ne gumovej! Celkem sečteno: jídlo v ceně 40 korun za 80, obsluha horší než trestanci na galejích, kvalita jídla horší než v Bastyle (a tam ho měli zadarmo). Celkově vzato, alespoň jedna věc nás netížila: "zbytečných" 80 korun. A tak jsme se shodli, že se optáme na název firmy provozující tuto děsnou jídelnu. Náš rozhovor s obsluhou přínáším autenticky, tak jak jsme mluvili a já si to slovo od slova napsal:
My: Prosím vás, můžete mi sdělit název firmy, která provozuje tuto jídelnu?
Oni: Nevím (žena velmi znejistila, poté pohlédla na svou kolegini která se tvářila jak hejno vos když do nich rejpnete). Asi... Expo. Jo, asi Expo, nevím. Jo, Expo.
Poté se odvrátila a honem musela jít něco dělat. Tuto jídelnu jsme opustili s hroznými pocity a proto varujeme: NOSTE SI VLASTNÍ JÍDLO! a hlavně nenavštěvujte restaurace EXPO!
Procházení výstavy jsme brali spíš jako čerpání zajímavostí z oboru, a nebrali jsme to moc "vážně". Psát tu která firma co vyvinula, která skrachovala, která se zlepšila a která se zhoršila je zbytečné. Až na jednu věc. Stánek (byl to spíše velkostan) firmy MHM computer. Velmi poutavě nám (v tomto ohledu absolutním blbům) vysvětlili skladováni velkého množství dat. Jejich "ledničky" (takto to asi z důsledku přetrvávajícího hladu nazval Ondra Stanislav) všude svítili a blikaly a mrkaly a mi z taho byli jak pětiletý děti před vánočním stromečkem. Jejich odborníci se nad námi slitovali, a vysvětlili princip. Byla to jedna z mála vlaštovek vysvětlování mladým "nevzdělancům". Touto cestou by chtěla celá redakce poděkovat, a radíme všem. Příště jeďte na Invex taky. Uvidíte (a žaludky ucítí o čem mluvím). Co se týče velkokapacitních "ledniček", o těch napíšeme v dohledné době doufám odborněji.
Další věc na kterou bychom chtěli upozornit je automonopolismus firmy Nokia. Stan jejího klubu (Klub Nokia) byl přístupný pouze majitelům mobilních telefonů Nokia. Firma velice Inteligentně využíví povahy našeho národa: Kup si od nás a mi ti dáme zadarmo. V tomto případě to znamená, že si máme koupit jejich telefon, vyplnit "formulář", nechat se zaregistrovat, a pak se zadarmo napít a najíst. Vzhledem k výše zmiňované české povaze je to velmi chytré až záludné. Kdyby to takto dělali všichni, tak to hodně špatně dopadne.
Na závěr bych tento veletrch zhodnotil jako velmi podařený, několik chyb tu bylo, na podle nás nejzávažnější jsme upozornili, a tak už jen se stačí těšit na další ročník. Všem radím jeďte, jen "naše" vlakové kupé nechte volné pro pěkné holky!
|
|
|
Hodnocení článku |
Známka: 2.92
Počet hlasů: 197
Známkování bylo ukončeno.
|
|
|
|
|
Autor článku:
Všestraně uvědomělý člověk, který vždy a rád pomůže.
43%
32%
25%