[Invisible]  [e-space]  [Nekultura]  [Nataceni.com]  [Postreh.com]  [Denikpolitika.cz] Retardér si právě čtou: 2 lidé 
 Neděle, 25. října 2026 svátek má Beáta, zítra Erik


A léta běží...
Vydáno dne [10.10.2001] / rubrika [počítače]


Není tomu tak dávno, co jsem nastoupil na střední školu, kde nás jeden vousatý pán učil pracovat na počítačích. Při výkladu nás uchvacoval jeho skvělý „czenglish“, který s oblibou používal, a také jeho krásný a ztepilý vzhled. Pro méně znalé dodávám, že byl malý, s velkým pivasem, kvalitním vousem a ještě k tomu s obrovskými brýlemi. No prostě krása. A cože jsme se to tehdy učili? No přece to nejnovější, co bylo možné. Práci v MS Dosu, a pozor, dokonce i nějaké to psaní ve Wordu a Windows 3.11. To jsou sice krásné vzpomínky, ale raději…no, nechme je spát. Stejně tak krásné byly ty dny, kdy počítač, stará známá třiosmina, na kterém jste ztěží rozeběhli ty praprvotní Windows, stál neuvěřitelných 200 až 300 tisíc. Jo, historie je krásná věda. Jenže háček je v tom, že toto není žádná velká historie! Máme, tedy myslím tím nás mladé, neuvěřitelnou možnost. Být v jedné z nejrychleji se rozvíjejících generací za celou lidskou historii.
No posuďte sami. Kdo z vás měl před pěti lety mobil??? No jistě, skoro nikdo. Kdo jej měl před třemi lety. Ááá, několik rukou. Kdo jej má nyní? Počkejte, dejte ty ruce dolů, támhle vzadu se někdo nehlásí: “Pane, proč se nehlásíte, vy nemáte mobila?“ „Prosím, mě ho někdo ukradl. Zrovna před chvílí….“ No tak to vidíte, jak jde ten pokrok kupředu. Z této ankety jasně vyplývá, že technika jde vpřed. Kdybychom se zeptali, kdo všechno má počítač, ať už je to pro hraní nebo práci, přihlásí se nám také obrovské množství lidí. Jsou to, alespoň v dnešní době zcela určitě potřebné pomůcky. Stařeček u lesíka bydlící vám na otázku, zdali vlastní mobila, nastraží ucho a řekne: „Co tóó?“ Jasně, že starousedlíci nepotřebují moderní technologii, leda ve zdravotnictví, ale pro mladou dynamickou generaci je to denní chléb.
A právě v tomto, tedy generačním styku, spočívá problém, na který chci tímto článkem krapánek poukázat. Lidé, kteří nás živí, kteří živili naše rodiče, řídí tuto společnost, jsou jejími otci a matkami, což z nich dělá jakési vyšší bytosti. Proto není vůbec neobvyklé, že jeden z těchto polobohů nebere na vědomí nás, mladé tygry a jaksi nám nevěří. Nechápe, že také něco umí, nezná jejich možnosti, přesto je odsuzuje, nedá jim šanci. Je to jako špína z jedné reklamy, co je zažraná a nepustí a nepustí. Nejlepším příkladem je pro to krásná scénka z filmu Slunce, seno a pár facek, kdy rodina Škopkovic stojí okolo počítače, otec píše: „5 Samyc“ a synek se ozývá, že to musí takhle, že je to jednoduchý. Ve škole přece maj počítače. Dostane za to lepáka. No, my jej nedostaneme, ale šanci občas také ne. Nemyslete si, že tady fňukám nad svým životem, že mi někdo nedal šanci. Mluvím o vypozorovaných faktech nejen ze svého okolí.
Třeba tuhle jsem reinstaloval jeden počítač a při formátování samozřejmě „zmizela“ všechna data. Když přišel jeho defakto majitel, dlouhou dobu jsem mu vysvětloval, co jsem to vlastně udělal, pak jsem ještě instaloval jeho software, přičemž každý krok jsem mu objasňoval. Ukázal jsem mu, kde že to vězí zápis těch „P O P 3 nebo 4 účtů“, zasmál jsem se tomu, že přinesl Office 97 na disketách!!! a jel domů. Pak jsem se doslechl, proč jsem jen smazal tohle a tamto, co jsem to asi udělal, a jak to, že se na místě Jméno uživatele objevuje jiné, než jeho jméno. Nepomohlo mu říci, že to je jméno, které jsem napsal při instalaci a dává ho tam systém sám. No, poněkud podrobně jsem malou historkou ze života chtěl naznačit, že hold mladá generace roste s technikou ruku v ruce a zákonitě jí musí rozumět. Nepotřebuje žádné drahé dvoutýdenní kurzy, na kterých se nic nenaučí, má to prostě jako malý přídavek v DNA. Jasným důkazem toho je toto skvělé retardovací počteníčko. A pokud to někdo nepochopí, má asi smůlu, bude si najímat staré zapšklé vousaté techniky, kteří se naučili kdysi v MS Dosu a neznají nic jiného, bude stále hledat, kam se mu to uložil text, co právě napsal, kde to jen může být ta hra, co tu ještě včera byla, až přijde jeho malý synek, či dcerka a řekne: „To musíš takhle….“

Hodnocení článku
Známka: 2.77
Počet hlasů: 247
Známkování bylo ukončeno.


Komentáře k článku:

Zatím nejsou ľádné komentáře, pište!

Nahoru | Přidat komentář | Zobrazit komentáře | hlavní strana 


  Náhodně vybraná anketa z archivu:
Jakou televizní stanici nejčastěji sledujete??
Českou televizi
 100%
Novu a Primu
 0%
Kabelové stanice...
 0%
Hlasovalo: 1 lidí.

Hlasování bylo ukončeno. Datum této samostatné ankety se v databázi nedochovalo.

Archiv všech anket »


  Náhodný výběr článků z archivu:
Petr Bende – portrét
Lidé na okraji středověké společnosti I.
Děvče, odpočívej v pokoji.
Jak vznikly Vánoce a jejich tradice.
Česká hiphopová scéna
Škola? Ano, ale jaká...
Škoda Roomster na internetu
Internetové žně - Nikola Pešková, poselství z Titanu a hledači pokladu
Internetové žně II. – Michal Horáček, e-knihy zdarma a CIA
Anketa: Král komiků (kategorie muži)
Petr Haničinec – nekrolog
Co je to deprese?
Internetové žně III – jak vydělat milion dolarů
Migrace - lidé na okraji středověké společnosti III
Mazda RX7 - podruhé - do detailů!
vydavatel: Jan Soukup
šéfredaktor: Jaroslav Konáš
kontakt: redakce(at)retarder.cz
(c) Invisible systems 1999-2026 a uvedení autoři.
Publikování nebo šíření obsahu Retardéru je bez našeho písemného souhlasu zakázáno.
ISSN 1213-5941
program&design: www.invisible.cz