[Invisible]  [e-space]  [Nekultura]  [Nataceni.com]  [Postreh.com]  [Denikpolitika.cz] Retardér si právě čte 1 čtenář 
   
 Neděle, 25. října 2026 svátek má Beáta, zítra Erik


  Index
  kultura
  názory
  politika
  technika
  povídky
  rozhovory
  zdraví/sex
  historie
  reklamář


  Spřátelené weby:

Nekultura.cz

Medhiho fotoblog


Damian Marley - Welcome to Jamrock
Vydáno dne [19.01.2006] / rubrika [kultura]


Když se řekně Jamaica, napadně nás reggae. Když se řekne reggae, napadne nás Marley. Bezochyb. Ten už je ale hodně dlouho po smrti a di světa konečně začínají pronikat i jiní muzikanti, v současné době se ve světě nejvíc prodávají desky dvou interpretů - Seana Paula a Damiana Marleyho, syna nejslavnějšího Jamaičana všech dob.

Seana Paula jsem zmínil záměrně, protože se nabízí srovnání. Zatímco Marley má jasně namířeno do klubů a jeho deska míchá reggae s hip hopem, Sean Paul se zaměřuje na taneční muziku (v současné době fenomén 'dance hall') a jeho hudba v sobě reggae nepostráda, ale je odsunuté spíše na druhou kolej. Přesto jsou tito dva hudebníci stejně staří, místy mají podobný výrazový styl, v pár textech naráží na stejná témata a hlavně, jak jsem již zmínil výše, v současné době jsou to jediní reprezentanti jamaiské hudby ve světě. Tedy alespoň ti kteří nahrávají u velkých firem.

Ale k desce - už podle obalu je jasná spojitost otce se synem. Album má přes hodinu a po celou dobu se pohybuje na vlnách. Velmi kvalitní věci střídají nudné písně, které ocení opravdu jen fanoušci hip hopu - celkem fádní hudba s texty obsahujícími výrazy jako east coast, west coast, týkající se například ghetta nebo střílení v ulicích, slyšíme samply a automatické bicí. Za všechny jmenujme například píseň Pimpass paradise. Právě v těchto kusech se Marley vzdaluje nejvíc od reggae, na druhou stranu se k němu hned v dalších věcech hrdě hlásí a místy posluchače přímo odkazuje na otce. Asi nejvíc je to cítit z písní Road to Zion (už podle názvu...) a We're gonna make it, podle mne nejvydařenější věci na albu.

Netvrdím, že je deska špatná, právě naopak. Je velmi barevná, nejenom aranžemi, ale i přístupem interpreta a jeho hostů, tématy textů. Bohužel jí ale nejvíc ocení fanoušci dnes tolik oblíbeného hip hopu, jiní posluchači se budou místy nudit a přeskakovat třeba několik písní najednou.

Hodnocení článku
+          -

Známka: 3.05
Počet hlasů: 183


Komentáře k článku:

Pane Konáši, Tray

17.05.2006 12:22

Nahoru | Přidat komentář | Zobrazit komentáře | hlavní strana 

  Autor článku:
Jaroslav Konas
Jaroslav Konas bezvýznamná postava českého internetu, nikdo neví, jak se zmocnil funkce šéfredaktora

  Anketa:
Líbí se Vám grafická podoba Retardéru?

 34%

 33%

 33%
Hlasovalo: 91157 lidí.

  Nejčtenější články:
Nadnárodní společnost Sodick otevřela svoje první technologické centrum v ČR (4421)
Internet Advertising Conference zhodnotí stav internetové reklamy v Česku (4015)
David Spilka – Stříbrný sen (recenze) (6385)
Raindown – Tom (recenze) (5515)
Petr Haničinec – nekrolog (6213)
Barevný svět Martina Ševčíka (6352)
Josef Vinklář – nekrolog (6147)
Anketa: Král komiků (kategorie dvojice) (5490)
Luciano Pavarotti – nekrolog (5882)
Teď královnou je Nataša Gollová (7123)
Petr Bende – portrét (7292)
Anketa: Král komiků (kategorie ženy) (5259)
Jiří Zahajský – nekrolog (6345)
Králem komiků je Vlasta Burian (6540)
Kelly Clarkson – My December (recenze) (6211)
vydavatel: Jan Soukup
šéfredaktor: Jaroslav Konáš
kontakt: redakce(at)retarder.cz
(c) Invisible systems 1999-2026 a uvedení autoři.
Publikování nebo šíření obsahu Retardéru je bez našeho písemného souhlasu zakázáno.
ISSN 1213-5941
program&design: www.invisible.cz