|
|
Naval mobil!
Vydáno dne [02.03.2004] / rubrika [spalovna]
"Říkal jsem si, že mě se to nestane". Tohle vám řekne každý, komu se něco nepříjemného přihodilo. Já bohužel nepatřím k výjimkám. Právníci to nazývají loupežným přepadením. Já to nazývám strašnou sviňárnou. Na následujících řádkách můžete zjistit, jak takové přepadení probíhá. V porovnání s Pánem prstenů je to sice strašná nuda, já jsem si to však "náramně" užil.
Jednoho mrazivého, tmavého, lednového večera jsem jel poklidně tramvají směr "sladký domov". Na té správné zastávce jsem vystoupil a na zelenou jsem přešel poměrně frekventovanou ulici. Nevím proč, ale když jsem byl na druhé straně ulice, jsem se jen tak zběžně otočil. Jediné co jsem viděl byli dva mladíci, kteří na poslední chvíli, na červenou, přeběhly silnici mým směrem. "Maj štěstí," pomyslel jsem si. V tu chvíli mě nenapadlo, že jejich štěstí bude má smůla. Šel jsem klidným krokem a přešel jsem dlážděnou ulici, kde jsem pokračoval podél žlutě natřeného plotu z vlnitého plechu.
"Hele, prosim tě, nemáš credit na jednu SMS?," ozvalo se za mnou. S mírným mrazením v zádech jsem si uvědomil, že ti dva kluci jdou za mnou a budou se mi zřejmě snažit ukrást mobil. "Cože?" (samozřejmě jsem mu rozumněl, jen jsem přemýšlel jestli je vůbec možné, že by mě někdo chtěl okrást). "Jestli nemáš credit na jednu SMS," opakoval svůj dotaz ten větší z nich. "Sorry, já…….nemám mobila……." (nic lepšího mě vážně nenapadlo). "Hmmm, a mohl bys nám, prosim tě, říct, kde je tady nejbližší budka?," řekl opět ten starší. Já jsem si bohužel pomyslel, že ti kluci si asi vážně potřebují zavolat a tak jsem se zastavil a ukázal směrem k telefonní budce. (v tu chvíli mě opravdu nenapadlo, že přesně u přechodu, přes který přecházeli, jedna telefonní budka je a oni ji museli vidět).
To co následovalo je vám již zřejmě jasné. Ten větší přišel k mým nekrytým zádům a bez řečí mi ji "napálil". Měl jsem štěstí, že to bylo zezadu. Rána mě sice srazila na zem (což na sněhu není takovým překvapením), ale pěst útočníka se z větší míry svezla po tváři. Tvář jsem tak měl pouze odřenou. To je dobré z pohledu případných trvalých následků a ještě lepší jako důkaz pro policii. Přeci jenom, bez té rány by to mohla být jen krádež. Následoval krátký, ale velmi účinný projev toho většího a silnějšího. "DEJ SEM KURVA TOHO MOBILA!!!." Přiznám se, že v tu chvíli jsem na odpor, popř. na útěk, moc nepomýšlel. "DĚLEJ!!! DĚNGY, ŘETÍZKY,HODINKY!!!," pokračoval ten větší. Postupně jsem tomu menšímu a slabšímu, který mě po celou dobu hlídal, odevzdal vše co jsem měl - mobil a peněženku. Chlapci měli zčásti smůlu, v peněžence jsem měl jen padesát haléřů. Pak už vše probíhalo poklidně. Já je přemlouval až mi nechají alespoň SIM kartu a občanku. Tu mi nakonec vrátili, společně s nevybranou peněženkou. Poté jsem jim ještě pomohl vrátit baterii zpět do mobilu, pěkně jsem pozdravil a odešel domů. Tam jsem pobyl asi hodinu. Ledoval jsem si tvář a rozmýšlel se, jestli vůbec půjdu na policii. Může vám to připadat divné, ale i po hodině jsem byl stále trochu v šoku. Přeci jenom jsem v jeden den dostal poprvé pořádnou ránu pěstí a také mě poprvé přepadli.
Na policii jsem nakonec šel a udělal jsem dobře. Chovali se ke mně skvěle, dokonce mi i nabídli cigaretu. Pak už následovalo vyšetřování. A podle mého docela úspěšně.
Za dva týdny jsem objevil svůj mobil v bazaru. Mobil byl policií zabaven, což bylo mošné jen díky tomu, že jsem událost policistů včas nahlásil. Za další týden jsem byl vytvořit identifikační portrét pachatele a za další dva týdny jsem byl označit pachatele podle fotografie.
Všechno co jsem zažil je obrovská zkušenost. Teď už vím, že:
- není trapné občas se na ulici ohlédnout, popř. přejít na druhý chodník či zrychlit krok, když máte pocit, že vás někdo sleduje.
- pomáhat se má pouze lidem, kterým je přes devadesát a sotva se drží na nohou. To se týká i turistů. Není lehčí způsob jak vás dostat na dosah, než zeptat se vás, s mapou v ruce, na cestu. Pak můžete zjistit, že mapa se dá použít i jako dobrá "schovka" pro nůž apod.
- s lupiči je ve většině případů lepší spolupracovat. Zvláště když jsou dva. Krátká radost z toho, že jste jednoho lupiče zasáhli slzným plynem do tváře může být vystřídána velmi dlouhým pocitem bolesti, když vás ten druhý zasáhne nožem do ledviny.
- ukradený mobil je policií z 99% nalezen. Stačí, když ho někdo začne používat. (at žije IMAI a odposlech)
- kupovat si mobil v bazaru je velmi rizikové. Pokud je totiž mobil kradený, má policie právo vám ho kdykoliv sebrat bez nároku na náhradu škody.
Pro mě vlastně skončila celá událost dobře. Můj mobil má teď sice soudní znalec a zřejmě nějakou tu dobu potrvá, než se uráčí mi ho vrátit.,(teď už jsou to tři týdny) ale alespoň vím, že se mi vrátí. Odřenina na tváři se perfektně zahojila a díky nabytým zkušenostem jsem zas o něco lépe připraven na život ve velkoměstě. Jediným negativním následkem, je občasná přílišná nervozita při večerním pohybu po městě.
Tento článek, zřejmě nebude mít závěr, stejně jako můj případ. Před jeho uzavřením mě stále ještě čeká rekognifikace na živo. Já tak mám v hlavě dalšího "brouka". Rekognifikaci totiž můžu udělat buď ukrytý za falešným zrcadlem, nebo tzv. přímo, kdy mě pachatel uvidí. Téměř slovy klasika "Za zrcadlem být, či nebýt?". A díky tomuto rozhodnutí potom "Být, či nebýt?".
|
|
|
Hodnocení článku |
Známka: 2.89
Počet hlasů: 286
Známkování bylo ukončeno.
|
|
|
|
|
Náhodně vybraná anketa z archivu:
44%
26%
30%