|
|
Škola? Ano, ale jaká...
Vydáno dne [22.12.2002] / rubrika [psychologie]
Ano, vysvědčení. Bohužel i mě tohle ještě postihlo. Rodičovská schůzka a další její následky, které nejen pijí krev mně, ale hlavně mým rodičům. Jaký smysl vlastně má to, že nějaký cizí člověk, se vydává za našeho přítele a sděluje, že to s námi myslí dobře a že to, že máme špatné známky, závisí pouze na naší lenosti? Má na to vůbec tato osoba právo?
Když se zamyslím nad tím, jakou cenu mají pro mě samé jedničky, které některé dámy z naší třídy mají, a jakou cenu pro mě má život, který vedu, rozhodně jsem pro mé zážitky a přátele. Jací jsou lidé, kteří se den co den učí, o přestávkách řeší fyzikální příklady, které nespočetli v hodině? Mají život bohatší a nebo ba naopak chudší???
Vědomosti. Kdo z nás netouží po poznání a vědomostech. Pokud vím, tak je to snaha všech. Ale záleží na tom, jakou cestou se ke daným věcem dostanete. Buď se je můžeme nabiflovat z učebnice a nebo je zažít na vlastní kůži. Co v nás zůstane trvaleji? Naučit se něco a před tabulí to ze sebe vychrlit jako sekačka a nebo se nad věcmi zamyslet, dát si je do určitých vazeb k tomu, co jsme již zažili? Nejsem psycholog, ale domnívám se, že když se něco naučíte nazpaměť, dlouho to ve vás nevydrží. A to je samozřejmě i doloženo. Kde se naučím například skládat různé příběhy a tím pádem i slohy? Ve škole? Možná. Určitě, škola nám dává základy, bez kterých bychom se neobešli. Ale není lepší jet na nějaký kurz, kde musíte cokoli vymyslet hned na místě, když proti vám je spousta přátelských a hlavně nezaujatých lidí? Já jsem jednoznačně pro praxi. Tam okusíte tu pravou trému a potom euforii po dosažení úkolu. Tohle se vám ve škole stane jen málo kdy.
Jedna naše profesorka zvolala, že pro nás, studenty, je nejhlavnější to, že nám ve škole topí, máme se kde najíst a popovídat s přáteli. A s tímto samozřejmě souhlasím. Ale nemělo by se na tom něco změnit? Určitě. Čím to je, že žáci při hodinách některé kantory doslova ignorují? Tyto hodiny přece nemohou bavit profesora a natož studenty. Ale proč tedy profesoři něco nezmění na svých hodinách? Proč se urputně drží jakéhosi zákona v učení? Každý si jen chce udržet svoji autoritu. Ale nejvíc záleží na studentech, jestli právě u daného profesora autoritu cítí. Myslím, že tohle je tak asi globální problém všeho vyučování v naší republice. Nechci zmiňovat Ameriku a učení tam. I když něco na tom určitě bude. Nějaké známky jiného vyučování jsou i u nás a z toho mám velkou radost. Ale většina profesorů a lidí kolem školy se bojí experimentovat. Není divu. Každý má rád zaběhnuté věci. I já. Ale možná kvůli mému věku nebo kvůli lidem, které jsem poznala, je ve mně kus revoluce. Jakéhosi převratu a to hlavně ve školství. Protože jak jsem už řekla. Škola nám dává základy, vychovává nás a učí, abychom byli lepšími. Chce náš rozvoj, ale ona sama se zadrhla na úrovni, která nynějším poměrům již nestačí...
|
|
|
Hodnocení článku |
Známka: 2.98
Počet hlasů: 256
Známkování bylo ukončeno.
|
|
|
|
|
31%
23%
45%
Náhodně vybraná anketa z archivu:
