|
|
Čas
Vydáno dne [14.12.2002] / rubrika [věda,technika]
Čas jak ho známe plyne. Nic jiného nedělá, jen plyne a jak se může zdát, je to jediná neměnná hodnota. Ale jen za určitých podmínek. Protože je známo, že pokud se nějaký předmět pohybuje vyšší rychlostí, ubíhá mu čas relativně pomaleji než by se zdálo pozorovateli, který by se pohyboval nižší rychlostí. Z toho je zřejmé, že čas všude neplyne stejně. Jinak řečeno, pro každou věc plyne čas absolutně jinak. Dále se pak tvrdí, že pokud nějaká věc překročí rychlost světla, poté pro ni přestane čas plynout – zastaví se. Ale proč toto tvrdit? Podle mě je to podobné, jako u sluchových vjemů. Každý živý tvor má určité hranice slyšitelnosti a pokud mu pustíme zvuk nad tuto hranici, nebude pro něho v podstatě existovat. A přesně tak je to podle mě i s časem. Pokud čas zpomalíme tolik, že pro nás přestane plynout, můžeme tvrdit, že se pro nás zastavil. On plyne, jen mi ho už nedokážeme akceptovat. A co by se v takovém případě stalo? Pro nás v podstatě nic. Protože pokud by se zastavil náš čas, tak bychom se zastavili také a my bychom to vůbec nezpozorovali.
Předpokládejme tedy, že čas se v určitých intervalech zastavuje. Ale není tu jen jeden čas, jsou tu i jiné časy, které na sebe navazují. A pokud se dostaneme do jiného času, tak se pro nás ostatní časy zastaví. Tak by se dal elegantně vysvětlit fenomén přenosů lidí na velkou vzdálenost. Tito lidé jsou na jednom místě a podle nich jsou během zlomku vteřiny přeneseni na místo vzdálené třeba stovky kilometrů. Možné vysvětlení je, že Tito lidé se nějakým způsobem na okamžik dostali do jiného času. Ovšem podle našeho času mezitím uběhlo třeba pár dní, nebo dokonce měsíců. Tím pádem, pokud bysme se dostali do tohoto „univerzálního času“ mohli bysme během zlomku vteřiny překonat tisíce let dopředu i zpátky, aniž by to na nás zanechalo jakékoli následky. A podle všeho se tak i děje. Na světě jsou lidé, kteří vidí do minulosti a nebo do budoucnosti. To by mohlo být způsobeno právě tím, že se na určitý, pro nás nepostřehnutelný okamžik, opravdu přenesou do budoucnosti, či minulosti. Ba co víc, dal by se tak vysvětlit i fenomén lidí, kteří si pamatují úryvky ze svého minulého života. V podstatě to ale nejsou úryvky z jejich minulého života ale z jejich současného, ovšem v jiném čase. Což bych mohl popsat asi takhle.
Každý okamžik existuje naše fyzické tělo ve více časech najednou, ale mi si to neuvědomujeme, protože pro nás jsou tyto časy natolik odlišné, že je nedokážeme vnímat. A vnímáme pouze jeden z těchto časů. Zjednodušeně bych to popsal na tomto principu.
Představte si jednotku času jako list papíru . Pokládáním listů na sebe vytváříme čas (čas 1). Když budeme psát na každý list papíru, budeme pro tento list vytvářet jeho vlastní čas (čas 2), jehož jednotkou času bude právě jeho popisování. Ve chvíli popisování papíru čas1 teoreticky stojí a pohne se až s položením dalšího papíru. V bodě dotyku papíru s písmem ale může vzniknout spojení (nazval bych ho třetím „univerzálním“ časem), ve kterém se tyto dva časy střetnou a tudíž se informace z času1 může dostat do času2, za pomoci třetího času. Osoba, která by žila čas na listech papíru by prožívala čas 2x jednou, když se popisuje list a podruhé, když se jeden list položí na druhý. Ovšem v jednu jednotku času by vnímala maximálně jen jeden čas. Pokud by se tedy tyto dva časy v jeden okamžik spojili, mohla by tato osoba vidět sama sebe v jiném čase, než v tom, který pro ni byl vtom okamžiku aktivní.
Tímto způsobem by se dalo vysvětlit vidění do budoucnosti. Z tohoto úsudku je taky patrné, že hmota je závislá na čase a čas je pro změnu závislý na hmotě. A stejně, jako čas ovlivňuje hmotu, hmota ovlivňuje čas.
|
|
|
Hodnocení článku |
Známka: 3.13
Počet hlasů: 138
Známkování bylo ukončeno.
|
|
|
|
|
Náhodně vybraná anketa z archivu:
34%
30%
36%