|
|
Fotbal? Nejoblíbenější český sport?
Vydáno dne [09.12.2002] / rubrika [sport]
Určitě musíme všichni uznat, že fotbal je v Česku nejoblíbenější sport. Když se tedy zrovna nekoná olympiáda, nebo mistrovství světa v hokeji. Každé fotbalové mistrovství si spousty mužů vybírají týden své drahocenné dovolené, aby mohli sledovat všechny zápasy, které jsou na naší obrazovce díky přenosům České televize k vidění. Někteří to řeší i tak, že se prostě hodí marod, nechají si napsat neschopenku a pak musí vysvětlovat svým šéfům jak špatně na tom byli. Teď by si možná mohl někdo říct, že i na českou ligu by mohly chodit davy nadržených diváků. Ale právě tady je ten kontrast mezi českou republikou a jinými fotbalovými zeměmi. Vezměme si například Anglii, Německo, Španělsko nebo Itálii. Tamější stadióny mají kapacitu přes 60 tisíc a skoro na každý, byť jde třeba jen o ligový zápas je vyprodáno. A to i když přijede poslední tým tabulky. V těchto zemích skoro 90% diváků má celosezónní permanentky a nedělní odpoledne strávené na stadiónu svého oblíbeného klubu je pro ně skvělé zakončení týdne. A to nemluvím ani o evropských pohárech. Když přijede český fotbalista na půdu velkého evropského klubu je atmosférou doslova unesen a komentuje jí slovy:"Takovej kotel jsem ještě nezažil!" Srovnáme-li to ovšem s našimi kluby musí z toho správného českého fotbalového fandu bolet u srdce. Průměrná návštěvnost se pohybuje kolem 3 tisíc. Je sice pravda, že stadióny nejsou tak kvalitní a nemají takovou kapacitu, ale na druhou stranu proč stavět nové když by stejně nikdo nepřišel. Když se zamyslíme nad příčinami dostaneme pár zajímavých odpovědí. V médiích se stále probírá chuligánství a výtržnosti fanoušků na stadiónech. Srovnáme-li Českou republiku třeba s Anglií nebo Itálií, myslím, že Češi jsou v tomto ohledu docela umírnění. Ovšem pustit 10-ti letého syna samotného mezi tlupu leckdy podnapilých mladíků a trnout jestli mu náhodu u nohou nepřistane dýmovnice to také není ono. Dalším nepříznivým faktorem je malá atraktivnost zápasů. O některých rozhodčích, kteří ke svému platu od fotbalového svazu někdy dostávají od bohatších klubů malé poděkování za "férově odpískaný zápas" radši ani psát nebudu. Styl některých trenérů zakopat se před svým pokutovým územím a čekat jestli hráči náhodu nedají aspoň jeden gól také není zrovna moc atraktivní. Problémem číslo 3 je komunikace hráčů s fanoušky. Možná někteří z nás mají ještě v živé paměti výrok hráče sparty (Zdeňka Grygery), ať radši zůstanou fanoušci doma, když pískají, že se jim nelíbí naše hra. Nebo chování hráčů při baráži o Mistrovství světa v Japonsku a Koreji, kdy po prvním prohraném zápase s Belgií všichni svorně drželi bobříka mlčení a novinářům, potažmo i fanouškům neřekli ani slovo. Poslední možná příčina malé návštěvnosti je vysílání atraktivních utkání televizemi, což samozřejmě nemůžeme nikomu vyčítat, protože i peníze z vysílacích práv jdou do pokladny fotbalového svazu. Teda snad.
No co říci závěrem? Můžeme snad jen vyjádřit naši naději a touhu, že se situace v celém českém fotbale zlepší.
|
|
|
Hodnocení článku |
Známka: 2.94
Počet hlasů: 140
Známkování bylo ukončeno.
|
|
|
|
|
Náhodně vybraná anketa z archivu:
31%
29%
40%