Rozdíly bydlení ve velkém městě a na vesnici Vydáno dne [30.10.2002] / rubrika [spalovna]
Téměř celý svůj, zatím krátký život jsem bydlel s rodinou v Praze, až do chvíle, kdy se mým milým rodičům naskytla příležitost výhodně si pronajmout rodinný domek na vesnici a oni se jí rozhodly neprodleně využít. Stalo se tak na jaře roku 2001 a od té doby jsem vázán na příměstskou autobusovou dopravu. První dojmy z bydlení byly spíše pozitivní, po čase se dostavily pochybnosti...
Zbytek článku bude brán z pohledu mladého člověka, který 17 let strávil v Praze. Člověk, který se narodil a žije ne vesnici celý život, má na věc určitě pohled úplně jiný, tito lidé mají zase potencionální problém při zvykání si na život ve městě, jako je Praha.
Výhody života v Praze / Nevýhody života na vesnici:
Přístup k civilizaci !!!
Nevím jak vám, ale mně se celkem často stává, že tak o víkendu sedím doma, nevím co dělat a prostě se nudím. Když bydlíte v Praze, tak není problém sednout do krtka (pro nepražáky - do metra), dojet na Anděl nebo Václavák a jít třeba do jednoho z mnoha multikin, kde si zaručeně vyberete film dle vašeho vkusu. Na Andělu jsou momentálně dvě multikina téměř proti sobě a mají dohromady přes třicet sálů, kdybyste si z toho nevybrali, tak se vraťte domů a můžete se dál s čistým svědomím nudit, protože jste beznadějný případ. Ledaže prostě nejste na filmy a radši si například prohlédnete novou nabídku zboží určitého druhu (dámy textil, parfémy a líčidla, pánové třeba sport či elektroniku), to pouze stačí dojet na Anděl nebo na Zličín (v nejbližší době zde bude otevřen nový komplex Metropole, podobný Novému Smíchovu z Anděla) a tam je obchodů, jako ve zbytku republiky dohromady (alespoň mám takový pocit). Bydlíte-li v Praze, tak se do již zmíněných center dostanete do půl hodiny (když zrovna není pětisetletá voda). Když však bydlíte na vesnici, kde jezdí spoje o víkendu jednou za dvě hodiny (ve všední den ve skvělém intervalu 60 minut!!!), tak se do nich nemusíte dostat ani za 3.5 hodiny (dvě hodiny čekání na autobus, půl hodiny cesty do Prahy na metro, půl hodiny v metru a půl hodiny se zakecáte s kámoškou u metra). To už si potom rozmyslíte, jestli se vydáte do Prahy, nebo se zůstanete nudit doma. Možná se to tak nezdá, ale když bydlíte v Praze, tak cestu někam prostě nepočítáte, prostě vyjdete, nekoukáte na čas a za chvíli jste tam. Stejně tak cesta zpět. Prostě půjdete na MHD a dojedete bez problémů domů. V Praze jezdí i noční linky, takže ani nejste vázaní na poslední spoj. Na vesnici to je jiné, jelikož autobusy nejezdí jednou za pět minut a už vůbec ne v noci, tak každý odjezd a příjezd musíte předem pečlivě naplánovat. To pak vypadá asi následovně:
Domněnka - "Mám spicha s klukama v 18.00 na Můstku - musím být v půl na Zličíně - musím jet autobusem z domova v pět."
Problém 1) V pět žádný autobus nejede, musím jet v 16.10.
Problém 1a) Ze školy přijdu ve čtyři, jak to stihnu?
Problém 1b) Budu tam o hodinu dřív, co tam tu dobu budu dělat??
Problém 2) Koncert, na který jdeme začíná v deset, končí o půlnoci.
Problém 2a) Poslední autobus ze Zličína jede ve 23.40.
Problém 2b) Táta je na služební cestě (když není, tak spí nebo chlastá ) - nemůže pro mě dojet.
Následuje otázka: "Má cenu tam jet na hodinu?" ( cesta tam a zpět zabere tak trojnásobek)
Varianty řešení: a) Přespat u kamaráda (občas to je možné, občas ne)
b) Zůstat doma (tak to většinou dopadne)
c) Dojít domu pěšky
d) Přespat na Hlavním nádraží (jen pro odvážné)
Podobně to skutečně vypadá, když se rozhodnu zpestřit si den vycházkou do našeho hlavního města. To, že do školy jedu skoro hodinu a stávám v půl šestý mi ani nevadí. Spíš mi vadí cesta domů, kdy musím "trefit" autobus, zde působí onen známý zákon schválnosti, kdy autobus odjíždí deset minut před tím, než jste k němu schopni přijít, z toho plyne pravidelné průměrně půlhodinové čekání. Jednou se mi takhle stalo (z moji vlastní blbosti), že jsem měl namířeno z I.P. Pavlova domů a zjistil jsem, že autobus nestihnu, inu rozhodl jsem se strávit volnou hodinu u své přítelkyně. U ní jsem se zdržel trochu déle než jsem očekával (abyste si nemysleli - pomáhal jsem jí se čtenářským deníkem). Následoval sprint na metro Hůrka, kde se mě snažil zastavit kamarád s jakousi peticí. Jelikož jsem neměl čas, tak jsem mu to podepsal, ani nevím, o co v ní šlo (dodnes čekám, že k nám vtrhne zásahovka. Jediné co mě drží nad vodou je to, že tu pr...., ve který bydlím nemůžou v životě najít.). Metro mi samozřejmě o pár sekund ujelo. Dorazil jsem na Zličín a viděl jsem autobus 307, který jediný mě může odvézt domů, v zastávce. Znovu jsem se rozběhl a už se zdálo, že autobus stihnu. To jsem ovšem nemohl čekat, že mi ten autobusák zavře dveře před nosem, zamává a odjede. Další autobus jel za dvě hodiny...
Zázemí
Když někde bydlíte deset let, tak si tam utvoříte kolektiv lidí, vašich přátel, se kterými si rozumíte. Můžete za nimi přijít, jen tak s nimi projít sídliště, nebo pouze u něj strávit odpoledne u televize (je známo, že je lepší nudit se ve dvou, než sám) apod. Samozřejmě je podstatně jednodušší vyjít z domu, přejít ulici, zazvonit na kamaráda a něco podniknout, než (po výše zmíněném plánování) se po hodinovém cestování dozvědět, že kamarád nemá čas (samozřejmě, že jsem mu předtím zavolal, ale kamarád se projevil jako absolutní asociál). V osmnácti letech je celkem problém najít si na vesnici nový kolektiv. Většina vrstevníků ( většina = všech pět) již svůj kolektiv má a začlenit se do některého se mi nepodařilo. Ne, že bych se nějak moc snažil - když jezdím autobusem a vidím ty "typy", tak se občas neubráním úsměvu (občas si říkám, jestli nemají oni podobný pocit ze mě). Tento problém se samozřejmě netýká rodilých vesničanů.
?Výhody života na vesnici / Nevýhody života v Praze?:
Dlouho jsem přemýšlel, co sem mám napsat. Stále mě napadaly věci jako - čistý vzduch, klid, příjemní lidé, bydlení ve velkém domě apod.
Tak k tomu čistému vzduchu - Nevím jak u vás, ale když jsem já bydlel v Praze na Hůrce, tak jsem žádné problémy se vzduchem neměl. To na vesnici, když soused zatopí uhlím, nebo se rozhodne spálit starý listí, to má člověk pocit, že toho burana zabije. To nemůže topit plynem nebo elektrikou, jako všichni normální lidi??? (tímto se omlouvám všem, kteří k topení používají uhlí, ale fakt je to smrad, že by člověk chcípnul)
Teď něco o tom klidu - V 8. patře pražského paneláku, tam byl panečku klid. Když teda zrovna sousedka neřvala na své ratolesti. Po přestěhování se na vesnici mám pod okny "starou plzeňskou", kudy nonstop jezdí náklaďáky do skladů v Červeném Újezdě. To se rozhodnete ve 23.30 jít spát, už skoro usínáte a najednou se ozve "hřmění", jako by měl být do minuty konec světa - to jen řidič náklaďáku neodhadl zatáčku a musí to "trošku" dobrzdit..
Problém s náklaďáky je ještě snesitelný, horší je jedna věc, kterou nesnáší snad každý vesničan - "víkenďáci". To se sjedou Pražáci do vesnice a začnou řezat, pilovat, brousit, klepat, sekat a vůbec dělat kravál s čím jen to jde. A to je víkend co víkend! Celé dva dny bez přestání.
O příjemných lidech se radši nebudu zmiňovat, jelikož místní lidi moc neznám. Nejvíc příjemná se mi zdála hospodská, když mi zapomněla namarkovat dvě piva.
Jó, bydlení ve velkém domě, sen snad každého člověka. Má to jen takovou jednu malou nevýhodu (když nepočítám úklid) - ten krám nejde vytopit!!! Pokud nechcete za topení dát za rok 100 000,-.
Po dlouhém přemýšlení jsem přece jenom dospěl k pár pozitivním věcem. Jak je tak člověk doma, nikam nemůže a nudí se, protože mu nejede autobus, tak se naučí dělat věci, o kterých by dřív ani nepřemýšlel. Jako například mytí nádobí, vytírání, sbírání ho... po psovi ze zahrady, každých čtrnáct dnů pomáhat panu Žumpařovi odčerpat jímku, sekat trávu na zahradě a vůbec spoustu užitečných věcí. Již kvůli tomu bych se nad stěhováním nerozmýšlel. Rok pobytu na venkově udělá s člověkem úplné zázraky!!!
|
|
|
Hodnocení článku |
Známka: 2.95 Počet hlasů: 178
Známkování bylo ukončeno.
|
|
|