Jak se s ní(m) (ne)mám rozejít?
Vydáno dne [03.06.2002] / rubrika [psychologie]
Nejprve bych chtěla zdůraznit, že nějaký ten "úlet", hádka nebo zklamání nemusí vždy vyústit v rozchod. Ke krizím přirozeně dochází i u těch nejzamilovanějších párů. Tento článek je však určen lidem, kteří jsou si jisti, že jejich vztahu už opravdu nezbývá jiná možnost.
Třebaže zprvu je naše láska vždy kouzelná a nekonečná, stává se, že pojednou se díváme na svou berušku, miláčka nebo koťátko očima, které vidí jen nemožnou fiflenu, nudného troubu, urážlivou netykavku nebo nadrženého puberťáka, zkrátka nám to nějak nevyšlo...A co dál?
Pokud tento stav trvá déle jak několik dní, pomalu si začneme být jisti, že rozchod je nevyhnutelný. Nemůžeme s ní(m) přece chodit ze soucitu. Ovšem našeho nic netušícího, stále zamilovaného protějšku nám je líto. A tak se snažíme mu co nejméně ublížit. Výsledek však bývá právě opačný.
Například kluci se rozcházejí téměř typicky. Zvláště pánové mladší šestnácti, sedmnácti let snad ani jiný způsob neznají. (Omlouvám se, pokud právě Tobě teď křivdím :-)
Kluk, protože je čestný, ji zkrátka chce ušetřit ponížení. Má strach, jestli by ustál její pláč, dotazy a prosby a není si jistý, jestli by jí vůbec dovedl své důvody nějak vysvětlit. Mimo to, on už vztah uzavřel a jí to snad brzy dojde.
Nejlepší tudíž bude, přestane-li zvedat telefony, chodit na schůzky, začne ignorovat veškeré pokusy o jakýkoli rozhovor, občas jí třeba napíše nic-neříkající smsku a bude neviditelný, nezvěstný, odcizený...zkrátka ze sladkého broučka se náhle stane mrtvý brouk.
Tak to je velký omyl.
Na takové chování zamilovaná dívka skoro ani nemůže reagovat jinak, než válečným tažením. Protože ho ještě neztratila, udělá všechno, aby jej opět okouzlila. Začne se jinak oblékat nebo držet dietu, chovat se "jako kráva", bude ho pronásledovat, telefonovat, vyptávat se, načež on začne tvrdit, že vše je v pohodě (aby mu konečně dala pokoj), čímž ji ovšem jen předhodí novou naději a začne to znovu a dokolečka.
Pro ni bývá nejtěžší, že si uvědomuje, jak trapně se asi chová, ale nezná jinou možnost. Doma kope do zdi, kouše si nehty, plyšákům utrhává uši a pláče:"Proč mi, sakra, ten srab neřekne, jak to teda je, chodí se mnou ještě, nebo co?"
Pak si ale vzpomene, jak jí koupil na Petříně zmrzlinu, jak se jí nádherně díval do očí, když říkal:"Oříškovou nebo vanilkovou?" "Ach," vzdychá "má teď jenom špatný období... Prostě mu zavolám a normálně si promluvíme"
"Prosíím,"ozve se skřivánčí hlásek jeho mladší sestřičky.
"Čau, můžu mluvit s bráchou?"
"Jasně, já ho zavolám," zapomene sestra na jeho nařízení a vrací se po dvou minutách s oznámením:"Nó, von tady neni, von někam musel vodejít, co? - No, dyť já vim, vodešel k Tomášovi."
Například se mnou se rozcházel jeden kluk a tvrdil, že upadl na bruslích a kvůli vážnému úrazu nemůže nikam chodit. Na můj návrh, že já přijedu za ním, nereagoval. Byla jsem hodně nezkušená a opravdu jsem mu věřila. Vymýšlela jsem si, jak se asi stydí, chudáček a dost jsem se trápila. Pak ho kamarádka potkala na Karlově náměstí.
Problém je, že tohle období, kdy on neslyší a ona nechápe může trvat i déle, jak půl roku.
Kluci by v tomhle měli být odvážnější. Zkrátka dívce otevřeně vysvětlit, jak se věci mají, půjčit jí kapesník a v klidu ji naposledy doprovodit domů.
(Pozor-nenechej se ukecat, abys to nemusel za dva dny celé absolvovat znovu.)
Ona ponese smutnou pravdu sice bledě, možná ztropí i nějakou scénu, ale když bude mít jistotu, že jakékoli snažení by bylo marné, brzy se směle oklepe, protože on přece není jediný na světě.
Těžší je to s citově labilními dívkami, které si vybudovaly na příteli závislost a náhlým rozchodem by se jim zhroutil celý svět. Zde je metoda "rychlého řezu" velmi nebezpečná, ale stejně tak onen "týrající" způsob ji může vážně ohrozit. Nezbývá než celou věc provést s nejvyšší opatrností. (Závěr článku.)
Samozřejmě, holky mají také svoji typickou úchylku. Ta působí stejně jako rýpání se nožem v přítelových útrobách. Představ si následující situaci, kdy zatím vše probíhá celkem v pořádku...
"Lucko, s tebou něco je, v poslední době se chováš divně."
"Hm, chtěla jsem si s tebou promluvit. Myslím, že už to mezi náma nefunguje.
Měli bychom se rozejít."
"Cože? Proč? Co ti vadí?"
"Lukáši, chci se s tebou rozejít."
"Ty máš někoho jinýho?"
"Ne, ale prostě je konec, promiň."
Lukáš sklopí hlavu a kousne se do rtu. No nic, něco takového tušil, co se dá dělat.
Teď je ta pravá chvíle, aby se Lucie rozloučila a odešla nebo alespoň zmlkla. Ale ona ne, chce mu to nějak usnadnit, - takže vytáhne skalpel...
"Hele broučku, mě to hrozně mrzí, víš, já jsem tě měla fakt strašně ráda. Já nechci, abys byl smutnej. Slyšíš, nebuď smutnej. No, usměj se. Hlavně nechci, abyses na mě nějak zlobil, jo? Viď, že se nezlobíš?"
A celý tento slovní blaf okoření tou nejpálivější chilli papričkou:
"Zůstaneme kamarádi, jo? Já chci, abys byl můj kamarád." (!!!)
Kluk, který tohle už slyšel, určitě ví, o čem mluvím. Jestli ale některá dívka nechápe, co je na jejím utěšování špatného, pokusím se to vysvětlit:
Jeho nezajímá, že ji to mrzí. Neměla se s sním rozcházet. Chtěl pro ni udělat všechno a ona z něj teď dělá blbečka, tím svým - "No, usměj se."
Kamarád? Možná časem, ale v tuhle chvíli ji přece chce líbat. On ji miluje a ona s ním kamarádí! To přece musí strašně bolet.
A co telefonický způsob rozchodu, ten by mohl být v pořádku, ne? Třeba to poslat smskou, ne?
Tak to rozhodně ne, i když tento postup je o něco lepší než předchozí, slabošství je to tak jako tak. Rozchod je silná citová záležitost, a když je sbohem oznámeno přes mobilní síť, působí to dost hloupě. Copak ti na tvé bývalé lásce nezáleží ani natolik, abys jí tohle řekl(a) do očí?
Ty tři řádky by z tebe udělaly něco, co dosud nevyrostlo z plínek.
Těch špatných kroků a hloupých, zbytečně bolavých rozchodů jsou ale spousty, jen tak namátkou:
- způsob: "vyřiď mu to", kdy vás o ztrátě lásky informuje někdo cizí.
- možnost:"jsi hnusná, tlustá a nezajímáš mě", když bezradný kluk nedovede vyslovit žádný kloudný důvod a zasévá mindráky.
- u zkušenějších kluků velmi oblíbený rozchod:"Víš, ty jsi hrozně skvělá holka, jsi moc pěkná, taková něžná, jenže já jsem ten špatnej, nechci tě kazit, víš, já mám úplně jinej druh života, do kterýho tě nechci zatahovat. Já se prostě nemůžu změnit. A tebe si nezasloužím."
Zajímavé...jak je věta:"Hele holka, bylo to s tebou pěkný, ale nudíš mě, nazdar!" hezky zabalena do cukrové vatičky.
- Smutně to také končí, když on je z Ostravy a ona z Berouna. Co se dá dělat, prázdniny utečou a dopisní papír záhy selže. Jistě, někdy to, alespoň na určitou dobu, může fungovat, ale...ach jo, známe to všichni.
Jedna kamarádka mi vyprávěla, jak dostala od bývalého přítele na ulici facku, silně ji udeřil do obličeje a řekl něco v tom smyslu, že může být ráda, protože použil levačku. Ani nevím, jestli se to později snažil vysvětlit, velice rychle se s ním rozešla.
Jiné mojí známé se přítel jednoho krásného dne jen tak mimochodem zmínil, že pozítří odlétá do Ameriky a v blízké době se rozhodně nehodlá vracet.
Jiný kluk si se svou holkou domluvil rande, na které nepřišel. Pak se omluvil a dohodli se na jindy, ale on opět nedorazil...dokud ji to nepřestalo bavit.
Dívky mají zase často zálibu ve velkých scénách, nevím, jestli to máme z telenovel, nebo odkud. Jedna kamarádka si o prázdninách s klukem vyměnila prstýnky, byly to takové ty metalové, obyčejné prstýnky. Když se s ním rozešla, lámala se v pláči, ale milovat jej už nedokázala, sňala ze své ručky prsten s velikou růží a nechala mu jej poslat po kámošce se slovy:"Stejně jako mi už nepatříš ty, nemohu si ponechat ani tento prsten."
Doručitelka se za chvíli vrátila a přinesla ten s růží i druhý s lebkou:"Prej si to máš nechat."
"Ne,"špitla dívka "vrať mu je oba, chci, aby je měl na památku, já si je nezasloužím."
Slečna, která prsteny předávala, se tenkrát pěkně proběhla, tam a zpátky a zas tam a zpátky...
Já osobně znám jen dvě možnosti, jak se "správně" rozejít a u obou je zapotřebí dopřát bývalému partnerovi přece jen trochu úcty, trpělivosti a tolerance.
O tom prvním jsem se zmínila už dříve: V klidu, bez výčitek a urážek si promluvit je, podle mého názoru, férové a upřímné jednání. Není zapotřebí vymýšlet si žádné neobvyklé důvody, ale jednoduše nastínit problémy, které to způsobily, uvést třeba jednu, dvě věci, které vás vedly k rozhodnutí. Ale nepitvat se v nich, zde platí ono okřídlené:"Mluviti stříbro, mlčeti zlato..."
Ten druhý mi připadá ideální, zvlášť pokud známost trvá delší dobu a oba partneři jsou na sebe zvyklí a dobře se znají. Nazvala bych jej:"nechat vztah odejít, vyprchat" Tento způsob bere hlavně čas a trpělivost. Ale je to právě ten, kdy partneři skoro netuší, kdo se s kým rozešel. Oba se zvolna přestávají vídat, méně a méně si spolu povídají a najednou přijde chvíle, kdy si už nemají co říct a řeknou jen...bylo to fajn, však víš.
Pokud chcete ukončit váš vztah "přirozeným" způsobem, budete se s partnerem nadále stýkat, dodržovat vaše zvyky a tak dále - jen váš přístup se zcela změní. Je důležité mít na paměti tyto rady, v podobném pořadí:
- Žádná osobní snaha.
- Nepřinášet do vztahu nic nového.
- Žádné nápady ani překvapení.
- Odpustit si něžná gesta a vyznání.
- Mírně lhostejný přístup.
- Pomalu chladnout.
- Nechat v sobě úplně zemřít zbytek ochoty.
- Ztratit zájem.
Může to trvat kratší období i delší čas, záleží na vás a na partnerovi, jak rychle budete moci postupovat, ale bezpečně poznáte, až se váš vztah tiše a nenápadně rozplyne v dým.
Ps: Možná vás teď napadá, proč jsem tenhle článek psala, jestli jsem nějaká psycholožka nebo co a že jsem nějaká moc chytrá.
No, doufám, že vás to zas tak moc nenapadá, ale pro jistotu to raději vysvětlím. :-)
I když se snažím, alespoň částečně, porozumět lidské duši, žádná psycholožka nejsem.
Ale už mi není tak málo roků a několika chyb, o kterých jsem mluvila, jsem se sama dopustila, což mě později mrzelo. Také jsem párkrát obdržela pěkně tvrdé fotbalové botičky. Naslouchám pozorně lidem, kteří se mi chtějí svěřit, takže znám mnoho podobných případů a jen jsem je v tomhle článku srovnala.
Připouštím, že vám se mohlo stát něco zcela odlišného a nebudete se mnou souhlasit.
Ale zaručuji, že žádný z rozchodů, o kterých se zmiňuji, jsem si nevymyslela a skutečně se přihodily, když ne mě, tak mým kamarádům.
|
|
|
Hodnocení článku |
Známka: 2.89
Počet hlasů: 257
Známkování bylo ukončeno.
|
|
|
35%
29%
36%
Náhodně vybraná anketa z archivu:
