Chesterwood II.
Vydáno dne [10.05.2002] / rubrika [Povídky]
Dokončení předchozího dílu...
III.
18:42; Derry
" No konečně, už jsme si mysleli, že nedorazíš, Henrry!"
" Promiň Edie, ale táta potřeboval pomoct s natíráním plotu, dřív jsem to prostě nestich."
" Fajn, fajn. A co máma, co jsi jí řek?"
" Ále, vymluvil jsem se na prázdinovej večírek u jednoho spolužáka. Neboj, ani jsem nemuk a Chesterwóóóóóóódůůůůů, tajemném a strašidelnéééém,...."
" Bejt tebou radši bych to hůůůůůůlááááákaní nechal. Tady náš Billi má z tvýho tajemnýho a strašidelnýho Chesterwóóóóóódůůů naděláno v gatích, hahaha"
" Fakt, ježíš, promiň Billi. Netušil jsem, že jsi takovej poseroutka."
" Zavři zobák, Henrry! Ty jsi nikdy na Chesterwoodu nebyl, ale můj děda jo, abys věděl! Skoro dva roky nemluvil potom, co tam viděl!"
" Vážně, Billi. Tak nám pověz, co vyděl tvůj děda tu osudnou noc!"
" Jo, Poseroutko, pověz nám to, ať si taky naděláme do gatí!"
" Nech ho mluvit, Henrry. Povídej."
" Bylo mu 13, jako nám. Spolu se dvěma dalšíma klukama si jednoho večera šli na Chesterwood hrát. Myslím, že taky na schovávanou. Když......."
" Myslíš? Ty si to jenom myslíš?"
" Buď zticha, Henrry Robinsone nebo tě tak kopnu do zadku, že poletíš z řevem přes celý Derry, jasný?!"
" Jasný, Edie," zapípal tiše Henrry," pokračuj, Billi"
" Děda pikal, když se ozval ten výkřik. Rychle utíkal za tím hlasem. Začal řvát i ten druhej kamarád. U jednoho hrobu zakopl o tělo. Bylo bez hlavy a celý scvrklý, jakoby vysátý nebo co. Děda říkal, že to byl Carl, ale nebyl si jistej, když neměl hlavu"
" Hmmm, to je pravda. Bez hlavy se člověk těžko pozná. Hahaha"
" Henrry!!!!" Okřikl ho Edie.
" Tak utíkal dál, protože stále slyšel hlas Jima, tak se jmenoval ten druhej. Asi si myslel, že mu může pomoct. No a pak prý bylo najednou ticho. Nikde ani hlásek. Děda volal Jimovo jméno celou noc. Prochodil křížem krážem celej hřbitov. Vzdal to až, když už začalo svítat. Říkal, že doufal, že Jim mezitím utekl domů. Utekl pryč od Toho. Bohužel se mýlil. Na zpáteční cestě hřbitovem našel ruku. Ležela v trávě, pokrytá ranní rosou."
" A jak tvůj děda poznal, že je to právě Jimova ruka?"
" Byly na ní hodinky, které Jim dostal od svého otce a které nikdy nesundal. Vrátil se domů a od té doby po dva roky nepromluvil. Jima a Carla nikdy nenašli. Ani jejich těla nenašly. Nevím, proč pak, po dvou letech promluvil. Neřekl mi to."
" Vážně hodně strašidelná historka, Poseroutko. Ale já ti něco povím. Tvůj děda. Ten statečný muž, kterej chtěl pomoc svým přátelům je těžkej alkoholik. A nemohlo se náhodou, ale jen náhoudou stát, že si to všechno v tý své vypitý hlavě vymyslel? Co, Billi?!"
" J.....já....já nevím. Přál bych si, aby to všechno byla jen historka opilého starého muže. Ale víte, pokaždé, když mi vypráví svůj příběh, jeho oči mají tak strašlivý výraz, takový skutečný. Vždycky se tak podivně rozjasní a hledí úplně jiným směrem. Vypadá to, že vidí...."
" Co vidí, Billi" zeptal se nedočkavě Henry. Chtěl si jít hrát na Chesterwood, ale musí poslouchat toho praštěnýho kluka, i když ho má svým způsobem rád.
" Že vidí všechno znova. Sice jen ve vzpomínkách, ale přesto tak opravdově....... ! " Pohlédl vděčně na své přátele. Na Edieho a Henrryho.
Nezáleželo na tom, že nevěří nesmyslům, které vyprávěl (postupem času začínal pochybovat i on), ale že se svěřil. Svěřil se svým přátelům a nemusí nést břemeno sám, ať je jakkoliv težké. Zdálo se mu to nebo v Edieho očích uviděl strach?
" Billi," zeptal se tiše Edie," mám pocit, že jsi nám neřekl všechno." A zkoumavě se zahleděl Billovy do očí.
" No,....ehm. Vlastně máš pravdu, Edie. Je tu jedna věc, o které jsem se nezmínil. Podle dědečka se celé "představení"opakuje." Henrry se už nedokázal udžet. Musel zastavit maškarádou, kterou prováděli. Co pak Ediemu nedojde, že všechno je nesmysl? Začíná snad pochybovat i on sám o bezpečnosti Chesterwoodu? Ne, to nedopustím! Nechci si kazit myšlenku na napínavě strávenej večer na hřbitově.
" To jako nám chceš nakukat, že po určitejch letech se všechno opakuje,jo? Nezbláznil jsi se, Billi?"
" Promiň, Henrry, ale takhle jsem to slyšel. Ale myslím, že to není pravděbodobné." Zhluboka si oddechl.
" Billi," ozval se po chvíli ticha Edie," půjdeš s námi na Chesterwoodský hřbitov?"
Nervózně se rozhlédl kolem sebe. Mám ze všeho špatnej pocit. Sakra špatnej pocit. Nebudu ale trhat partu. Je to legenda, proč by se to mělo stát zrovna nám. Denně si na Chesterwoodu hraje několik dětí a taky se jem nic nestalo. Tak proč mám pořád ten špatnej pocit.
" Ano, Edie, půjdu s vámi, ale mám strach, velkej strach."
" Fajn. Henrry Robinsone a Billi Kapsbeku, vzhůru na Chesterwood!"
IV.
22:06; Chesterwood
Byl již pár kroků od jednoho z nich. Kapuce se mu sesula z hlavy a odhalila tak červy prožranou lebkou. Je to čím dál tím horší. Musím rychle jednat. Rychle něco zakousnout jinak celý Chesterwood zanikne. Chlapec, asi 13 letý se krčil u náhrobku jakési Susan Wilhemové (1880-1891). Rozcuchané vlasy mu neklidně povlávaly v mírném chladivém větru. Ach ano,Susan, na tebe si vzpomínám. Ve svých jedenácti letech si byla opravdu krásná. Škoda, že jsi žila jen tak krátce. Muži by tě nenechali na pokoji. Susan, drahá, jak krásně hebké tváře jsi měla. A tvé vlasy se v ve světle měsíce třpytily jak zlato, když jsem si pro tebe šel. A tvá rudá krev, jak byla sladká, milá Susan. Vím, že jsi tu štastná. Máš tu spoustu kamarádů a další se k tobě za chvilku přidají. Pohlédl na chlapce. Četl vzrušení v jeho tváři. Od ůst mu v obláčcích vycházela pára, zrychleně dýchal. Pozorně se rozhlížel. Možná, že kdyby se otočil, měl by ještě šanci na útěk. Možná...... No tak chlapče, kde máš své kamarády? Zavoláme je, co říkáš? Pomůžeš mi?
Muž v plášti natáhl třesoucí se ruku. Nikde žádná kůže, jen černé maso a kosti, které se draly na povrch. Chceš poznat Chesterwood, viď? Poznáš, nemusíš mít strach. Ukáži ti vše, co se v něm skrývá. Budeš znát všechna tajemství skrytá hluboko, hluboku pod povrchem. Tak kam, stovky let nedopadl paprsek slunce. Tam, kam se žádný smrtelník nedostane. Tam, kde je srdce Chesterwoodu.
Dotkl se jeho ruky a stiskl. Chlapec vykřikl. Ještě ne, příteli. Ještě nekřič. Začneš až ti to dovolím Já! Chlapec s sebou divoce škubal. Ohromeně zíral na To, co viděl před s sebou. Nestvůru, monstrum. Hnijícího člověka, který se před jeho očima doslova rozpadal. Chacha, máš ze mě strach! Kdo asi jsem? Už jsi o mš slyšel, vidím ti to na očích. Jenže ty jsi nevěřil!! Chyba, měl jsi. Nemuseli jsem se vůbec setkat, kdyby si věřil na legendy, neboť jsou skutečné. Kdyby si věřil na mě! Stojíš tváří v tvář Chesterwoodu, příteli. Neboť já jsem jeho hlína, jeho náhrobky. Jsem mlha, která se snáší za noci. Jsem zvuk, co se vrývá do uší a straší děti. Mé jméno je Chesterwood. Jsem tu už tisíce let a opět jsem vystoupil na povrch, abych se nasytil. Abych mohl přežívat další a další generace. Jsem tu, abych zabíjel.
Muž v plášti vycenil zuby. Zakousl se. Chlapec se stále marně vzpíral silnému stisku jeho pařátů. Najednou cítil něco teplého. Stékalo mu to po krku. Měl nejasný pocit a přesto tak zřetelný jakoby se zcvrkával. On měl pravdu. Celou tu dobu. Historie se opakuje. Kdo přijde pak? Poseroutka? Ne, ten přežije. Zakopne o mé zcvrklé tělo bez hlavy , když Ediemu poběží na pomoc. Ale nestihne to, protože všude se rozhostí ticho. Bude volat jeho jmého až do rána, marně. A když se bude za svítaní vracet, najde v trávě ruku posypanou kapkami ranní rosy. Vrátí se domů. A nepromluví.
Henrry Robinson začal křičet. Jeho tělo bylo čím dál tím menší.
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.79
Počet hlasů: 111
|
|
|
Spřátelené weby:
