Chesterwood
Vydáno dne [16.04.2002] / rubrika [Povídky]
I.
17:25; Derry
" Edie, myslíš to vážně?"
" Jasně, že jo, hlupáku. Nejsme přece žádný padavky, ne?"
"....Jj...já.....já jen, že maminka říkala jak strašidelné a nebezpečné je to místo!"
" Děláš si ze mě srandu Billi, věříš snad takovejm báchorkám a nesmyslům jako jsou duchové? Billi, Billi, zas tě strašej víly. Hahahaha"
" Nech toho Edie, není to vůbec vtipný abys věděl!!!!!"
" Billi je počůránek, chachacha, Billi má v gatích, chachacha.."
" Drž hubu slyšíš, sklapni už konečně, Edie!"
" No jo, tak se nepotento. Poslouchej mě pozorně, kamaráde. Nevím, kdo ti co nakukal, ale rozhodně ti neskončím na ňáky připitomělý povídačky, který roznesli místní ožralové, že na hřbitově straší a ....."
" Ale....., ale Ed..."
" ....A ať už jsou sebe víc strašidelnější, mně, Edieho Rippleye nic nezastraší! Prober se Billi, žijeme ve 21. století. Všude se buduje spoustu novejch domů, světem cloumá modernizace, zdokonalování. Zabíjí se a vraždí a ty si vážně myslíš, že tu někde zbylo místo pro tvý pány duchy?! Duchové NEJSOU! Zatluč si to konečně do tý svý tupý palice. Nejsou v New Yorku, v Chicagu a už vůbec na našem hřbitově tady v Derry. Co je! Proč na mě tak civíš, nevěříš mi?"
" ..............................................NE!"
" Sakra Billi, hřbitov jako hřbitov. Desítky, desítky a desítky náhrobků. Nic víc. A pokud já vím, mně náhrobek ještě nepokousal, ale kdo ví, Billi, možná dneska. Možná, že právě dneska se to stane...! Hahahaha"
" Nedělej si z toho legraci, Edie!"
" Je to jen hřbitov! Pitomej, blbej hřbitov, kterej dneska v noci navštívíme. Není na něm nic nenormálního.Spoustu dětí si tam chodí hrát na schovávanou. Je to perfektní místo, Billi. Jasně, v noci vypadá hrozivě, ale takový jsou všechny hřbitovy !"
" Chesterwood je jinej,..................hlavně v noci."
II.
22:00; Chesterwood
Měl hlad. Po hodně dlouhé době měl opět hlad. A žízeň. Popraskaný jazyk se mu lepil na patro posypané hnisajícími boláky. Ústa otevřená v divokém šklebu. Ostré zuby, překvapivě bílé, matně zářily v měsíčním světle. Po bradě mu stékal hnis. Nevnímal to. Šel se najíst. Musel se najíst, jinak zemře. Zahalen v proděravělém a nechutně zapachájícím kabátě se šouravým krokem blížil k městskému hřbitovu, kde si často děti v noci hrály na schovávanou nebo si dokazovaly svoji odvahu. Přitahovala je ta tajemná atmosféra, když vstupovaly do černé tmy mezi náhrobky. Když se procházely kolem čestvě vykopaných jam čekajíc na nově příchozí majitele. Napětí, když hledaly jeden druhého ve změti rozpadajících se hrobů. Lákalo je to stejně tak, jako jeho lákal pach krve. Dětské krve.
Uslyšel dětský smích, potravu. Nasadil si kapuci na holou lebku, sem tam pokrytou hnijícím masem se zbytkem jakých si chomáčků, co dříve mohlo být i vlasy. Nenasytně polkl. Dětský smích se přibližoval. Z úst mu začal vytékat nový pramen nezelenalé tekutiny. Celé tělo, tedy to, co z něho zbylo ho strašlivě bolelo. Všude samé mokvající strupy, které se odmítaly zahojit. Desítky míst s odhaleným červeným masem. Nohy bez prstů. Na rukou měl jen jakési zakrnělé výstupky, vzdáleně připomínajíci prsty. Umíral. Rozpodal se. Potřeboval se nasytit. Levým okem, druhé měl potažené bílou hmotou,zahlédl stín. Stín dítěte schovávajícího se za jeden z háhrobků a doufajíc, že nebude objeveno. Postava v plášti se usmála. Přidal do kroku. Nechtěl přijít pozdě. Hrdlo se mu zaplnilo rozkládající mi se zbytky. Zastavil se a zhluboka vdechoval vzduch. V ústech se cosi pohnulo. Vyplivl to. Na zemi se svíjelo tělo červa. Moc špatné, je to moc špatné. Červy mě rozežírají jak zdechlinu. Tiše se zasmál. Co vlastně jsem, vzdechlina, která se snaží příliš dlouho žít. Čekal jsem moc dlouho. Velkou chybu jsem udělal, velkou. Zamračil se. Zkrabatělá kůže se zamračila s ním. Rozhlédl se. Všiml si další postavy. Takže jsou dvě. Dvě tělíčka plná života a čerstvé teplounké krve. Možná jich je víc. Olízl si rozpraskané rty. Ano, musí jich být víc. Nikdo nechodí na Chesterwood bez doprovudu. Mají strach, že tam straší. Že tu jsou zlí duchové, kteří by je mohli chytit za buclatou nožičku a stáhnout k sobě do míst nikdy nekončící tmy a pachu zatuchlé hlíny. Hahahaha. A přece jsem jdou. Hloupé, hloupé děti. Měly jste poslecnout slova vašich rodičů. Slova místních opilců sedících v hospodě a se strachem v očích vyprávějíc o Chesterwoodu. O skutečném Chesterwoodu. Opět mohl dýchat. Naposledly vypustil z úst chuchvalec masitých červů a vydal se směrem odkud přicházel pach dětské krve.
pokračování příště...
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.55
Počet hlasů: 103
|
|
|
Spřátelené weby:
