|
|
Předsudky
Vydáno dne [26.03.2002] / rubrika [psychologie]
Někteří lidé jsou zvláštní. Mají až moc předsudků. Mě je 16 a jedním z předsudků je, že kamarádství mezi šestnáctiletou dívkou a čtyřicetiletým mužem prostě neexistuje a nikdy existovat nebude. Můj případ...
Jednoho takového chlapíka mám tu čest znát. Poznala jsem ho na lyžáku, kde dělal vlekaře. Celou dobu si ze mě dělal srandu, protože jízda na vleku mi zezačátku opravdu nešla. Uprostřed týdne se ztratil a to mě bylo velice líto. Jak se s ním zkontaktovat? Dlouho jsem přemýšlela a poslední večer jsem sesmolila dopis. Lehce sarkastický, ale pěkný. Tento dopis se přes mého kamaráda dostal k dalšímu vlekaři, který tento dopis předal tomu pravému. Chápu, velice zapletené, ale zkuste to pochopit. Už jen ten samotný dopis vyvolal výsměch. Předsudky. Proč neudělat něco bláznivého. Čeho se bojíme? Že se ztrapníme? Že z nás kdosi bude mít srandu? Nebýt tohoto ulítlýho nápadu, tak nikdy nepoznám tak skvělého člověka, jakým je právě on. Z tohoto čtyřicetiletého vlekaře se vyklubal člověk, který studoval na Oxfordu, závodně lyžuje, závodně jezdí na kole a dělá milion dalších sportů. Mimo jiné, většinu roku žije v Londýně nebo Irsku nebo Japonsku. Má i tento muž předsudky? Svazují ho?
Jak ráda bych se s ním zase viděla, ale kvůli předsudkům mých milovaných rodičů ho už asi nikdy neuvidím. Doslova je jím štvu. Láďa by nekouřil, Láďa sportuje, Láďa je nejlepší kamarád Aleše Valenty. Cože?! Aleše Valenty?! Ty blbče, dělá si z tebe jen srandu, nevěř mu nic. Je to jen ubohej vlekař, kterej se s ostatníma chechtá tvým smskám někde nad pivem. Nejsou přesně tohle ty předsudky? Nebo závist? Třeba si nechtějí připustit to, že takovýto člověk je. Nezávazný, free. A nebo by mohli tito pokrytci připustit, že je, ale že JÁ ho nemůžu znát. Proč jsou lidi tak nedůvěřiví? Kde se to v nich bere? Důvěřujete mě nebo si myslíte, že vás tahám za nos a mám jen bujnou představivost? Věřte, nevěřte. Taky Aleš Valenta byl pro vás moc silné sousto?
Něco vám povím...kdybych nepoznala Láďu, tak bych nikdy nevěděla, kdo je Aleš Valenta. Jo, jo! Ten má vlastně tu zlatou, je dobrej. A konec, finíto, the end. Ale bylo mě umožněno všechno vidět i z té druhé strany. Ze strany známých. A díky tomu bylo úterý 19.2. úžasným dnem. Nepatřím mezi fanoušky sportu, ale když Aleš skočil to tisíckrát vyslovený salto, rozbrečela jsem se. Brečela jsem a myslela jsem na Láďu, na všechny ty smsky, co mi poslal o Alešovi, na Alešovu holku, kterou jsem nepřímo poznala. Víte, byl to krásnej pocit, protože jsem měla s tímto teď nejznámějším mužem republiky někoho společného. Proč mít předsudky a neuvěřit. Proč se okrádat o nezapomenutelné okamžiky. Život je krátkej na to, abychom přemýšleli nad vším. Musíme se naučit odvázat se. Být volní, i když většina lidí je jiného názoru...
|
|
|
Hodnocení článku |
Známka: 2.75
Počet hlasů: 234
Známkování bylo ukončeno.
|
|
|
|
|
Náhodně vybraná anketa z archivu:
30%
47%
23%