Eurosong skončil
11.03.2007 — Jaroslav Konas
a vyhráli Kabáti. To se vzhledem k jejich popularitě dalo čekat. Co se však čekat nedalo, bylo provedení celého pořadu, který i když dostal prostor v sobotním prime time, soutěžních hlasů do něj přišlo zoufale málo.
Jinak dobře připravenou režii trochu narušoval podprůměrný výkon moderátorů. Nenápadité rozvržení pořadu (medailonek kapely, vlastní obhajoba, vystoupení, obhajoba patrona a krátký rekapitulační rozhovor, to vše pořád dokola) paradoxně přidalo na přehlednosti pořadu, což je pro české diváky neznámou soutěž důležité. Vyloženě špatný však byl výběr soutěžících.

Nejhorší výkon podal Sámer Issa a L.B.P. Issu zklamal zvuk, který jeho píseň zmenšil, minimalizoval, udělal z ní nenápadný výkřik uprostřed velké haly, L.B.P. naopak zradila sama sebe, když po celou dobu zpívala přiškrceným hlasem.
Vlasta Horvát a Petr Bende zahráli nijak nápaditý tancovačkový rock, nic naplat že zpívali na výbornou. Helena Zeťová má rozhodně kvalitní hlas a dobrou angličtinu, přišla ale s ne zrovna originální písní, zaměnitelnou, podobných slyšíme v rádiu dost. Stejně tak Petr Kolář, na kterém bylo nejzajímavější, že ve stejnou chvíli zpíval stejnou píseň divákům na Nově.
Lili Marlene...Kdo tam tenhle projekt pozval? Pro někoho možná alternativa, já jsem toho názoru, že nejde o nic jiného než oprášenou a zrekonstruovanou českou novou vlnu z 80. let. Gypsy.cz nabídl asi nejzajímavější píseň, kdyby vyhrál, bylo by to však velké překvapení, protože české konzervativní posluchače si teprve získává. Klukům přeji, ať si (vlastními slovy) tu cestu do Evropy stejně vyšlapou.
Kabáti předvedli poctivý bigbít, z hospodských křiklounů se stali profesionální muzikanti, kteří se ale drží svého kopyta a s ničím novým nepřichází. Na celkové vítězství mají malou šanci, kabáti jsou sice v čechách mainstreamová extraliga, ve světovém měřítku je to šedivá kapela s provinční muzikou.

Nic moc. Příště byto chtělo lepší výběr interpertů. Nehledě na obhajobu, která byla celkově zbytečná. Z celého večera jsem si zapamatoval především Petra Bendeho, který na otázku, jestli má trému, prohlásil, že "nervíčky jsou". Ale fuj, Petříčku Bendíčku, mluvíš jako správná Čecha...

Nebudu psát o politice,
23.01.2007 — Jaroslav Konas
zařekl jsem se. Aspoň tentokrát nebudu čtenářům kazit den přemýšlením o Paroubkovi, Klausovi, Topolánkovi, Bursíkovi a Čunkovi (co ten tam dělá?). Trošku bych využil směru, jaký tento magazín díky posledním článkům nabral a zamyslel se nad mainstreamovou hudební scénou loňského roku, protože se stala jedna velmi zajímavá věc.

Dlouho čekali čeští posluchači na dětské interprety. Dlouho, předlouho, vlastně od dob Lucky Vondráčkové, která se teď do rádií vrátila s dospělým popem. Ale zpět k tématu - v jednom roce se objevili hned tři interpreti, kteří pobláznili české teenage publikum. No, teenage, ono spíš jde o posluchače mezi dvanácti a šestnácti lety, ale právě tato cílová skupina je dojná kráva hudebních vydavatelství. Až se nechce věřit, že Ewa Farna, Blog 27 a Tokio Hotel se všichni najednou vešli do vysílacích schémat, protože jejich písničky se točily pořád dokola. Vysvětlení je jednoduché - ve střední Evropě existovala určitá díra na trhu, kterou zaplácli rovnou tři manažeři najednou. Co vymyslí teď? Mimochodem, text Farné písně Měls mě vůbec rád je podle mě jednoznačně nejblbějším textem roku.

A ještě jedna věc mě loni překvapila. Peha. Zní o trochu líp než tancovačková kapela nad ránem, hraje bezbarvou ukňouranou hudbu o čtyřech akordech na čtyři takty, ale česká rádia ji pořád dokola hrála (spíš papouškovala) až do zblbnutí. Co se to děje?

Kalousek se zbláznil,
10.09.2006 — Jaroslav Konas
říkal jsem si ve chvíli, kdy stál vedle Paroubka oznamujícího, že sestaví vládu s lidovci podporovanou komunisty. A proč sestavoval vlastně vládu, když k tomu neměl mandát? To je jedno, od Paroubka už snad nemůžeme čekat jediné racionální rozhodnutí. Ale zpět ke Kaloouskovi, který si celkem důstojně budoval kariéru rozhodného politika a skvělého řečníka, ale nakonec spáchal harakiri tím nejneuvěřitelnějším způsobem.

Hned pár dní na to byl označen za mučedníka. Všichni víme, co se s ním stalo a jak jasně se pak profilovala KDU ČSL, která svojí reakcí Paroubkovi sebrala z huby pečeného holuba. Novináři Kalouskův tah považovali za sebeovětování, které bylo nutné pro demonstraci síly a jednoty křesťanské strany. Mnozí říkali, že věděl moc dobře do čeho jde a co ho čeká, ale jeho pragmatismus taky věděl, že to pro KDA-ČSL bude dobrá reklama. Ne.

Kalousek není žádný mesiáš ani muž, který vrátil straně tvář a donutil ji vykřiknout nahlas svůj názor místo toho aby to dělal on, její předseda. Kalousek chtěl na poslední chvíli dostat sebe a svojí stranu do vlády. Za svého předsednictví stranu totiž profiloval moc doprava, což samozřejmě vedlo ke ztrátě voličů i křesel v parlamentu. A taky viděl, jak se Topolánek krok za krokem blíží k menšinové vládě. A protože vláda v tomto volebním období může být poslední, která zažije ve sněmovně lidovce, rozhodl se na poslední chvíli skočit Paroubkovi na špek, přidat se k němu, dostat se tím do vlády, která by pravděpodobně vládla celé čtyři roky. A za čtyři roky se toho dá stihnout hodně, dokonce i dostat preference strany na původní hodnotu. A proto se pan Kalousek vetřel k panu Paroubkovi a rozhodl se provést své plány i za cenu podpory komunistů.

A pan Parobek se zase vybarvil. Vyšlo najevo, že s Kalouskem jednal už v době, kdy Topolánkovi nakukával cosi o tom, že podpoří jeho opoziční vládu. Paroubku, Paroubku, bude na Tebe někdo vzpomínat v dobrém?

Referendum o základně?
22.08.2006 — Jaroslav Konas
Třeba to nepotrvá dlouho a budeme Polákům závidět, že nasednou na letadlo a odletí do New Yorku, zatímco my si budeme muset vystát frontu na vízum. Ale Poláci si to bezpochyby zaslouží, společně s Brity jsou nejtěsnějšími evropskými spojenci Američanů ve válce proti teroru a potí krev někde v poušti, aby se neopakovaly další teroristické útoky (jak moc tento boj zabraňuje teroristům v dalším zabíjení nevinných obětí, to je už jiné téma). My Češi jsme také spojenci, alespoň to o sobě tvrdíme, ale nějakou dobu trvá, než vůbec pošleme na pomoc vojenskou nemocnici nebo letadlo s chemiky.

Před pár měsíci čeští politici říkali něco o tom, že bychom do USA mohli cestovat bez víz. To je skvělé, ještě by měli domyslet, jak toho dosáhnout, když nejenže zásobíme Američany přistěhovalci pracujícími na černo, ale nechceme jim ani dovolit zapíchnout za Kolínem do pole protiraketové věže.

A protože je téma protiraketové základny zbytečně přecitlivělé, nakonec o něm politici rozhodovat nechtějí a raději si pohrávají s myšlenkou na referendum. Takže o věci, která ovlivní naši zahraniční politiku a i alespoň malou měrou ekonomiku, budou rozhodovat občané, tedy 10% vysokoškolsky vzdělaných, pak minoritní skupina lidí, kteří si z vlastní iniciativy k problému něco nastudovali a vytvořili si na věc názor, a pak už jen ti, kteří se (když už mají o něčem veřejně rozhodovat) řídí předvolebními hesly z plakátů. No, nechme se překvapit!

Letní čtení
06.08.2006 — Jaroslav Konas
Každý má nějaké oblíbené knihy, ke kterým se rád vrací. Nebo dá na doporučení přátel a vezme si na dovolenou nový román, který ještě neměl tu čest číst. Někteří lidé si dokonce dovolené vybírají jenom proto, aby měli čas na knihy. A někteří volí úplně jinou cestu - vezou na záda bágl a vyrazí na cesty.

Já třeba mám ve zvyku každé léto číst Pána prstenů. Lehnu si do zahrady za domem někam do stínu a po xté prožívám dobrodružství s Pytlíkem a Křepelkou. Letos mi trošku zpřeházel plány jeden přítel, kterému jsem ve slepé důvěře půjčil Společenstvo prstenu (od toho jsou přátelé, aby přece nevraceli knihy). Chvíli jsem hledal alternativu. Našel jsem jich hned několik, báječné knihy, a hned vám, drazí čtenáři, dám pár tipů. Začněme od těch méně náročných - Kruh od Hodži Suzukiho je děsivý příběh, který zhltnete za dvě noci. Jestli jste viděli jeho filmovou adaptaci, stejně si knihu kupte nebo půjčte, od filmu se liší hodně a pokud budete číst ve dvě ráno, efekt strachu bude silnější než v televizi. Podobně je na tom Exorcista od Williama P. Blattyho, podle kterého byl natočen film Vymítač ďábla. Narozdíl od filmu je v knize více postav, více místa v ději zabírá jejich psychologie a informace o exorcismu. Přesto, co se atmosféry týče, film nad knihou triumfuje, což je vzhledem k jeho vizuálnímu pojetí pochopitelné, některé scény zůstanou v hlavě diváka i několik let.

A pro náročnější čtenáře doporučuji román Baudolino od Umberta Eca. V mnoha směrech je velmi podobný Coelhovu Alchymistovi, hlavní hrdina celý svůj život zasvětí cestě do neznáma jenom proto, že mu to radí jeho sny, oproti Alchymistovi se však Eco více věnuje postavám spíše než slovní vatě v podobě rádobyfilosofických myšlenek (Coelhovi fanoušci prominou, ale je to prostě tak). A hlavně pracuje s prvkem Coelhovi neznámým - faktografií. Čtenář tak v knize dostává i převyprávěný život Fridricha Barbarossy nebo nádherný popis Konstantinopole ve 12. století.

Máte i vy nějaký tip na pěknou knihu? Napiště redakci, pokud se nápadů sejde víc, sestavíme z nich seznam a ten pak vydáme.

Znásilnil, ale je to dobrák
21.07.2006 — Jaroslav Konas
V Brně se stala neuvěřitelná věc. Bývalý náměstek policejního ředitele Vladimír Záruba zaplatil Stanislavě Bongilajové za sex. Ta nejprve byla ochotná, po chvíli však odmítla jisté sexuální praktiky zákazníka, ten ji pak silou donutil k souloži (čímž se provinil, spáchal tak znásilnění), protože 'jí přece zaplatil'. Romská prostitutka volala o pomoc, kterou zaslechla kolem projíždějící městská hlídka. Záruba pak utekl do svého vozu, kterým na přiběhnuvší strážníky najížděl a jednoho zranil (druhý trestný čin - útok na veřejného činitele). Policisté pak pachatele našli podle poznávací značky, skončil u soudu a ten nedávno vyřkl rozsudek. Hádejte, jaký? Dostal podmínku.

Zeptejte se své ženy, přítelkyně, kamarádky, jak by trestala znásilnění. Některé řeknou doživotí, některé by nejraději násilníkovi uřízly penis, ale podmínka nenapadne nikoho, snad jen soudce Aleše Dufka, který Zárubu soudil. Jak to odůvodnil? "Působil na mě dojmem, že už nic takového neudělá." Záruba je podle něj člověk, který má dobré jméno, do onoho večera čistý trestní rejstřík a podobné řeči. To je ale hodný pan soudce. A co řekl na adresu poškozené ženy? Teď se podržte. "Ta žena je prostitutka a musí znát rizika. A navíc, vždyť je to Romka, taková nevzhledná, normální chlap by s ní střízlivý snad ani nešel." Období veder mu asi zatmělo mozek, takto se o ženách (ať už prodává párky nebo své tělo) může vyjadřovat dělník někde ve čtvrté cenové, ale aby soudce těmito slovy zdůvodňoval svůj rozsudek??? Tím tahle sranda nekončí, normálně by se žalující strana proti rozsudku odvolala, ne tak ale v Brně. Otto Pařízek je žalobce a novinářům řekl, že se neodvolá. A jak to zdůvodnil? "Já vím, že prostitutky často potkávají násilníky, ale s tím musí počítat. Jsou to kurvy, já tomu jinak neřeknu. Něco jiného je, kdyby to byla slušná holka."

Zavání to tak trochu diskriminací. Jakoby kluci hráli hru "já na bráchu, brácha na mě" a říkali: "Protože je poškozená Romka prostitutka, Vladimír Záruba ji znásilnil tak nějak napůl, víte? Normálně ji znásilnil, s tím souhlasíme, ale protože se dopustil znásilnění na romské prostitutce, která je v našich očích špína, nepovažujeme to za nějaký extra velký trestný čin a bohatě se spokojíme s tím, že má pan Záruba ostudu."

Jestlipak ten uzavřený případ spolu kluci nešli zapít do nějakého bordelu...

Slepá touha po moci
13.07.2006 — Jaroslav Konas
Paroubkovi, byť je to zkušený politik, bych nesvěřil ani vedení berounského házenkářského klubu. Za poslední rok ze sebe v médiích dokázal udělat arogantního bobtnajícího populistu, který si některé voliče ČSSD rozezlil, některé naopak přitáhl. A teď, po prohraných volbách, chce vládnout. Možná by k tomu měl i důvod, ČSSD ve volbách dosáhla velmi dobrého výsledku, vítěz voleb je však někdo jiný. Právě ODS má výsadní právo sestavit vládu podle svých představ a Parobkovo "nepodpoříme, nechceme, nedovolíme" zní neuvěřitelně hloupě, protože ČSSD je teď ve hře o moc až na čtvrtém místě po ODS, KDU-ČSL a zelených. Kdyby se Paroubek nepřihlásil bez sebemenší známky studu ke KSČM a nespolupracoval by s nimi na blokádě plánů 'stovkové' koalice, snad by s ním byla lepší řeč, ale hlavně ochota vést s ním jednání.

Snad v ČSSD nejsou všichni slepí a kdesi v katakombách spřádají plány, jak Paroubka když ne odstranit, tak zlomit, aby se přestal chovat jako pán zeměkoule. S odstupem času vidíme, jakou cenu měl pro ČSSD Vladimír Špidla. Ten se teď všemu z Bruselu směje, ale kdyby byl pořád předsedou strany, už dávno tady mohla být funkční vláda i sněmovna.

Současná situace ale má jednu výhodu. Okurková sezóna se odkládá na neurčito.

Gratuluji Tonymu
26.06.2006 — Jaroslav Konas
k výhře patnácti milionů, doufám, že to byl poslední nýmand, který dostal prostor v hlavním vysílacím čase. Reality show zaznamenaly v naší zemi rychlý úspěch a také celkem rychlý pokles sledovanosti, což dokazuje druhá řada Vyvolených. Zatímco Nova odložila reality show stranou a soustředí se na přípravu třetí řady pěvecké soutěže Česko hledá Superstar, Prima jde po hlavě do dalších projektů, což je důkazem její dravosti a, přiznejme si to, svojí aktivitou poráží Novu na lopatky. Stranou je veřejnoprávní televize, která si zatím netroufla na víc než na sobotní soutěže pro rodiny a seznamovací pořad pro důchodce Pošta pro Tebe. No, on to není přímo seznamovací pořad, ale sedmdesátiletí kamarádi, kteří se od vojny neviděli, jsou si vlastně cizí lidé.

Trosečník je daleko zajímavější pořad než Vyvolení, viděl jsem pár dílů z britské řady. Uvidíme, jak se s pořadem popere produkce a realizační tým, potenciál Trosečníci rozhodně mají. A taky mají jednu velikou výhodu - nebudou mít konkurenci, pokud tedy Nova nesešije něco horkou jehlou.

Jen tak pro pobavení - co kdybychom do vily zavřeli Tomáše Halíka, Fedora Gála, Jana Rejžka, Vladimíra Moravce, Martu Davouze, Petrušku Šustrovou nebo Jakuba Patočku a sledovali bychom, jak spolu vycházejí? To by byla sranda!

Kdo říká,
05.06.2006 — Jaroslav Konas
že jeden hlas nemá žádnou cenu, nemá pravdu. A právě letošní volby toho byly jasným důkazem. Tak třeba zelení získali v Královehradeckém kraji 19 819 hlasů. Stačilo pouhých 75 hlasů navíc a zelení by tak podle volebního zákona získali další křeslo v parlamentu. Nebo v Jihočeském kraji chybělo ČSSD k dalšímu křeslu 338 hlasů. Kolik chlapů asi sedělo v hospodě a hudrovalo, že jejich hlas nic nezmění? Kdyby se zvedli a dali svoje hlasy ČSSD, ta by pak získala společně s KSČM většinu a křesel a změnilo by se hodně.

Letošní volby přinesly velmi zajímavý výsledek. Sněmovna je rozdělena přesně na dvě poloviny, stejný počet křesel pro pravici i levici. Nesouhlasím s tvrzením, že tyto volby rozdělily národ na dvě poloviny. Není to pravda, sněmovnu na dvě poloviny rozdělil špatný volební zákon. Národ se nerozdělil, na jižní a východní Moravě, kde vyhrála ČSSD, má ODS a KDU ČSL dohromady větší podporu než socialisté. Černobílé dělení Čechy územím ODS a Morava ČSSD, jak nám je předkládají média, je proto zavádějící.

Těžko říct, jak z této patové situace ven. Úvahy o předčasných volbách by měly přijít na řadu až jako poslední, protože Špidlovské křídlo v ČSSD stále existuje a dřív nebo později dá občasnkým demokratům signál ke spolupráci. Ať se bude dít cokoliv, hlavním tématem by měla být změna volebního zákona, na který silně doplatili zelení, kteří by měli mít dvakrát víc mandátů. Jak jsem psal výše - hlavně se neupnout k předčasným volbám. Co kdyby skončily stejně? Nebo by se těch třista padesát hudrujících chlapů zvedlo od piva a šlo dát hlas ČSSD? Teprve pak by nastala krize.

Kdo říká,
05.06.2006 — Jaroslav Konas
že jeden hlas nemá žádnou cenu, nemá pravdu. A právě letošní volby toho byly jasným důkazem. Tak třeba zelení získali v Královehradeckém kraji 19 819 hlasů. Stačilo pouhých 75 hlasů navíc a zelení by tak podle volebního zákona získali další křeslo v parlamentu. Nebo v Jihočeském kraji chybělo ČSSD k dalšímu křeslu 338 hlasů. Kolik chlapů asi sedělo v hospodě a hudrovalo, že jejich hlas nic nezmění? Kdyby se zvedli a dali svoje hlasy ČSSD, ta by pak získala společně s KSČM většinu a křesel a změnilo by se hodně. Letošní volby přinesly velmi zajímavý výsledek. Sněmovna je rozdělena přesně na dvě poloviny, stejný počet křesel pro pravici i levici. Nesouhlasím s tvrzením, že tyto volby rozdělily národ na dvě poloviny. Není to pravda, sněmovnu na dvě poloviny rozdělil špatný volební zákon. Národ se nerozdělil, na jižní a východní Moravě, kde vyhrála ČSSD, má ODS a KDU ČSL dohromady větší podporu než socialisté. Černobílé dělení Čechy územím ODS a Morava ČSSD, jak nám je předkládají média, je proto zavádějící. Těžko říct, jak z této patové situace ven. Úvahy o předčasných volbách by měly přijít na řadu až jako poslední, protože Špidlovské křídlo v ČSSD stále existuje a dřív nebo později dá občasnkým demokratům signál ke spolupráci. Ať se bude dít cokoliv, hlavním tématem by měla být změna volebního zákona, na který silně doplatili zelení, kteří by měli mít dvakrát víc mandátů. Jak jsem psal výše - hlavně se neupnout k předčasným volbám. Co kdyby skončily stejně? Nebo by se těch třista padesát hudrujících chlapů zvedlo od piva a šlo dát hlas ČSSD? Teprve pak by nastala krize.

Na Florenci v metru
28.05.2006 — Jaroslav Konas
jsem potkal mladého muže. Sjel jsem zrovna dolů po eskalátorech, on si mne změřil pohledem a vyšel mi v ústrety. Byl mladý, ale na studenta už nevypadal.

"Zdravim, jsou tam nahoře revizoři? Na přestupu jsou, mohl bych vyběhnout tudy." řekl ležérně a spiklenecky na mě mrknul. Protože si vlastní leností úspěšně pěstuji vzhled studenta vracejícího se ze včerejšího večírku, jsem první, koho revizoři v davu kontrolují. Černý pasažér si myslel, že narazil na spřízněnou duši a hned se chtěl informovat, před kravaťákem by se mu tahle otázka přeci jen vyslovovala trochu hůř.

Odpověděl jsem popravdě, nebyli tam. Černý pasažér se na mě zazubil a zmizel na eskalátorech. A já litoval, že jsem mu nezalhal.

Nezaplatil za jízdenku. Co si asi myslel? Že se sveze zadarmiko? A když potkal kontrolory, místo toho aby přiznal chybu, porušení pravidel, a dostal pokutu, jak by samozřejmě zasloužil, raději zůstal zalezlý dole ve stanici jako zbabělé zvíře na dně nory a snažil se zjistit, jestli může zdrhnout jinudy. Jak trapná situace, která svědčí o jeho charakteru! Měl jsem mu zalhat, vymyslet si, kolik že revizorů a policistů nahoře čeká, aby si tam dole v té stanici metra třeba shnil, to je jedno. Nastoupil jsem do vagonu a zamračil se.

Ten člověk mi nezkazil náladu, náladu mi zkazila myšlenka, že tenhle malý český chytráček, který se snaží nezaplacením jízdného ušetřit a pak zbaběle zdrhá před spravedlivou pokutou, půjde za týden volit. Co myslíte, komu dá asi hlas?

ČSSD nehraje fér
14.05.2006 — Jaroslav Konas
a vůbec se za to nestydí. Zaprvé vede špinavou a urážlivou kampaň (ke které se navíc nehlásí) proti největšímu soupeři, občanským demokratům. Uráží kdekoho může, včetně nového konkurenta Martina Bursíka a kdo ví, třeba přispěla balbínovcům na plakáty zesměšňující předsedu KDU ČSL Kalouska. Nejenže se chová jako banda křupanů, ale celkem klidně si osvojila i chování ruských a běloruských papalášů.

Ne že bych doporučoval KDU ČSL, aby do čela jedné z kandidátek dosadili Františka Straku, spíš bych to viděl jako chybu, tento fantom trávníků posloužil ale k názornému příkladu politické arogance. Ačkoliv si už s předstihem zažádal o udělení českého občanství, aby mohl kandidovat za KDU ČSL, proč mu bylo přiděleno až ve chvíli, kdy měly strany odevzdat kandidátky? Nezdržel vydání občanství jen tak náhodou nějaký úředníček, aby zabránil Strakově kandidatuře do parlamentu? Víme přece, jak těžké je porazit ve volebním klání známe osoby...Lepší bude, když si to kandidáti ČSSD rozdají s nějakou v médiích se méně vyskytující osobou.

A jak je to s dluhem dvanácti milonů korun, které by měl stát vyplatit straně SNK ED za to, že její kandidáti vyhráli krajské volby a dostali se do zastupitelstev? SNK ED na letošní volební kampaň vynaložili 18 milionů korun, tedy asi dvakrát méně než ČSSD. Nebojí se tak trochu ti oranžoví nahoře, že kdyby vyplatili evropským demokratům peníze, které měli dostat už před několika lety, mohli by si SNK ED dovolit daleko větší kampaň, viditelnou téměř stejně jako kampaň ČSSD?

Vážení sociální demokraté, nejprve mi nebyli sympatičtí vaši lídři. Pak jsem navíc nesouhlasil s vaším programem a nevěřícně kroutil hlavou nad tím, jaké aféry se na vás jedna za druhou valily. Ale to, co předvádíte v letošní volební kampani, přesahuje všechny meze. Ztratili jste i tu poslední trošku úcty, kterou jsem k vám jako k zákonodárcům choval. Co vy na to? Já vím, občan Konáš je vám ukradený.

US-DEU jde do boje!
30.04.2006 — Jaroslav Konas
Nevěřícně jsem stál před fialovým plakátem a přemýšlel, co má znamenat. Zprvu to vypadalo na nějaké humanrightisty, pak anarchisty, poté jsem spatřil na fialovém poli bílý pentagram a byl jsem zmaten absolutně. Později jsem zjistil, že jde o volební kampaň Unie svobody. Nebudu chodit dlouho kolem horké kaše, jsem nadšený.

US-DEU se už hodně dlouho pohybuje hluboko pod hranicí volitelnosti a od té doby, co si její členové do čela nezvolili Svatopluka Karáska, je odepsaná úplně. Kupodivu právě její kampaň je v porovnání s ostatními nejlepší.

Je vidět, mluví se o ní. Nikdo takový styl nečekal. Navíc je originální i svým pojetím, pár hesel, které zní téměř anarchisticky, se objevuje všude možně...A do toho pentagram.

Unie svobody měla možnost udělat klasickou kampaň s ministrem Němcem na billboardech, ale rozhodla se pro 'It's legal'. A za to si zaslouží potlesk, protože místo labutí písně si ze sebe ještě před volbami udělali jednu velkou srandu. Takhle se odchází z politiky po x letech neviditelného zákonodárcovství! Ovšem, je tu ještě jedna možnost. Že to unionisté myslí vážně a pouze se zaměřili na mladé nerozhodné voliče. A pak by se dalo říct jediné, že jim nakonec z toho všeho prostě hráblo.

A ještě něco, páni rudí zákonodárci! V Praze si po hospodách každou noc dá přes hubu stovka chlapů. Jednoho dne se mezi ně po 'pouhých čtyřech skleničkách vína' připletl i váš kolega Dolejš a vy z toho hned děláte caviky. Nemáte se čeho bát, tady jste v demokratické zemi, tady vás za rozdílný názor nikdo nezmlátí. Možná na Kubě nebo v Severní Koreji ano, ale tady? Néé...

O hotelu, ve kterém se špatně spí
18.04.2006 — Jaroslav Konas
Dlouho do našich rádií nedorazila uměleji vykonstruovaná kapela než Tokio Hotel. Teď je jich všude plno, jejich deska Schrei je dokonce čtvrtá nejprodávanější v naší zemi. Teenageři šílí, rodiče platí za desky a vstupenky na koncerty.

Poprvé jsem je viděl v trafice na obálce nějakého časopisu pro mladé. "Zase nějaká rychlokvaška," říkal jsem si a v duchu se smál dětem s propíchaným obočím a rty. Na koho si to sakra hrajou?

Podruhé už jsem je vzal vážněji. Na udílení německých hudebních cen sesbírali pár ocenění a server aktualne.cz mě pobavil tvrzením, že 'diváci oceňují hlavně androgynní imige Ziggyho Stardusta'...Zlatý Bowie, tihle kluci jsou pátým odvarem všech drsňáků s kytarami.

Slyšel jsem desku Schrei. Nic moc. Sladké texty, místy rychlejší tempo, ale kytary řvou jenom jakoby, tak aby to mohla poslouchat dceruška i maminka. Deska má skvělý zvuk a kvalitní aranže, až se nechce věřit, že si jí tito puberťáčci nahráli sami. No, když už si je producenti vymysleli a protlačili na scénu, tak ať si kluci užijí, za rok místo nich přijde někdo jiný. Kolega Katrák jejich úspěch skvěle shrnul do jedné věty. Škoda že neví, jak skončí.

O chráněných zrůdách
02.04.2006 — Jaroslav Konas
Majitel (společnost Tesco) se rozhodl, že zboří budovu bývalého obchodního domu Máj a místo ní postaví úplně nové, krásné nákupní středisko. Toto prohlášení vyvolalo vlnu odporu i souhlasu a společnost Tesco, zaskočena tím humbukem, se nakonec rozhodla pouze pro vnitřní rekonstrukci budovy s tím, že její plášť zůstane neporušen, pouze projde očistou. Inu, proč ne.

Není pochyb o tom, že stavby jako Máj, Kotva, Palác kultury nebo kancelářský komplex za Národním muzeem jsou vady na kráse hlavního města. Socialistická arogance ve spojení s nedostatkem stavebního materiálu zplodila v centru neuvěřitelné zrůdy, které šikanují sousední o století starší domy. Tydo zrůdy však mají dvě veliké výhody, díky kterým jsou cenné pro architekty i urbanistické nadšence. Zaprvé si na nic nehrají, jejich estetická hodnota ustoupila maximální funkčnosti prostoru, byť přímo nad hlavami návštěvníků visí trubky s ovzdušňováním. A za druhé, a to je hlavní důvod, jsou báječným příkladem toho, jaké stavby město snese a jaké už ne. Není lepšího příkladu pro studenty architektury, na čem se učit citlivosti velkých staveb, než právě tyto těžkopádné bedny, které mezi krásnými secesními domy strhávají pozornost na sebe.

A to Praha dopadla ještě celkem dobře, daleko horší šikanu zažívají centra Liberce, Jihlavy nebo Znojma, kde se stavitelé ani nesnažili budovy obchodních domů zařadit mezi ostatní domy, ale nechali je přistát přímo uprostřed náměstí, čímž narušili několik set let trvající přirozený vývoj města. V Liberci už se připravuje demolice.

O zelené záhadě
18.03.2006 — Jaroslav Konas
Něco se děje. Předvolební průzkumy hned několika agentur nezávisle na sobě prorokují parlamentní křesla pro Stranu Zelených. Že by se ledy pohnuly a do poslanecké sněmovny by se v letošních volbách dostala konečně neparlamentní strana?

Skeptický zůstává ten, kdo si vzpomene na osud strany Důchodců za životní jistoty. Jedna jediná agentura jí v průzkumu odněkud z podzemí vyvěštila povinných pět procent voličských hlasů, hned se o ní začalo mluvit, šance na poslanecké posty jí pak prorokovaly další agentury a krátce před volbami tato strana měla neuvěřitelných dvanáct procent preferencí. Sebevědomý předseda strany Kremlička se vsadil, že pokud se nedostane do parlamentu, tak sní brouka. U voleb obrovská mediální bublina praskla, důchodci se do parlamentu nedostali a agentury zabývající se předvolebními průskumy měly z ostudy kabát.

Trochu mi to připomíná raketový vzestup Strany Zelených, té se niktdo nevěnoval, nikoho nezajímala, dokud agentura STEM před dvěma měsíci v průkumu nezjistila, že má tato strana podporu 5 procent voličů. A předseda Bursík se dostal do okoa tornáda. Rozhovory, reportáže, ankety, průzkumy, do toho spustila jeho strana volební kampaň...Najednou je vidět a je žádaný, což jeho straně obrovsky zvedá popularitu. Je tu ale jedno veliké ale.

Kdo jsou ostatní kandidáti Strany Zelených? Pan Bursík je sice sympatický chlapík, ale nejsou ti pod ním zbytky levicové Patočkovy frakce? S kým budou prosazovat zákony, když nechtějí ani s ODS, ani s ČSSD, pokud nepřistoupí na určité (pro tyto strany nepřijatelné) body volebního programu? Je zvláštní, že o Zelených se toho napsalo už tolik, a přesto zůstávají pro voliče velikým otazníkem.

O Židovi Jerrym
13.03.2006 — Jaroslav Konas
Iránští papalášové zase jednou pobavili svět. Poradce ministerstva školství Hasan Bolkhari zaútočil na kreslené postavičky Toma a Jerryho, když v televizní debatě naprosto vážně prohlásil tento seriál za podprahové očištění židovského obrazu v Evropě. Židé totiž, podle Bolkhariho, byli v Evropě dříve srovnáváni s myšmi, a tak se Židy ovládaná animovaná studia rozhodla vyrobit seriál pro děti, kde myš bude ta, které všichni budou fandit a budou ji mít rádi.

Já nevím, jakými pohádkami jsou vychovávány děti v arabských zemích, ale evropská tradice pohádek tkví ve vítězství slabšího nad silnějším. Navíc, když jsem jako malý tento seriál sledoval, poslední, na co jsem myslel, byla alegorie Židů - myší. Bral bych to jako originální vtip, jenže Bolkhari mluvil vážně.

Jde o další injekci propagandy, která se naváží do Židů a západní kultury (ach, ano, přiznejme si, kolik dětí na pohádkách o kresleném kocourovi a myši vyrůstalo). Hlavně tento seriál má s Židy pramálo společného, protože vznikl ve studiu Hanna a Barbera. První jmenovaný byl Holanďan a druhý Ital, ani jeden židovského původu. Mám pocit, že se nám tento 'poradce' snažil pouze vrátit úder za karikatury zesměšňující Mohameda. Ať je to jakkoliv, iránské ministerstvo kultury pro mě přestalo být důvěryhodné. Jako další z mnoha věcí s Iránem spojených.

O nebezpečně nafouknuté bublině
06.03.2006 — Jaroslav Konas
Stokrát nic umořilo osla. Tímto pořekadlem se asi řídí novináři, kteří denně do lidí pumpují hrůzné zprávy o ptačí chřipce, jak dobývá Evropu. Jde o výborný příklad nafouknuté bubliny s tím rozdílem, že teď v zimě není pro novináře okurková sezona.

Nechápu, proč takový povyk kvůli 'smrtícímu' viru H5N1. Ti lidé, kteří se jím nakazili a zemřeli, udělali chybu, protože špatně maso připravili, pravděpodobně někde na ulici odchytili slepici a snědli jí rovnou syrovou...nebo napůl syrovou. Ne, nedělám si legraci, vždyť každý lékař vám řekne, že pokud drůbeží maso dobře připravíme, žádné nebezpečí nákazy nám nehrozí.

Divím se, jak lidi šílí jenom proto, že najednou umírá víc kachen. Němci se bojí, že ptačí chřipka ohrozí fotbalový šampionát, v Čechách klesl prodej kuřecího masa a nedávno se virem H5N1 nakazila kočka. Umělá panika, která teď mezi lidmi leží a pomalu se rozkládá, je výtvorem novinářů. Všichni tak dobře vidíme, jakou moc média mají. Uvidíme, jestli podobnou paniku u lidí vyvolají kvůli volbám. Když přestali jíst kuřecí maso, možná by se dali přemluvit k tomu, aby šli volit.

O premiérovi showmanovi
26.02.2006 — Jaroslav Konas
Jiří Krampol objíždí republiku se svým novým pořadem, kde mimojiné uvidíme kromě sexuologa vyprávějícího vtipy a muzikálové zpěvačky také pana premiéra. Cílem pořadu je prý pana premiéra ukázat v lidském světle. Dobrý nápad, v televizi vypadá jako největší pruďas, bylo na čase nějakým způsobem mu vylepšit imige.

O kočovném pořadu s cvičeným premiérem jsem četl poprvé někdy před půl rokem, kdy Krampol médiím avizoval svojí myšlenku. A už v tu chvíli jsem nevěřícně kroutil hlavou a svým způsobem se dopředu připravil na to, že se budou pokládat lechtivé otázky a říkat neméně lechtivé fóry, pořad nepřinese nic nového a akorát se za to premiérovi novináři vysmějí.

Stalo se tak a snad všechny noviny a seriozní časopisy si do Krampola s Paroubkem rýplnuly. Hlavně proto, že se zasmál vtipu o Romech. To jsem nepochopipl - proč by se nemohl zasmát? Ano, je to chyba a měl by být opatrný, ale když už se zasmál, tak proč ho za to kritizovat? Smí se potom premiér zasmát vtipu o blondýnách? A co o policistech, když už jim se svojí vypečenou partou vládne? Neurazil by tím kolegovy zaměstnance?

To, že se zasmál vtipům o Romech, proti tomu nic nemám, to Paroubkovi odpustím už proto, že se jim směje každý v téhle zemi. Daleko horší věc je samotná premiéova účast. Krampol nikdy nebyl žádný intelektuál, naopak se sám stylizoval do role žižkovského Pepíka a podle toho taky vypadaly jeho role i vlastní pořady. Jak jsem již říkal výše, bylo dopředu jasné, jakou úroveň pořad Premiéra s premiérem bude mít a bylo to jasné i Paroubkovi, o to víc se divím, že se takové šaškárny, která má za úkol pobavit plebs (a v záporném slova smyslu pobavila i intelektuály) účastní premiér členské země EU. Paroubek má kolem sebe veliký tým poradců, to mu ani jeden z nich neřekl, že účinkování ve volovině z něj neudělá lidového premiéra? A hlavně že by měl dělat něco jiného než se v Děčíně nebo Mladé Boleslavi smát vtipům o Romech a vyprávět o svých kamarádech Gerhardu a Jacqueovi?

O okradeném ministrovi
20.02.2006 — Jaroslav Konas
Stala se taková nepříjemná věc. Ministr dopravy Milan Šimonovský přijel do Rakšic na besedu se spoluobčany. Dobrý nápad, který může sloužit i jako předvolební agitka (všichni víme, jak mají Češi rádi, když s nimmi jde politik na pivo), se trochu zvrtl. Vládnímu autu pana ministra kdosi ukradnul majáček a ventilky od pneumatik.

Opakuji se, když říkám, že nemám rád majáčky. Dnes je používá kdekdo, když spěchá, ale to, že spěchá ještě neznamená, že jeho práce spěch vyžaduje. Co si myslí hasič nebo zdravotník, když se kolem něj prožene ve stoosmdesáti kilometrové rychlosti mercedes? Není nic jednoduššího, než si stáhnout okno, nalepit na střechu světlo a dupnout na plyn. Pokud se ten člověk bojí, že nedorazí včas, měl vyjet dřív. Takhle zbytečně ohrožuje okolí. No, ale zpět k té krádeži - vládní auto bylo opuštěno, jinak by se nestala. A to je chyba. Řidič prý seděl na baru a pil kávu. To se nesmí stát, vládní vůz prostě řidič nesmí opustit. Co kdyby někdo jen tak přišel a dal pod auto bombu? No, pochybuji, že by chtěl někdo zabít pana Šimonovského, ale majáček se mu šikl, na traktoru se bude výjimat.

Je to ostuda. Jak pro ministra (resp. jeho řidiče), tak pro občany. K čemu je ukradený maják? A ventilky od kol??? No, ten maják k ničemu není, ale musím uznat, že ostatní provokuje.

O nakresleném Mohamedovi
06.02.2006 — Jaroslav Konas
Kdo by si pomyslel, že karikatura v jednom dánském deníku vyžene na blízkém východě do ulic tisíce muslimů? A co ti muslimové vlastně chtějí? Pálení dánské vlajky je daleko větší úražká než inkoustový Mohamed, nemluvě o bojkotu zboží, který je k smíchu.

Ano, chápu, že Mohamed nesmí být zobrazován. Jenže právě tady narážíme na problém muslimských radikálů. Islám je mírumilovné a tolerantní nábožensntví, důkazem jsou postavy ze Starého i Nového Zákona, které muslimové respektují jako proroky. A co křičí ti lidé v ulicích? Něco jako že Mohamed je jediný? Dobře si, vážení čtenáři, uvědomte ta slova. Člověk, který arogantně přehlíží jiná náboženství, už není muslim, ale fanatik. A nepokoje v arabských ulicích nejsou náboženského důvodu, ale jde o shluk podivných figurek, kteří si chtějí zakřičet a zademonstrovat. Oni totiž nechápu, že tam někde za mořem žijí lidé, kteří věří v jiného boha a můžou si kreslit koho chtějí a jak chtějí. Kdyby redaktoři dánského deníku byli muslimové, jejich zákony by jim to zakazovaly. Ale oni muslimové nejsou, tak prostě Mohameda kreslit můžou. Co je na tom tak těžkého pochopit? I malému dítěti problém vysvětlíte líp než rozvášněnému davu.

Na druhou stranu nechápu deníky, které se ze solidárnosti přidaly a karikatury přetiskly. Svoboda slova je úžasná věc, ale toto gesto už hraničí s přehnaným vyjádřením podpory a v mých očích se tak trochu míjí účinkem, neboť arabové stále nadávají na Dány a ne například na Francouze, kteří obrázky přetiskli. A to nemluvím o tom, že někteří berou přetiskování karikatur jako přilévání oleje do ohně.

Netroufám si odhadovat, jak tato situace skončí, ale ti muslimové, kteří mají všech pět po hromadě, by měli své rozvášněné kolegy upozornit, že tudy cesta nevede. Ze hranicemi jejich zemí si totiž můžou lidé říkat co chtějí a nějaká vypálená ambasáda jim v tom nezabrání. Svoboda slova má totiž cenu mnohokrát vyšší, Evropa má o tom co vyprávět.

Vážený pane Vaculo!
02.02.2006 — Jaroslav Konas
Zcela jasně chápu vaše argumenty, zavání ovšem jistou...jednostraností. Připadáte si jako v pohádce, když jsou kolem vás tak přívětiví a komunikativní lidé? Byl jste někdy v jižní Francii? Stejné chování, jenže narozdíl od Egypťanů nejste chodící penženeka, ale soused. A hlavně - byl jste někdy v USA? Jeďte tam na měsíc, na půl roku. Teprve pak poznáte, jak příšerný je návrat do Čech. Kyselé obličeje, pokud se trafikanta zeptáte, jak se má (oblíbené How are you?), div vás neposílá do ústavu. Nedělám si o Spojenách státech žádné iluze, během pobytu za mořem si člověk uvědomí, že ta země má problémy jako každá jiná (od korupce přes rasismus až po nezaměstnanost), ale ti lidé nejsou oškliví zlí kariéristé, kteří si jedou do Iráku pro ropu. V žádném případě. Naopak USA mají levnou ropu proto, že si jí sami těží a kupují jí od Venezuely, která je za rohem.

Vážený kolego, se vší úctou vám říkám, abyste nebyl naivní. USA jsou daleko civilizovanější zemí než islámské státy, ať už jde o možnost obchodování, občanských svobod, postavení žen ve společnosti a hlavně - svojí otevřeností a tolerancí (rasismus, o kterém mluvím výše, je problém jednotlivce, nikoliv společnosti) i úctě k práci...Právě proto jsou USA světovou velmocí. Pokud jste si Egypt prohlédl trochu blíže, dáte mi za pravdu, že za každým hotelem stojí tucet špinavých dětí, které po vás žebrají drobné. Až vyrostou, naučí se tkát koberce nebo míchat parfémy. A budou zase postávat u hotelu nebo prodávat na bazaru, kam si nechají autobusem vozit až pod nos turisty. A budou se na ně zubit a povídat si s nimi o počasí, oni mají času dost, jen když stojíte u jejich stánku nebo popíjíte v jejich čajovně. Tito lidé vás nikdy nepřijmou za své, stáčí výpovědi Evropanů (sá se na ně jednou za čas narazit v médiích), kteří konvertovali k islámu nebo žen, které se provdaly do arabských zemí (čímž se staly papírově součástí islámské společnosti).

Nejsem amerikanofil (naopak, plně podporuji a chci zůstat v EU, neoboť společně s Čínou a asijskými tygry bude v budoucnu schopná konkurovat Spojeným státům - už aby to bylo), pouze pokaždé, když někdo USA kritizuje, říkám jediné: Jeďte se tam podívat. Pane Vaculo, neberte tento sloupek jako můj útok vůči vaší osobě, takovou věc bych si nikdy nedovolil. Pouze nesouhlasím s některými vašimi argumenty a toto je, myslím, dobrý způsob, jak na ně reagovat.

S úctou Váš kolega

Jaroslav Konáš

O maloměstském knihkupectví
22.01.2006 — Jaroslav Konas
Nevěřil jsem vlastním očím, když přímov ve středu obce zvané Újezd nad Lesy otevřeli nadšenci kavárnu a vinárnu. Obklopena výčepy vypadá jako zjevení z jiného světa, ale zatím se drží, i přes brzkou zavírací hodinu nemá o zákazníky nouzi. Ovšem daleko větším překvapením, když si ti samí lidé hned vedle otevřeli knihkupectví. Knihkupectví? Tady, v Újezdě nad Lesy? V duchu jsem odhadoval dobu, kdy prodej knih skončí a do prostor se nastěhuje obchodník s nějakými kýči pro vyzdobení domova. Nestalo se tak, knihkupectví stále funguje.

Vždycky jsem práci těchto knihkupců, kteří kvůli umístění obchodu na malé město sotvakdy prodají něco jiného než kuchařku, křížovky nebo knihu rad pro zahradníky, obdivoval. Když jsem do knihkupectví vešel poprvé, nestačil jsem se divit. Na malé ploše bylo natěsnáno největší možné množství knih, od renesanční lyriky přes ruské klasiky až třeba po Ajvaze nebo Obermannovou. A pokud zrovna něco není skladem, není problém knihu do dvou tří dnů objednat (dokonce bez složení zálohy, což si dneska dovolí málokdo).

Vlastnit knihkupectví na malém městě je boj s větrnými mlýny. Málokdy se prodá kniha dražší než tři sta korun, například monografie, a ty levnější si stejně místní koupí v supermarketu během nákupu proviantu. Možná že před vánočními svátky se knihkupcům zvedne tržba, ale přecejen v porovnání s prodejem během celého roku je to chabá záplata.

O maloměstském knihkupectví
22.01.2006 — Jaroslav Konas
Nevěřil jsem vlastním očím, když přímov ve středu obce zvané Újezd nad Lesy otevřeli nadšenci kavárnu a vinárnu. Obklopena výčepy vypadá jako zjevení z jiného světa, ale zatím se drží, i přes brzkou zavírací hodinu nemá o zákazníky nouzi. Ovšem daleko větším překvapením, když si ti samí lidé hned vedle otevřeli knihkupectví. Knihkupectví? Tady, v Újezdě nad Lesy? V duchu jsem odhadoval dobu, kdy prodej knih skončí a do prostor se nastěhuje obchodník s nějakými kýči pro vyzdobení domova. Nestalo se tak, knihkupectví stále funguje.

Vždycky jsem práci těchto knihkupců, kteří kvůli umístění obchodu na malé město sotvakdy prodají něco jiného než kuchařku, křížovky nebo knihu rad pro zahradníky. Když jsem do knihkupectví vešel poprvé, nestačil jsem se divit. Na malé ploše bylo natěsnáno největší možné množství knih, od renesanční lyriky přes ruské klasiky až třeba po Ajvaze nebo Obermannovou. A pokud zrovna něco není skladem, není problém knihu do dvou tří dnů objednat (dokonce bez složení zálohy, což si dneska dovolí málokdo).

Vlastnit knihkupectví na malém městě je boj s větrnými mlýny. Málokdy se prodá kniha dražší než tři sta korun, například monografie, a ty levnější si stejně místní koupí v supermarketu během nákupu proviantu. Možná že před vánočními svátky se knihkupcům zvedne tržba, ale přecejen v porovnání s prodejem během celého roku je to chabá záplata.

O novoroční naivitě
07.01.2006 — Jaroslav Konas
Nechápu, proč se od svátku Nového roku tolik očekává. Lidé si dávájí předsevzetí, rozdýchávájí kocovinu a s naivní nadějí si říkají, že ten další rok bude lepší. Jen si spočítejte, kolik předsevzetí jste si už dali a kolik jste jich vlastně dodrželi.

Obecně mi přijde zbytečné slavit příchod dalších let, protože se nikdo nenarodil, nikdo se nežení, jen si měníme diáře. Možná jde o zvyk ze středověku, kdy se slavilo všechno možné za jakýchkoliv podmínek, jen aby se nemuselo pracovat. Věděli jste, že ve střední Evropě se v raném novověku slavilo na sto svátků? Pravda, práce na poli neznala víkendy, ale stejně, lidé si hledali záminku k veliké pitce a pořádné hostině, ze které jim bude ještě několik dní blbě. Co vám to připomíná?

Novoroční předsevzení jsou hloupost, člověk, pokud se pro něco rozhodne, měl by začít hned a ne čekat na povel určený datem. Na druhou stranu lze v těchto přáních najít krásnou symboliku, víru, naději, která většinou stejně skončí s tou poslední, ale už fakt poslední cigaretou. Sakra, zase jsem si zapálil...No, tak za rok to zkusím znovu.

O výjimce potvrzující pravidlo
02.01.2006 — Jaroslav Konas
Koncem roku jsem jel na Moravu navštívit rodinu a přátele. Nebudu zde rozepisovat, jak probíhal bujaré oslavy příchodu nového roku v kraji slivovice a vína, pozornost si totiž zaslouží věc úplně jiná.

Mám odpor k takovým těm nákupím galeriím, my pro ně snad ani nemáme výraz, Američané říkají The Mall. Pompéznost a naleštěnost těchto center je přímo úměrná výdělku, ale všechno možné zboží na jednom místě? Děkuji, nechci. Rád se procházím ulicemi města, nevyhovuje mi, že v nákupních střediscích je konfekce hned vedle drogerie, naproti hračkárně. Našel jsem ale výjimku.

Galerie Vaňkovka, otevřená nedávno přímo v centru města Brna, je nádherná. Architekt se opravdu činil, materiál, barvy, rozvržení, to všechno je naprosto skvělá práce a stavba už se díky dobře odvedené práci dostala do několika časopisů.

Uvnitř mi sice vadila přeplácaná vánoční výzdoba, ale ta jistě zanedlouho zmizí. Střed nákupního centra tvoří veliká aula, která stavbu odkazuje spíše k prvorepublikovým pasážím než moderním nákupním hybridům.

A ještě jedna drobnost - Nordsee. Ano, přátelé, mezi všemi těmi McDonald's a Wok Food je ve Vaňkovce i Nordsee, severský fastfood plný ryb a plodů moře. Dlouho mi podobný podnik v Čechách chyběl, ,pak byla první pobočka otevřená v Paláci Flora a teď už je i ve Vaňkovce. Sice jsou ceny trošičku vyšší než v čínských bistrech, ale nabídka jídel je rozhodně zajímavou alternativou k přemaštěným bufetům okolo.

Jestli budete mít příležitost, Vaňkovku si projděte. Ale dívejte se kolem sebe, ne do výloh. Přeji vám vše dobré v roce 2006, přátelé!

O pokračujícím adventu
18.12.2005 — Jaroslav Konas
Prosinec je v půlce, Štědrý den za dveřmi a Silvestr za bukem. Dočkali jsme se konečně pořádné porce sněhu a lidé se uklidnili, když jsou ty Vánoce.

Štědrý den měl původně oslavovat narození Krista, připomínat hodnotu pevné rodiny a lásky k domovu, vždyť i ti největší světoběžníci jsou na Vánoce doma. Postupem času se křesťanská hodnota vytratila, tradice připomínání si náklonnosti k druhému v podobě dárků zůstala, ale přibyl nový prvek, tak typický pro moderní dobu.

Slevy, speciální edice, akce, červená, bílá, zelená barva, světélkující výlohy a naprosto nechutná reklama na cocacolu, kdy zasněženou krajinou projíždí kolona kamionů. Vypadají jak kolotočáři. Lidé jsou naprosto přitroublí, proto koupí dva šampony (zabalené do igelitu s nápisem 'Vánoční balení'), i když mají jenom jednu hlavu.

V předminulém sloupku jsem si stěžoval, že vánoce jsou svátky konzumu, tudíž se pro někoho opakuji, ale musím si postěžovat znova. Taky se tak smějete té červené domině, která zlikviduje zlého hodináře a pak rozbíjí na věžích hodiny? Dlouho jsem nad touto reklamou přemýšlel, Eurotel měl vždy celkem pochopitelné slogany, ale parodie na Burtonova Batmana a heslo 'po třetí minutě volejte zdarma' mi hodně dlouho nešla dohromady. Konkurent zůstává ve starých kolejích, zákazníci pořád volají bez starostí, tentokrát však v zasněžené krajině.

Abych se dostal k pointě - kdo dnes lije olovo, vykrajuje jablka, pouští v lavoru skořápky se svíčkami? Málokdo. Proč vlastně? Zákazníci i prodejci mají žně, kdo by myslel na takové prkotiny...Z Vánoc se stalo takové malé finanční perpetuum mobile.

O hospodské politice
12.12.2005 — Jaroslav Konas
Nebude řeč o rozumech nad pivem, ale o hospodských a jejich finanční politice. Nechápu je. Tedy chápu, ale nejraději bych jim za to...Mám rád pivo, ale ne ve velkém množství. Když se opiji, nemůžu druhý den fungovat, což je velké mínus. A právě proto pivo v hospodách prokládám čajem a sodovkou.

Vážení hostinští! Proč máte nealkoholické nápoje za vyšší ceny než pivo? Nikde v Evropě taková situace není a já tedy musím hlouběji sáhnout do kapsy. Vrcholem pro mě bylo, když jsem za 0,25 litrů neperlivé vody zaplatil o pět korun více než za půl litru piva.

Češi jsou národ pivařů, ročne vychází spotřeba piva na sto šedesát litrů na hlavu včetně novorozeňat. Je to ostuda jako hrom a můžete za to vy, majitelé hospod, protože vysokými cenami nutíte pít hosty to nejlevnější, tedy pivo. Jak je to ale možné? Pivo je kdekoliv v Evropě mnohonásobně dražší než nealkoholické limonády, zatímco u nás je tomu přesně naopak. Někde se stala chyba. Mohou za to politici? Daně? Výrobní náklady? Ani jedno. Za tento problém může především poptávka.

O tak trochu jiné reality show
05.12.2005 — Jaroslav Konas
Musím se teď, v čase adventního klidu a pohody, zmínit ještě jednou o reality show. Když jsem se na těchto stránkách o pořadech vyjadřoval nelibě a s nehraným odporem, nemohl jsem vědět, že mne však Prima v polovině listopadu, když soutěž finišuje a ti lidé uvnitř skleněného domu si nemůžou říct už vůbec nic nového a objevného, královsky pobaví.

V polovině listopadu se musel štáb i soutěžíci stěhovat. Důvodem byl nezaplacený nájem za pozemky, na kterých stojí studio VyVolených. Šest týdnů před vystěhováním odstoupil majitel pozemku od smlouvy, protože už několik týdnů nedostal od Primy zaplaceno. Pořad pokračoval dál s vědomím, že vlastně natáčí načerno. Tak pan majitel prostě pronajmul ochranku a za její pomoci štáb vystěhoval. Prima mluvila o 'brutálním zásahu těžkooděnců', normální člověk však ví, že pro ochranku pracují plešatí kulturisté, ale ne členové komanda. A navíc podle Primy prý bylo nájemné uhrazeno. Pravda je někde uprostřed.

Tento případ mne velmi zajímá, protože je důkazem toho, že komerčně nejúspěšnější pořad v republice může pohořet na tak triviálním problému, jako je splácení nájmu. Je to průšvih jako hrom a někdo si ho zajisté odskáče. Místo toho, aby televize přiznala chybu, chystá na majitele pozemku uvalit žalobu. Pochopitelně. Stavím se spíš na stranu majitele, protože podle všech mi známých informací (jako že jsem odkázaný na média stejně jako vy) on má tu právní výhodu, že prokazatelně 2. října odstoupil od smlouvy.

Na druhou stranu si myslím, že jeho chování není zrovna košer, protože musel vědět, co všechno způsobí televizní společnosti za trable. Normálně by se takový problém řešil soudně a teprve podle jeho rozhodnutí by se štáb buď stěhoval nebo ne. Takhle prostě pan majitel odstoupil od smlouvy, Prima si hrála na hluchého slepce a on tedy na základě smlouvy zasáhl a teprve teď jde všechno k soudu. No, uvidíme, ale byla zasažena achillova pata pořadu, který položil na lopatky titána v podobě TV Nova. A já jsem škodolibým vděčným svědkem.

O pochybné slávě
27.11.2005 — Jaroslav Konas
Pamatuji si, jak jsem uprostřed léta říkal drahému příteli u stolu v jedné stichlé restauraci: 'Rozhlídni se kolem, zatim šťastně nic nevíme. Za týden ten klid nebude.' Začala totiž soutěž Vyvolení a bylo jasné, že obyvatelé televizního studia honosně nazývaného vila stanou se tématem hovoru v dopravních prostředcích, domácnostech i hospodách. Teď obě konkurenční soutěže finišují a mezi námi chodí první odpadlíci, které jsme ještě nedávno viděli hádat se s homosexuálním kuchařem nebo přihlouplou pornoherečkou s ambicemi stát se novinářkou.

Před soutěží to byli nýmandi, teď už jimi nejsou, místo toho se z nich stali slavní...jak to nazvat? Tragédi? Daleko víc by se hodil anglický výraz loser. A právě tihle lidé se teď dostali do centra dění, vychází s nimi rozhovory, vidíme je na titulcích časopisů a Věra Patt to dokonce dotáhla na hosta Prima vařečky.

Nechci se stavět do role nadávajícího pseudointelektuála, ale zaráží mě jeden fakt - copak si nikdo neuvědomuje, že ti lidé nic neumí? Nic nedokázali? Z obou soutěží se mezi třiceti účastníky objevili asi dva, kteří byli shopní dát dohromady větu bez jediného sprostého slova! Nechci o těch lidech nic vědět, nechci se dívat na jejich obličeje, narážet na ně na každém plakátě, co mám dělat?...A to nemám televizi!

O adventní Praze
20.11.2005 — Jaroslav Konas
Blíží se prosinec a s ním i svátky adventu. Svátky Vánoc. Nevím, jak vy, drazí čtenáři, ale já vánoční Prahu nemám rád. Všechny výlohy svítí do ulic, v nich převažují červenobílé barvy a umělé jehličí, před vchody do obchodů tancují električtí Santové. Město je plné kýče. U stánků na 'vánočních tržištích' prodávají zboží velmi pochybné hodnoty i kvality, nad hlavami nám pak svítí papondeklové hvězdy.

Ale hlavně...Ty davy! Davy lidí, poblouzněné speciálními nabídkami obchodů, vymetají co se dá a člověkovi, který se chce jen projít městem, nezbývá, než se těmito davy prodírat, mačkat se v nich a třít se s jinými těly. Letos jsem dárky nakoupil s předstihem. A hlavně v prázdných obchodech.

Na druhou stranu přinášejí Vánoční svátky, které se staly během posledních dvaceti let spíše svátky konzumu, i veliká pozitiva. Procházka po Malé Straně, Újezdě a Kampě je krásná, s napadlým sněhem se pročistí vzduch a navíc jsou téměř všichni lidé na nákupech na druhé straně Vltavy. Ulicemi se kromě pachu automobilů line i vůně svařeného vína a pečených kaštanů. V mé oblíbené restauraci kašlou na vánoční výzdobu.

Ale přesto je mi to málo platné, jakmile vyjdu z restaurace ven, vráži do mne ženy s rukama plnýma igelitek a pánové spěchající z bodu a do bodu b, aniž by se na chvíli zastavili nebo zvolnili chůzi. Hektická doba si žádá hektické svátky.

O podezřelých voličích
13.11.2005 — Jaroslav Konas
ČSSD má na krku během jediného volebního období tolik průšvihů, že by v jakékoliv civilizovaná zemi dávno byla skončila. Jenže u nás v Čechách tomu je jinak, kvůli nulové politické etice ministři neodstupují (nebo tak konají, až když jim do bot nateklo hodně vody), naopak se novinářům vysmívají, že po nich něco takového chtějí. No, oni jim to spočítají nakonec voliči, říkal jsem si. Ale je tomu jinak sociálním demokratům stoupají preference.

Je to neuvěřitelné. ČSSD voliče podvedla, nesplnila žádné sliby, navíc už je u moci druhá vláda, o které voliči u uren v roce 2002 neměli vůbec ponětí. Volili přece Špidlu...Špidla pohořel, přišel Gross, pohořel Gross, vetřel se Paroubek...A už se ukazuje, že tenhle člověk taky nemá čistou košili. A lidé je dál volí. Přemýšlel jsem, jak je to možné. Jsou dvě varianty. 1) voliči ČSSD jsou slepí, hluší, sedí si na vedení a nemají vůbec přehled o tom, co se kolem děje, 2) voliči ČSSD jsou stejná primitivní chamraď jako poslanci a ministři ČSSD, chápou chování svých zastupitelů, protože na jejich místě by to udělali taky. No mámo, řekni, když to ten Zgarba udělal s těma pozemkama legálně, to bych byl přece blbej, kdybych na jeho místě taky nebral všemi deseti! Uplácí, sami berou úplatky (podpora je přece určitá forma úplatku), lžou, smějou se lidem s jiným názorem do očí a spíš než spořádaní lidé jsou to takoví tak trochu prosťáčci, kteří sází na selský rozum. Jestli jsem vás teď, drazí voliči ČSSD, urazil, vězte, že jsem to neměl v plánu. Já si prostě nedovedu jinak vysvětlit fakt, že má sociální demokracie po všech těch podvodech, aférách, faux pas a lžích neuvěřitelných 25% hlasů ve volebních preferencích...

O smutných ženách
09.11.2005 — Jaroslav Konas
Jola je z Kazachstánu, Lena z Ukrajiny. Oběma je něco málo přes třicet a v Praze jsou už osmým rokem. Pronajímají si malý sklep nedaleko žižkovského vysílače, kde bydlí a zároveň provozují prostituci. Z návštěvy jejich privátu jsem neměl dobrý pocit. Pohodlná křesílka naproti chudinkému baru, na kterém trůnila televize. V rohu lednice, v případě, že by dostal zákazník před nebo po sexu chuť na panáka. Z místnosti vedly dvě chodby, cudně přikryté červenou plentou, co bylo za ní, můžu jenom hádat, ale patrně sprcha a místnosti s postelemi. Jola s Lenou se se mnou trpělivě bavily coby s potenciálním zákazníkem, když jsem jejich služby s co nejpřátelštějším úsměvem odmítl, začaly naznačovat, že zatímco s nimi mluvím, s jiným už si mohly vydělat peníze. Za hodinu služeb od klasického milování až po nejnechutnější praktiky si účtují pět set korun. Jak hluboko může člověk klesnou pro takové peníze...

Jola s Lenou pracují od devíti ráno do půlnoci. To je patnáct hodin sexu, denně však mají podle vlastních slov jen (!) pět až šest mužů, většinou dělníků z ukrajiny nebo přiopilých podnikatelů. Lena má na Ukrajině manžela, Jola v Kazachstánu dokonce rodinu. Prodávají se dobrovolně, peněz mají prý hodně, za deset let prostituce dokáží zajistit své příbuzné na celý život. Obě ale občás pláčou, protože se za sebe stydí.

Stačí si koupit Annonci. Dívek a žen jako Jola s Lenou jich je tam přes několik set, některé do inzerátu vloží své foto, jiné třeba ceník služeb, navzájem si přetahují zákazníky. Smutné ženy, které nemají v pořádku žebříček hodnot.

S prostitucí u nás je to jako s princeznou koloběžkou. Ani legální ani nelegální, ani probíraná ani opomíjená. Prostě existuje a zhýralí pánové jí vesele využívají. Jsem obyčejný student, proto mi nezbývá nic jiného než se ptát: 'Kdy už s tím někdo něco udělá?' Já vím. Nejdřív musí člověk přestat nabízet své tělo.

O prázdných ulicích
31.10.2005 — Jaroslav Konas
Rok co rok probíhá na konci měsíce října udělování Státní ceny za literaturu. Většinou o nominovaných autorech poprvé slyšíme až z médií týden před udělováním a nejinak tomu bylo letos, kdy byl vyznamenán Edgar Dutka za svojí teprve druhou knihu (kterou od jeho debutu dělí neuvěřitelných třicet let)Slečno, přichází ras. Já bych však rád upozornil na Michala Ajvaze, který byl na státní cenu nominovaný za román Prázdné ulice. Kniha vyšla v loni v nakladatelství Petrov a má náročných pět set třicet dva stran.

Zpočátku jsem se ke čtení knihy musel přemlouvat, protože prvních dvacet třicet stran se čte nepříjemně a čtenář může díky často se opakujícím slovům a slovesného tvaru 'jsem' nabýt podezření, že autorův sloh je poněkud diletantský. Odměna za protrpěné první strany je však velmi příjemná. Hlavní hrdina (vypravěč v první osobě)narazí během procházky po městě na záhadný předmět, dřevěný symbol, jehož význam je nejasný, zato však lehce domýšlivý. Právě tento symbol hraje v píběhu zásadní roli, hrdina, ve snaze zjistit pravý význam 'dvojitého trojzubce', jak symbol nazývá, naráží na další a další zjevení tohoto tvaru, žádné z nich však nic nevypovídá o významu, spíše naopak. Objevují se nové větve příběhu, další a další odkazy, které příběh jakoby rozbijí na malé kousíčky, aby se pak v rychlém, ale klidném konci všechny opět slepily dohromady. Nejzajímavější je ovšem autorův sloh, který si někdy od čtvrté kapitoly začne čtenáře omotávat kolem prstu, neboť je jemný, příjemný, zároveň košatý a místy plný abstraktních výrazů.

Prázdné ulice není kniha do vlaku nebo autobusu, ale v noci se s ní příjemně usíná. A já se den co den těšil, až si s ní večer lehnu do postele.

O červenajícím se premiérovi
22.09.2005 — Jaroslav Konas
Premiér Paroubek nějak rudne ve tváři. Není to však studem, ale námluvami s opozičními komunisty, které svým chováním přímo označil za budoucí koaliční partnery. Jako zahájení spolupráce obou levicových stran můžeme brát blížící se hlasování o zákoníku práce, který přímo zavání levicovým přístupem k zaměstnanci, zaměstnavateli a jejich právům. Vážení poslanci, kteří za návrhem nového zákoníku práce stojíte, nezbláznili jste se? Prodloužit zkušební pracovní dobu na celý jeden rok, to může snad jedině člověk, který stres z tohoto zkouškového období jako zaměstnanec nikdy nezažil.

Paroubek i ta část poslanců, kteří už mají jisté čelní místo na kandidátkách, si hlasováním vyzkouší spolupráci s komunisty a bude o nich uvažovat jak o koaličních partnerech, tak o podpoře menšinové vlády, obě varianty jsou možné. ODS má smůlu, že i kdyby vyhrála o deset procent volby, prezident země sestavením vlády pověří člověka, který je schopný dostat většinu křesel v pralamentu pod svá křídla.
Paroubek mě nepřekvapil. Já ho nevolil a bylo mi jasné, co je zač, naopak se jeho kroky daly v mnohém předvídat. Hůř jsou na tom jeho voliči, kteří nejen že z vládních slibů, které mají tak rádi, nevidí žádný posun k realizaci, ale zárovéň z dálky pozorují jejich kandidáta, jak se jim vysmívá do tváře, když v poslanecké sněmovně zády k lidovcům a unionistům laškuje s kolegou Grebeníčkem. Jenže voliči ČSSD mají jednu chybu - tolik vlád je zklamalo, oni ale stejně ty politiky volí a volí a volí. A tak tady máme rádoby politiky Zemana, Špidlu, Grosse, Paroubka. Já vím, ono se to důvěřuje, když jim před volbami napumpují peněženky podporou ze státní pokladny.

O hloupém žabákovi
15.08.2005 — Jaroslav Konas
Přišel jsem ke kamarádovi, který si přivydělává jako DJ na jihomoravských diskotékách, aby mi vypálil pár písniček, které teď hrává nejčastěji. Dělám to tak každý rok, protože mne upřímně zajímá, co všechno se zas vykradlo a jací DJ's s velmi vtipnými jmény se vyrojili, aby přes prázdniny hráli na Ibize a pak se vrátili do Hamburku nakládat v loděnicích nábytek. Mám už slušnou sbírku. Tedy spíše panoptikum. Nebudu plácat blbosti a skočím k blbosti největší.

Crazy Frog je prý hitem letošního léta, říkal mi. Čekal jsem zase nějakou čivavu nebo Las Ketchup, ale tohle fakt ne. Základní motiv je z nějakého filmu nebo seriálu Axel, rozhodně už jsem jej slyšel v několika písních a docela rád bych vlastnil autorská práva. Do toho klasický diskorytmus, zatím to šlo. Jakmile jsem ale uslyšel zpěv/kdákání/kvákání té hybridní minizrůdy jménem Crazy Frog, začal jsem se smát. Pak jsem zvážněl, protože jsem asi urazil mého kamaráda. Podával mi vinyl, na kterém ten modrý skřet sedí v raketě a šklebí se na mě. Když mi řekl, kolik jej ten singl stál, podíval jsem se mu do očí stejně jako můj otec kdysi dávno, když jsem utratil tři sta korun za kartičky s hokejisty.

Crazy Frog dokonce vydal celou desku. Z hodinového poslechu toho kvákání bych asi zešílel, ale na druhou stranu...Existují jiné světy, kde je ta modrá žába děsně in a všichni ji mají v mobilu. Ring-ding-ding-blá-blá-uá! To už vypovídá o naší osobnosti, ne?

Musím volit obezřetněji své výrazy, do dneška se v Krumlově najdou lidé, kteří mi dávají pořádně sežrat článek 'Jak jsem zabil večer'. Teď jsem vstáhl ruku na žabáčka, to bude bolet!

O reklamní masáži
27.07.2005 — Jaroslav Konas
Na Jungmannově náměstí mě zastavila slečna. Možná už to byla paní, mohlo jí být tak dvacet osm, třicet let (to už určitě byla paní), byla však pečlivě upravená a velice krásná. Pod paží držela desky, takže se zdálo, že zastavuje kolemjdoucí a provádí nějaký výzkum veřejného mínění. Zeptala se mne na věk a národnost. Okamžitě jsem postřehl, že ta slečna (paní) je z východu. Ruska, Ukrajinka, to je jedno, byla určitě ráda, že na Václaváku neobrací buřty. Jestli prý nemám sto třináct korun.

Nechápavě jsem se na ní podíval. Vycenila zoubky a já se málem utopil v těch nádherných, obrovských modrých očích. Úsměv jim přidával na kráse. U jákeho že prý jsem operátora, ona nabízí výhodný tarif za sto třináct korun měsíčně. Aha. Tak tady narazila kosa na kámen. Nemám mobil, řekl jsem jí. Na dotaz, jak to teda jako dělám, když chci někomu zavolat, jsem odpověděl, že mám telefonní kartu. Stojí dvě stovky a vydrží mi tři měsíce. Je to levnější než její tarif. No to je úžasné, zvolala se stejným nadšením jako Mimi ve studiu Horsta Fuchse. Rozloučil jsem se a popřál jí, ať jdou kšefty. Ještě jsem se jednou podíval do těch očí, nemohl sjem se jich nabažit.

Je zajímavé, že reklama na mobilní telefony během posledních tří let prošla razantní změnou, a to zaměřením na jinou cílovou skupinu. V televizi a v novinách mě už nikdo nepřemlouvá k tomu, abych si ten mobil konečně pořídil. Proč taky, když už ho má snad každý člověk v republice? Dnes se už nabízí výhodné tarify, operátoři si zákazníky přetahují mezi sebou a k novým sim kartám dostanete zdarma telefon. Je to zvláštní paradox, nabízet výrobek lidem, kteří si jej už zakoupili a ostatními, kteří jej nemají, se nezabývat. No, kdyby to nevynášelo, asi by byla situace jiná...

Tenký led prezidenta Klause
19.07.2005 — Michal Tillgen
Václav Klaus si zřejmě libuje v chůzi po tenkém ledě při své cestě do čítanek. Vynadavši dvěma europoslancům, za to, že se dotkli jeho osoby kritikou jeho názorů (rozuměj názorů České republiky), si neuvědomil, že hranice oblasti, kde může doufat ve vnímání a přijímání vlastní sebestřednosti přesně kopírují hranice Česka. Posílen nikoliv úspěchem, leč nesmetením celé kauzy z evropského stolu, rozhodl se rozdat si druhé kolo s ruským prezidentem. Drobná, leč mediálně vhodně protažená výtka ruskému prezidentu za vyznamenání polského exvůdce, se ukázala býti vhodnou příležitostí k prezentaci vlastností, které by se mohly stát motorem na cestě do již zmíněných čítanek. A to i na tenkém ledě. Zmíněné kroky jen dokazují, že Václav Klaus žije stále ve vlastním světě, ve kterém je skutečně světově uznávaným ekonomem, bravurním diplomatem a milovaným prezidentem. Dokud tento svět neopouští, zdá se býti vše v naprostém pořádku, neboť český občan se již tak jako tak rozloučil s myšlenkou na přirozenou úctu ke svým politikům. Jakmile ovšem do své Klausocentrické bubliny vtahuje i evropské politiky a zahraniční hlavy států, aby jim dal lekci jak se mají chovat, autoři budoucích čítanek začínají odmítavě vrtět hlavou. Do čítanek se totiž dostávají jen ti prezidenti, kteří tam vlastně nechtějí.

O smradu televizních kanálů
06.06.2005 — Jaroslav Konas
Myslel jsem si, že absolutní dno televizní zábavy představují estrády typu Gogo show a Zlatá mříž. Jak hluboce jsem se mýlil!

Začalo to nevinně. TV Prima do vysílání nasadila seriál Komisař Rex. Krimiseriál pro celou rodinu, říkalo se tehdy. Komisař Rex se stal velmi populárním a čeští diváci se mohli několikrát týdně přesvědčit, že fena vlčáka je chytřejší než němečtí detektivové. TV Prima si mnula ruce, stoupla jí sledovanost. Bylo by krásné, kdyby to v tento moment skončilo.

Ne.

Byla to Právě Prima, kdo začal vysílat další německé detektivní seriály, pak se přidala Nova se seriály z německých nemocnic, kde se lidé více milují než léčí. A vlna pitomých pořadů neskončila. Naopak posílila. Přibyly německé romantické filmy, německé romantické filmy z prostředí anglického venkova, francouzské krimiseriály věrně kopírující kvalitu těch německých, francouzské romantické filmy z prostředí anglického venkova věrně kopírující úroveň německých romantických filmů...

Bojkotuji televizi pro nízkou úroveň vysílaných pořadů. Stupidní německé instantní seriály plné křečovitých hereckých výkonů a prostinkých dialogů jsou horší než kocovina. Vedou především mladí herci, kteří hrají pomatence a feťáky, v porovnání s nimi si Big Benova máma zaslouží Oscara.

Jako by toho bylo málo, TV Prima vysílá druhou řadu Rodinných pout. Tímto seriálem se neuvěřitelně pyšní. Proč? Vždyť je to blbá telenovela! Je zvláštní, že to ale nikdo neřekne na plnou hubu. Sem tam nějaký kritik něco štěkne v novinách, ale Rodinná pouta pro většinu českých diváků zůstávají pravidelnou dávkou emocí. To přece nemůže být telenovela, když tam hraje Kačer a Rašilov, mámo!

Na konec si dovolím čtenáře upozornit, že prázdné dialogy můžou být i skvěle napsané a dá se na nich postavit báječný film. Němci to, jak se zdá, neumí, ale Jim Jarmush ano, jak dokazuje jeho poslední film Kafe a cigára. Každou chvíli by měl být v půjčovnách a sem tam se ještě promítá ve Světozoru. Stojí za shlédnutí, přátelé!

O rudých prasatech
30.05.2005 — Jaroslav Konas
Komunisté se cítí být dotčeni, jelikož v satirickém rozhlasovém pořadu byli označeni za prasata. Požadují omluvu a té jim nejspíš bude dopřáno. Nikoliv však paní Kočičkovou, která bolševikům vlastně polichotila, ale - nemýlím-li se - programovým ředitelem ČRo. No, budiž, uražený člověk má právo na omluvu.

Ať se autoři pořadu komunistům omluví. Klidně. Ale ať s tím počkají, než se komunisté omluví všem těm lidem na pravém břehu, které v Haló novinách častovali takovými slovy jako primitiv, debil, parchant apod. Slyšíte mě, soudruzi?

"Je tady nějaký primitiv, odveďte ho!" prohlásil 1. máje během srazu rudých důchodců alfa samec Grebeníček na adresu protestujícího antikomunisty Jana Šinágla. Přítomní policisté, kteří díky práskačskému kostýmu civilistů jako policisté vůbec nevypadali, se na něj vrhli a Šinágla odvedli. Odmítli mu ukázat průkaz, ačkoliv je to jejich povinnost, jsou-li na něj tázáni. Proč policisté Grebeníčka, který vůbec není jejich nadřízeným a nikdy, doufám, nebude, odvedli? Kdy mi někdo konečně vysvětlí, co to mělo znamenat? Komunisté, braňte svou čest! Omluvte se Šináglovi, když to za vás neudělal váš oddílový vedoucí!

Na závěr přidám odkaz, který se do internetových žní nevešel.

www.jan.sinagl.cz

O rudých prasatech
30.05.2005 — Jaroslav Konas
Komunisté se cítí být dotčeni, jelikož v satirickém rozhlasovém pořadu byli označeni za prasata. Požadují omluvu a té jim nejspíš bude dopřáno. Nikoliv však paní Kočičkovou, která bolševikům vlastně polichotila, ale - nemýlím-li se - programovým ředitelem ČRo. No, budiž, uražený člověk má právo na omluvu.

Ať se autoři pořadu komunistům omluví. Klidně. Ale ať s tím počkají, než se komunisté omluví všem těm lidem na pravém břehu, které v Haló novinách častovali takovými slovy jako primitiv, debil, parchant apod. Slyšíte mě, soudruzi?

"Je tady nějaký primitiv, oveďte ho!" prohlásil 1. máje během srazu rudých důchodců alfa samec Grabeníček na adresu protestujícího antikomunisty Jana Šinágla. Přítomní policisté, kteří díky práskačskému kostýmu civilistů jako policisté vůbec nevypadali, se na něj vrhli a Šinágla odvedli. Odmítli mu ukázat průkaz, ačkoliv je to jejich povinost, jsou-li na něj tázáni. Proč policisté Grebeníčka, který vůbec není jejich nadřízeným a nikdy, doufám, nebude, poslechli? Kdy mi někdo konečně vysvětlí, co to mělo znamenat? Komunisté, braňte svou čest! Omluvte se Šináglovi, když to za vás neudělal váš oddílový vedoucí!

Na závěr přidám odkaz, který se do internetových žní nevešel.
www.jan.sinagl.cz

O rudých prasatech
30.05.2005 — Jaroslav Konas
Komunisté se cítí být dotčeni, jelikož v satirickém rozhlasovém pořadu byli označeni za prasata. Požadují omluvu a té jim nejspíš bude dopřáno. Nikoliv však paní Kočičkovou, která bolševikům vlastně polichotila, ale - nemýlím-li se - programovým ředitelem ČRo. No, budiž, uražený člověk má právo na omluvu.

Ať se autoři pořadu komunistům omluví. Klidně. Ale ať s tím počkají, než se komunisté omluví všem těm lidem na pravém břehu, které v Haló novinách častovali takovými slovy jako primitiv, debil, parchant apod. Slyšíte mě, soudruzi?

"Je tady nějaký primitiv, oveďte ho!" prohlásil 1. máje během srazu rudých důchodců alfa samec Grabeníček na adresu protestujícího antikomunisty Jana Šinágla. Přítomní policisté, kteří díky práskačskému kostýmu civilistů jako policisté vůbec nevypadali, se na něj vrhli a Šinágla odvedli. Odmítli mu ukázat průkaz, ačkoliv je to jejich povinost, jsou-li na něj tázáni. Proč policisté Grebeníčka, který vůbec není jejich nadřízeným a nikdy, doufám, nebude, odvedli? Kdy mi někdo konečně vysvětlí, co to mělo znamenat? Komunisté, braňte svou čest! Omluvte se Šináglovi, když to za vás neudělal váš oddílový vedoucí!

Na závěr přidám odkaz, který se do internetových žní nevešel.
www.jan.sinagl.cz

O muzikantech, kteří nic neumí
25.05.2005 — Jaroslav Konas
Evropou (potažmo celým světem) obchází strašidlo. Strašidlo coververzí. Dnes je to velká móda, přehrát po někom písničku, ale jakou to má cenu? Hodnotu? Nula.

Vyniká především taneční scéna, ke které mám přirozeně odpor od doby, kdy jsem vzal do ruky poprvé kytaru. Všichni ti DJ's vždy jen zaloví v archivu rodičů, vytáhnou nějaké 80's elpíčko, hodí je do počítače a jedou. Většinou přidají jen ten nechutný tuctuc rytmus, někdy je napadne přisolit špetku efektů. Pár příkladů za všechny: Global DJ's a jejich San Francisco, Royal Gigolos s Caliofornia Dreami'n a No milk today, další exoti, kteří předělali Beds are burning od australských Midnight Oil apod. Tihle nagelovaní a vymydlení nerdi se pak na akcích tváří jako největší maséři, přitom nedokázali vůbec nic. Akorát mačkat písmenka na klávesnici a sem tam protočit gramofonem.

Trošku lepší situace je na kytarové scéně, kde lze coververze spíše slyšet jako přídavky na koncertech než jako singl v rádiu. To už trošku svědčí o muzikantství zúčastněných. Ale i tak, hodně cpředělávek, které jsem měl možnost slyšet, byly bez invence, nemastné neslané, tudíž naprosto zbytečné.

A to nejlepší na konec: je opravdu pár, ale jen pár skvělých coverů. Intercooler od Southpaw, Comfortably Numb od Scissor Sisters (geniální coververze, naprosto překopaná, ale Pink Floyd jsou tam stále slyšet) a třeba Locolotion od Orange Range. Poslední zmíněná kapela je z Japonska. Sestava basa, bicí, kytara a tří MC's je neobvyklá, ale tím bych se nezabýval. Důležitější je, že jde o stejnou situaci jako u dishudebníků z Royal Gigolos. Předělaný hit z magických šedesátých let, ale s neuvěřitelným nadšením a energií, kluci si s tím opravdu vyhráli, ačkoliv to mohli prostě notu po notě přehrát.

To nic nemění na tom, že by se měla vlna coververzí zastavit a utnout. Skončit s tím sprostým vykrádáním motivů i celých písní. Za chvíli totiž nebude na co vzpomínat.

O jedné hloupé televizní soutěži
21.05.2005 — Jaroslav Konas
Nenávidim pořad Česko hledá Superstar. Obdivuji jejího tvůrce, který zaslouženě přišel díky ní k velikým penězům. Obdivuji každého, kdo dokáže vydělat peníze jen na nápadu, ale to sem nepatří. Soutěže mám plné zuby, ačkoliv jsem neviděl ani jediný díl.
Díky poctivé masáži médií znám všechny soutěžící jménem, přitom je znát nechci. Jsou všude. V rádiu, v novinách, televizi, na plakátech a drze mi lezou už i do snů.
Já ale nechci! Nechci je znát, vidět, slyšet, jsou mi ukradení! Co mám dělat? Vždyť se o nich bavíme už i u piva, v tramvaji, u večeře, na fotbale a kdo ví kde ještě. Na koho se mám se svojí stížností obrátit? Na TV Nova? Dobrá. Tak tedy, nováci, poslouchejte!

Díky vám se polovina národa zbláznila, tupě posílá sms zprávy, čumí do blikající bedny na bandu ječících puberťáků (plačící holky jsou k smíchu, ale aspoň je o Foreta míň). Díky vám je česká hudební scéna každý rok o deset mutantů početnější. Jako by bylo sezóních zpěváčků a zpěvačiček málo.

Ale co je hlavní - člověk se této soutěži, která patří do jedné řady s milionářem a Riskuj, nevyhne. Proč, nechte nás nepoblázněné občany v klidu, necpěte nám soutěžící pod nos, když smrdí. A nedávejte jejich fotografie do novin, když jsou oškliví. A vůbec nám nepředhazujte jejich rozhovory, když jsou hloupí, otázky i odpovědi se pak točí jenom kolem rodiny a budoucí kariéry. Jestlipak čte Gába Hesse?

Televizi nesleduji a o vaší soutěži nechci, vážení nováčci, slyšet, vidět, cítit ani snít. Udělejte s tím něco, protože se mi to zatím nedaří. Já vím. O tohle vám vlastně jde!

Jo a MF Dnes chci vzkázat, že je prostě bulvár. Máte Jandourka, máte Steigerwalda a Komárka, ale to je tak všechno. Proto jste plní Aliho a Jankoviče.

O počítačových hrách
15.05.2005 — Jaroslav Konas
Začínal jsem s Commodorem 64. Pak přišel Game Boy, Playstation a nakonec až počítač. Jako malý kluk jsem hrál počítačové hry, kdykoliv byl čas. Jak jsem rostl, zájem o ně opadal a dnes už nehraji vůbec. To byc lhal, přes net hraji s Číňany a Araby šachy. Právě na vášni pro tyto hry jsem zpozoroval, jak se člověk a jeho zájmy postupem let mění. To ovšem neznamená, že by mě hry přestaly zajímat! Jednou za půl roku si o nich koupím časopis a rád poslouchám kamarády, když mi o hrách vypráví.

Na počítačových hrách je zajímavá jedna věc. Technika jde neuvěřitelným tempem kupředu a právě elektronická zábava je odvětví, kterým proudí nejvíce peněz. Do her se investují neuvěřitelné částky, konají se veletrhy a jiné přehlídky, v hraní her už je dokonce i mistrovství světa.Jak se říká - programování her je zlatý tele. Pokud se zamyslím, které firmy mají, co se zakázek týče, budoucnost, napadají mě dvě. Programátorské a reklamní. Reklamu sleduji podobně jako hry, do marketingu se vráží také větší a větší částky, díky globalizaci roste konkurence a produkt, aby byl prodán, musí být viděn.

Proč ale píši tento úvodník - narazil jsem na jednu velmi, véééélmi zajímavou hru. Nikdy bych nevěřil, že ve svých dvaceti letech budu trávit dny a noci u počítače, že se vykašlu na ženský, na školu, na knihy, na rodinu, na kamarády i na pivo. Nevěřil bych tomu. Ale stalo se. Ta hra se jmenuje Morrowind. Nevěřil jsem svým očím, jak se technologie vyvinula od doby, kdy jsem hrál Heroes of Might and Magic III. Byl jsem jak Alenka v říši divů. Vždy, když jsem zapnul počítač, jsem jen žasl. Rozlehlost a volnost herního světa, prostředí, atmosféra, hudba, hratelnost...To všechno udělalo veliký skok kupředu. Během tak krátké doby!

Bojím se jedné věci. Jak daleko bude elektronická zábava za pět, za deset, za dvacet let? Kdy bude virtuální realita na takové úrovni, abych si mohl Morrowind projít na vlastní kůži? Kde vývoj skončí? Napadají mě samé pesimistické vize. Přemýšlím, jestli své děti nechám na počítači vůbec hrát. Budou mít totiž k dispozici bezpochyby úžasný virtuální svět. Jen s helmou, v sedě ve svém pokoji.
"Járo, pojď si na zahradu zakopat!"
"Tati, počkej, musim dát pár gólů Čechovi, když už jsem se dokopal do toho finále!" odpoví s masivními virtuálními brýlemi na očích.
"Járo, zvoní na tebe kamarádi."
"Nikam nejdu, jedu velkou cenu Monaka. Musím nakrmit pokémona. A pak roztřílet Hvězdu smrti. A vzít na večeři virtuální přítelkyni."

Hrozná to vize, přátelé. Někdy si říkám, že na návrat ke knihám není nikdy pozdě. A na virtuální knihy, doufejme, nebude čas nikdy.

O Síle merchandisingu
09.05.2005 — Jaroslav Konas
Už se to blíží! Už tak rok a půl se třesu na 19. května a doufám, že do té doby neumřu. Miluji Hvězdné války a právě toho dne bude mít premiéru závěrečný díl celé série s názvem Pomsta Sithů. Všech pět předchozích dílů znám nazpaměť a tak je asi všem jasné, že právě datum premiéry dílu šestého je pro mě svátek. Velký svátek. George Lucas nejen že natočil skvělou sci-fi sérii, které Star Trek nesahá ani po kolena, on je navíc velmi obratným obchodníkem. Už v roce 1977, kdy měla premiéru Nová naděje, se prodavala trička s logem Star Wars, hry, hračky, figurky a podobné věci. Američané pro to mají výraz, merchandise, nevím, jak to nazvat česky. Skutečně se těším na to, až u KFC bude zase Star Wars menu, z lahví od Pepsi se na nás bude mračit Anakin nebo v kukuřičních vločkách najdeme nálepku s Jar-Jar Binksem. Reklama už snad ani nemá hranice a člověk, i když se snaží vyhnout, neunikne. Když společnost 20th century fox nabídla Lucasovi možnost natočit Hvězdné války, Lucas si řekl o nižší plat s tím, že si namísto toho ponechá veškerá práva (a také peníze z nich) na merchandising. Vedení společnosti si o Star Wars myslelo svoje, a tak na podmínky přistoupili. A tak se stal Lucas milionářem, protože peníze z merchandisingu tvoří asi celých 85% peněz, které na Star Wars vydělal. Chytrý to muž. Uvidíme se na půlnoční premiéře, přátelé!

O Síle merchandisingu
09.05.2005 — Jaroslav Konas
Už se to blíží! Už tak rok a půl se třesu na 19. května a doufám, že do té doby neumřu. Miluji Hvězdné války a právě toho dne bude mít premiéru závěrečný díl celé série s názvem Pomsta Sithů. Všech pět předchozích dílů znám nazpaměť a tak je asi všem, že právě datum premiéry dílu šestého je pro mě svátek. Velký svátek. George Lucas nejen že natočil skvělou sci-fi sérii, které Star Trek nesahá ani po kolena, on je navíc velmi obratným obchodníkem. Už v roce 1977, kdy měla premiéru Nová naděje, se prodavala trička s logem Star Wars, hry, hračky, figurky a podobné věci. Američané pro to mají výraz, merchandise, nevím, jak to nazvat česky. Skutečně se těším na to, až u KFC bude zase Star Wars menu, z lahví od Pepsi se na nás bude mračit Anakin nebo v kukuřičních vločkách najdeme nálepku s Jar-Jar Binksem. Reklama už snad ani nemá hranice a člověk, i když se snaží vyhnout, neunikne. Když společnost 20th century fox nabídla Lucasovi možnost natočit Hvězdné války, Lucas si řekl o nižší plat s tím, že si namísto toho ponechá veškerá práva (a také peníze z nich) na merchandising. Vedení společnosti si o Star Wars myslelo svoje, a tak na podmínky přistoupili. A tak se stal Lucas milionářem, protože peníze z merchandisingu tvoří asi celých 85% peněz, které na Star Wars vydělal. Chytrý to muž. Uvidíme se na půlnoční premiéře, přátelé!

O Retardéru
05.05.2005 — Jaroslav Konas
Nejdřív jsem si myslel, že je kolega Soukup blázen. Seděli jsme v jedné z mnoha smíchovských hospůdek a on na mě chrlil jeden nápad za druhým. Já jen kýval hlavou, jako že rozumím a sem tam jsem přispěl svojí troškou do mlýna, ale postupem času (a piv do hlavy) se mi vize kolegy Soukupa začala líbit. Uvědomil jsem si, že ty nápady nejsou neproveditelné, ale bude to chtít hodně práce. Něco se změní ihned, něco až za rok. Prostřednictvím tohoto úvodníku bych mu chtěl vzkázat, že pokud se já, on i ostatní členové redakce budeme snažit několikanásobně víc než doposud, je dost možné, že tento magazín by si mohl vybudovat pevnější pozici mezi internetovými magazíny. Tak směle do toho! A vy, drazí čtenáři, nás v tom nenechte samotné a napište nám vaše názory a připomínky, zařídili jsme kvůli tomu úplně novou rubriku!

A co je ještě nového? Asi to ihned nepostřehnete, ale magazín Retardér se přestal spoléhat na články občasných dopisovatelů a společně s kolegou Soukupem jsme sestavili novou redakci. Přišli noví lidé, staří byli odejiti, pár jich zůstalo. Dále - jak už jste si jistě všimli - se změnily rubriky. Je jich méně, aby byl magazín přehednější a užšeji se profiloval v očích čtenářů i práci redaktorů.

Novinek je více, ale musí nejprve uzrát. Sám jsem zvědavý, kolik z té vize se stane skutečností. Bude to běh na dlouhou trať. Mějte se dobře, přátelé!

O Retardéru
05.05.2005 — Jaroslav Konas
Nejdřív jsem si myslel, že je kolega Soukup blázen. Seděli jsme v jedné z mnoha smíchovských hospůdek a on na mě chrlil jeden nápad za druhým. Já jen kýval hlavou, jako že rozumím a sem tam jsem přispěl svojí troškou do mlýna, ale postupem času (a piv do hlavy) se mi vize kolegy Soukupa začala líbit. Uvědomil jsem si, že ty nápady nejsou neproveditelné, ale bude to chtít hodně práce. Něco se změní ihned, něco až za rok. Prostřednictvím tohoto úvodníku bych mu chtěl vzkázat, že pokud se já, on i ostatní členové redakce budeme snažit několikanásobně víc než doposud, je dost možné, že tento magazín by si mohl vybudovat pevnější pozici mezi internetovými magazíny. Tak směle do toho! A vy, drazí čtenáři, nás v tom nenechte samotné a napište nám vaše názory a připomínky, zařídili jsme kvůli tomu úplně novou rubriku!

A co je ještě nového? Asi to ihned nepostřehnete, ale magazín Retardér se přestal spoléhat na články občasných dopisovatelů a společně s kolegou Soukupem jsme sestavili novou redakci. Přišli noví lidé, staří byli odejiti, pár jich zůstalo. Dále - jak už jste si jistě všimli - se změnily rubriky. Je jich méně, aby byl magazín přehednější a užšeji se profiloval v očích čtenářů i práci redaktorů.

Novinek je více, ale musí nejprve uzrát. Sám jsem zvědavý, kolik z té vize se stane skutečností. Bude to běh na dlouhou trať. Ale internetové magazíny mají tu výhodu, že jste na té trati jediný závodník. Mějte se dobře, přátelé!

Sledoval jsem dění
27.02.2005 — Jaroslav Konas
okolo pana premiéra se zájmem, ale s odstupem. ČSSD jsem nevolil, tak jsem nemusel být zklamaný z toho, co pan ministerský předseda předváděl. Ale leze mi krkem, že ve funkci premiéra ještě je.

Zopakujme si to. Nejasnosti okolo financování bytu, nejasnosti okolo manželčina podnikání, nejasnosti okolo státnic z německého jazyka, nejasnosti okolo diplomové práce, nejasnosti okolo nejasností, slovní kotrmelce a tvrdohlavé mlžení místo jasného dementování oněch nejasností přesnými fakty. Rád bych věděl, který lobbista mu poradil citovat Milana Kunderu. Ten chlap má u mě panáka!

Stačila jediná věta a novináři by pravděpodobně dali pokoj. Peníze jsem si půjčil od tohoto člověka, tady je směnka s přesnou částkou. Místo toho si patnáct minut slávy užil bezvýznamný důchodce, přiblblý chovatel kraviček a narcisistní předseda bezvýznamné straničky, který směnku na necelý milion korun spálil.

Nemá cenu se rozčilovat, protože pan Gross vstoupí do dějin politiky jako osoba, která všechno zpackala, stranu přivedla až na samou hranici volitelnosti a podlouží dobrým příkladem jeho následovníkům. Jen nechápu, proč jednoduše neodstoupí. Takhle si akorát sám otvírá skříně s kostlivci a ostatním je pro smích. Dokonce Právo, prosocdemácký deník, už se od něj distancuje a v komentářích štěká po demisi. Kdekoliv v civilizovaných zemích by se premiér rovnou zastřelil. Ale pan Gross ne, on ve všem vidí jen kampaň vedenou proti jeho osobě a to podle něj není důvod k demisi.

Situace není složitá, jak by se mohlo zdát.

Premiér je vůl, který netáhne, ačkoliv je popoháněn celým zemědělským družstvem. Nehledě na biřmo se klidně dál pase.

Stránka 1 / 4: další

MHD/VesnickáHD
 46%
autem/na motorce
 28%
pěšky/na kole
 26%

Archiv všech anket »

Archiv všech sloupků »