Dlouho do našich rádií nedorazila uměleji vykonstruovaná kapela než Tokio Hotel. Teď je jich všude plno, jejich deska Schrei je dokonce čtvrtá nejprodávanější v naší zemi. Teenageři šílí, rodiče platí za desky a vstupenky na koncerty.

Poprvé jsem je viděl v trafice na obálce nějakého časopisu pro mladé. "Zase nějaká rychlokvaška," říkal jsem si a v duchu se smál dětem s propíchaným obočím a rty. Na koho si to sakra hrajou?

Podruhé už jsem je vzal vážněji. Na udílení německých hudebních cen sesbírali pár ocenění a server aktualne.cz mě pobavil tvrzením, že 'diváci oceňují hlavně androgynní imige Ziggyho Stardusta'...Zlatý Bowie, tihle kluci jsou pátým odvarem všech drsňáků s kytarami.

Slyšel jsem desku Schrei. Nic moc. Sladké texty, místy rychlejší tempo, ale kytary řvou jenom jakoby, tak aby to mohla poslouchat dceruška i maminka. Deska má skvělý zvuk a kvalitní aranže, až se nechce věřit, že si jí tito puberťáčci nahráli sami. No, když už si je producenti vymysleli a protlačili na scénu, tak ať si kluci užijí, za rok místo nich přijde někdo jiný. Kolega Katrák jejich úspěch skvěle shrnul do jedné věty. Škoda že neví, jak skončí.