|
Drogy & hudba Začneme pěkně od začátku. Chcete-li dělat něco tvůrčího kvalitně a tak, aby to alespoň někdo udržel v podvědomí déle, než mu neuron oběhne všechny závity, potřebujete inspiraci. Ano, inspirace je asi to nejdůležitější, co takový člověk může mít. Hned druhá vlastnost je um. Jenomže takový um se tak jako tak dá nějak vypracovat, ale bez inspirace prostě můžete hodiny přemýšlet a přesto vás nic pořádného nenapadne. Prostě co by byl člověk bez zážitků, bez emocí, bez smutku a hlavně bez strachu, deprese a hnusu uvnitř. Bez té obrovské vrstvy špíny, která je všude kolem nás a kterou vidí jenom ten kdo chce. (možná jsou tu i pěkné věci, ale ty zase nejsou tak emotivní, tudíž jsou pro nás nyní irelevantní;) Budu teď možná směrovat myšlení více do tvrdšího hudebního stylu, který je mi z veškeré současné tvorby nejbližší, ale doufám, že to už nějak pochopíte. Tedy zpět k věci. Kdo nemá inspiraci, nežije! Jedním z velmi dobrých prostředků k získání nových zážitků jsou drogy. Ať chcete nebo ne, absolutní většina ze všech současných muzikantů a herců na něčem jedou/jeli. Většinou to ale není z toho, že by snad nikdo z nich nevěděl co s penězmi. Pod vlivem drog člověk myslí jinak a to dává umění jakýsi šmrnc a originalitu. Poslechněte si Ministry, nebo Marilyna Mansona a budete vědět o čem je Heroin. Přeložte si pár starších textů skupiny Korn a zjistíte, jak to vypadá, když zpěvák Jonathan Davis vysadí Prozac (a k tomu ho navíc opustí žena). Těžko se bez drog dostanete do deprese, ve které byste byli schopni vymyslet podobné (dle mého názoru velmi geniální) věci a ještě hůře se z podobné deprese dostanete zpět. A tak jako tak dokaží drogy vaše deprese časem prohloubit a to je pro hudbu zase jedině dobře. Ano, zdá se to poněkud cynické, ale o cynismu tohle všechno je. ...začínám opět propadat jakési podivné depresi, takže se vám pokusím popsat mojí zkušenost s omamnými látkami látkami dříve, než se dnes moje psychika naprosto zhroutí... Jako většina lidí v mém věku (konec 9.tř.) jsem hulil, nebo to alepsoň zkoušel. Zprvu jen tak, ale později mě začaly chytat obrázky a graffiti. Už to se dá považovat za první krok k umění skrz drogy. Avšak jak rychle jsem s čmáráním po zdech začal, tak jsem také přestal. Pak přišla velikánská pauza a vše najelo znova až po příchodu šestistrunné elektrické krásky. Nemůžete ale hulit, když chcete dělat něco kloudného a našláplého. Když chcete depresi, potřebujete jí vyvolat. Možná se budete divit, ale já vlastně tak trochu tu depresi i chtěl. A tak jako tak přišla sama. Dalo by se říct, že drogy se nabalily (jak to tak bývá) až na ní. A protože Kokain, LSD, houby, kartony cigaret a zastupy lahví Absinthu vám z deprese zrovna dvakrát nepomůžou, zůstal sem u ní až do teď. Ano, člověk ze sebe sice sám a dobrovolně udělá trosku (i když to nemusí být ani trochu vidět), ale zase má v sobě obrovskou spoustu myšlenek, nápadů a energie k vybití. Není pravda, že drogy člověka vybijí, jenom ve vás nechají spoustu špíny, kterou pak můžete vzít, zabalit, složit k ní hudbu a vypustit jí do oběhu. A to si pište, že než já si pustím do oběhu tu poslední dávku a doříznu žiletkou poslední centimetr tepny, ještě hodně toho udělám a hodně vymyslím. ...ještě než dopíšu tento text, rád bych poděkoval za Neometalovou hudební scénu výrobcům uklidňovacích medikamentů. Děkujeme... |