Úvodem...
Pro všechny milovníky loutkových představení je tady staré divadlo s novou tváří. Jedná se o soubor s názvem MINOR , jež je hlavní loutkovou scénou města Prahy od srpna roku 1949, tenkrát ještě pod názvem Ústřední loutkové divadlo (ÚLD); tento název vydržel až do roku 1991. Možná jste toto jméno slýchávali v souvislosti se Senovážným náměstím, kde divadlo po léta působilo, než byla jeho budova stržena, kvůli rekonstrukci Slovanského domu. Od roku 1999 soubor hostoval v pražském divadle Komedie, Archa, Kalich, U Hasičů, na nádvoří Novoměstské radnice a v pražské ZOO. Za tu dobu uvedl deset nových inscenací. V létě roku 2000 dostalo divadlo nové prostory ve Vodičkově ulici, místo bývalého kina Skaut. Nové, čisté a veselé prostředí samozřejmě neocení jen děti, ale i dospělí, pro které teď loutkáři zpracovali dnes již klasickou hru o Johannu doktoru Faustovi.
Něco z časů dávno minulých...
Legenda o doktoru Faustovi má svou předlohu v historické postavě jistého Georgia Sabellica, řečeného Faust, který žil pravděpodobně na přelomu 15. a 16. století. Prvnímu dramatickému zpracování tohoto tématu, můžeme vděčit anglickému dramatiku Christopheru Marloweovi (1564 - 1593) a kočovným hereckým společnostem, díky nim se hra víceméně dostala do "všech koutů" Evropy. Nejprve se hrála v angličtině, pak v němčině a na konci 18. století (kolem 1880) se hrála i v češtině. V Praze byl Faust představen již roku 1651, pod vedenim Johanna Schilinga, jenže pouze v německém jazyce. První loutkový překlad přichází až na přelomu 18. a 19. století. A největší oblibě se příběh těšil až ve 2. polovině 19. století.
Z časů přítomných...
Celou hru si vzal pod taktovku režisér Jiří Nekvasil a to už slibuje při nejmenším slušnou podívanou.
Vizuální podoba inscenace se zdá být na první pohled prostá. Je to klasický barokní dům; ty dnes můžeme spatřit na Malé Straně v Praze, ovšem v průběhu hry zjistíte, že je to důmyslná spleť výsuvných stěn, speciálních opon, pyrotechniky a různých jiných technických záležitostí. Běžný dům se tedy časem změní v les, hrad, moře a pak zase v pokoj doktora Fausta. Výtvarně je hra pojata velmi pestře a originálně, o tom svědčí i neobvyklá podoba loutek (marionet), které spolu s jevištěm navrhl výtvaník a scénograf Petr Matásek.
- jedna z přeměn scény, toto je ztvárnění hradu.
Hudba, zkomponovaná Janem Matáskem, dodává celé hře na mystice a dynamice. Je to velice důležitý nástroj na vyjádření nálady postav, jelikož se loutky tváří pořád stejně. I hudební zpracování je nápadité a soubor muzikantů je rozdělen na andělskou a ďábelskou kapelu, každá z nich zaplní sál zvukem dle přítomnosti dobra či zla. Divák, jež se plně vžil do děje, hudbu jistě ocení i když se nejedná o žádné super chytlavé muzikálové melodie - zkrátka děj divadelního představení naprosto vystihuje.
Samotný výkon loutkoherců je obdivuhodný, místy se mi zdálo, že jsou loutky skoro živé a to nejen díky skvělému hlasovému ztvárnění, ale také díky pohybům. Vedení marionet je až na místa velmi realistické a dodává to hře i špetku černého humoru, zejména postava Mefista a šaška se jménem Pimprle.
- Pimprle s kmotrem Vomáčkou a kmotrem Čubicárem hlídají Faustův pokoj, aby ho Mefisto neodnesl do pekla.
Svou úlohu na jevišti plní i dva živí herci. První je dívka, ta má symbolizovat nebe, tudíž dobro, a druhý je chlapec, ten zastupuje říši pekelnou. Zasazením těchto dvou je chytré řešení na přestavbu scény, pro potřebu děje, to vše za doprovodu hudby, vedené v duchu nadcházejících chvil. V jakékoliv části příběhu se z nenadání může objevit nenadálé bouchnutí, zaprskání se světelným doprovodem, to je jeden z pyrotechnických kousků, které jak polekají tak i dodají ději spád.
Koncem...
Příběh Johanna doktora Fausta většinou známe ze školních lavic v podobě zpracování J.W. Goethea, to může odradit spoustu lidí, díky nenávisti vůči učitelce literatury nebo znalosti příběhu, jenže pojetí divadla Minor je velice odvážné a navíc většina textů vychází z původních českých loutkařských překladů a obsahují některé ryze domácí prvky (například komolení němčiny s češtinou pro vtipnější pojetí.), které jinde ve světě neuvidíte, proto všem radím, aby si tento klenot světového dramatu nenechali ujít.
Doporučuji, abyste si koupili program, osvětlí vám některé výrazy, kterým nebudete rozumět.
A kdy je další představení?
5.4. pátek 19.00
6.4. sobota 15.00 a 19.00
Pro všechny milovníky loutkových představení je tady staré divadlo s novou tváří. Jedná se o soubor s názvem MINOR , jež je hlavní loutkovou scénou města Prahy od srpna roku 1949, tenkrát ještě pod názvem Ústřední loutkové divadlo (ÚLD); tento název vydržel až do roku 1991. Možná jste toto jméno slýchávali v souvislosti se Senovážným náměstím, kde divadlo po léta působilo, než byla jeho budova stržena, kvůli rekonstrukci Slovanského domu. Od roku 1999 soubor hostoval v pražském divadle Komedie, Archa, Kalich, U Hasičů, na nádvoří Novoměstské radnice a v pražské ZOO. Za tu dobu uvedl deset nových inscenací. V létě roku 2000 dostalo divadlo nové prostory ve Vodičkově ulici, místo bývalého kina Skaut. Nové, čisté a veselé prostředí samozřejmě neocení jen děti, ale i dospělí, pro které teď loutkáři zpracovali dnes již klasickou hru o Johannu doktoru Faustovi.
Něco z časů dávno minulých...
Legenda o doktoru Faustovi má svou předlohu v historické postavě jistého Georgia Sabellica, řečeného Faust, který žil pravděpodobně na přelomu 15. a 16. století. Prvnímu dramatickému zpracování tohoto tématu, můžeme vděčit anglickému dramatiku Christopheru Marloweovi (1564 - 1593) a kočovným hereckým společnostem, díky nim se hra víceméně dostala do "všech koutů" Evropy. Nejprve se hrála v angličtině, pak v němčině a na konci 18. století (kolem 1880) se hrála i v češtině. V Praze byl Faust představen již roku 1651, pod vedenim Johanna Schilinga, jenže pouze v německém jazyce. První loutkový překlad přichází až na přelomu 18. a 19. století. A největší oblibě se příběh těšil až ve 2. polovině 19. století.
Z časů přítomných...
Celou hru si vzal pod taktovku režisér Jiří Nekvasil a to už slibuje při nejmenším slušnou podívanou.
Vizuální podoba inscenace se zdá být na první pohled prostá. Je to klasický barokní dům; ty dnes můžeme spatřit na Malé Straně v Praze, ovšem v průběhu hry zjistíte, že je to důmyslná spleť výsuvných stěn, speciálních opon, pyrotechniky a různých jiných technických záležitostí. Běžný dům se tedy časem změní v les, hrad, moře a pak zase v pokoj doktora Fausta. Výtvarně je hra pojata velmi pestře a originálně, o tom svědčí i neobvyklá podoba loutek (marionet), které spolu s jevištěm navrhl výtvaník a scénograf Petr Matásek.
- jedna z přeměn scény, toto je ztvárnění hradu.Hudba, zkomponovaná Janem Matáskem, dodává celé hře na mystice a dynamice. Je to velice důležitý nástroj na vyjádření nálady postav, jelikož se loutky tváří pořád stejně. I hudební zpracování je nápadité a soubor muzikantů je rozdělen na andělskou a ďábelskou kapelu, každá z nich zaplní sál zvukem dle přítomnosti dobra či zla. Divák, jež se plně vžil do děje, hudbu jistě ocení i když se nejedná o žádné super chytlavé muzikálové melodie - zkrátka děj divadelního představení naprosto vystihuje.
Samotný výkon loutkoherců je obdivuhodný, místy se mi zdálo, že jsou loutky skoro živé a to nejen díky skvělému hlasovému ztvárnění, ale také díky pohybům. Vedení marionet je až na místa velmi realistické a dodává to hře i špetku černého humoru, zejména postava Mefista a šaška se jménem Pimprle.
- Pimprle s kmotrem Vomáčkou a kmotrem Čubicárem hlídají Faustův pokoj, aby ho Mefisto neodnesl do pekla.Svou úlohu na jevišti plní i dva živí herci. První je dívka, ta má symbolizovat nebe, tudíž dobro, a druhý je chlapec, ten zastupuje říši pekelnou. Zasazením těchto dvou je chytré řešení na přestavbu scény, pro potřebu děje, to vše za doprovodu hudby, vedené v duchu nadcházejících chvil. V jakékoliv části příběhu se z nenadání může objevit nenadálé bouchnutí, zaprskání se světelným doprovodem, to je jeden z pyrotechnických kousků, které jak polekají tak i dodají ději spád.
Koncem...
Příběh Johanna doktora Fausta většinou známe ze školních lavic v podobě zpracování J.W. Goethea, to může odradit spoustu lidí, díky nenávisti vůči učitelce literatury nebo znalosti příběhu, jenže pojetí divadla Minor je velice odvážné a navíc většina textů vychází z původních českých loutkařských překladů a obsahují některé ryze domácí prvky (například komolení němčiny s češtinou pro vtipnější pojetí.), které jinde ve světě neuvidíte, proto všem radím, aby si tento klenot světového dramatu nenechali ujít.
Doporučuji, abyste si koupili program, osvětlí vám některé výrazy, kterým nebudete rozumět.
A kdy je další představení?
5.4. pátek 19.00
6.4. sobota 15.00 a 19.00