|
Co říkáte na nový zákon o silničním provozu? Jel jsem jednou po městě, jeho poloha je bezvýznamná, a snažil se výjimečně dodržovat předpisy. Ne že bych to normálně nedělal, ale tentokrát jsem dbal i na přesnou rychlost a všechno to okolo. Po překonání asi pěti semaforů, na kterých jsem díky dodržování nejvyšší povolené rychlosti vždy stál, jsem se přiblížil k přechodu, který nebyl řízen semafory, chodci jej překonávali tak, že spíše utíkali a srdce jim tlouklo ještě doma. Tak se vám k němu blížím, když vidím postávat u něj starší paní se dvěma taškami, která zcela evidentně neví, jestli má nebo nemá přejít. Zastavil jsem několik metrů před ní, čímž jsem jasně dal najevo, že může jít. Ještě jsem ji musel pobídnout rukou, takový strach měla. Jakmile však udělala prvních pár kroků, letmým pohledem do zpětného zrcátka jsem zjistil, že zezadu přijíždí značnou rychlostí automobil, který mě navíc začíná předjíždět. Paní už mezitím přešla polovinu silnice. Ještě jsem zaslechl, jak za mnou ten blázen zatroubil. Asi si myslel, že tam jen tak vystávám, proto mě předjel s klidnou myslí a stovkou na tachometru. Hned nato se ozvala rána a kvílení brzd. Všude byl rozsypán obsah nákupních tašek a já už jen v tichém ohromení hledal mobil a volal záchrannou službu. Bohužel nebylo koho zachraňovat. Paní byla mrtvá, závodník odjel s rozbitou maskou auta. Jel jsem jednou po městě, jeho poloha je bezvýznamná, a snažil se výjimečně dodržovat předpisy. Ne že bych to normálně nedělal, ale tentokrát jsem dbal i na rychlost a všechno to okolo. Po překonání asi pěti semaforů, na kterých jsem díky dodržování nejvyšší povolené rychlosti vždy stál, jsem se přiblížil k přechodu, který nebyl řízen semafory. Přede mnou jelo větší auto, v němž jel podle všeho starší pán. Neviděl jsem přes něj, proto jsem také netušil, že před námi je přechod, k němuž se blížila starší žena. Paní se postavila na přechod a naznačila, že chce přecházet. Viděla auto, které se blíží, postavila se na samý kraj silnice a čekala, jestli zastaví. Jel jsem v poklidu za ním s tím, že na jeho brzdových světlech uvidím, co se děje. A v tom se to stalo. Jestli mu seplo v jeho starém mozku a vzpomněl si na předpis, možná že někde zahlédl uniformu, prostě najednou skočil na brzdu. Zastavil přibližně na dvou metrech, ale já ne. Možná že kdybych zareagoval o půl sekundy dříve, nestalo by se to, ale protože moje auto nebrzdí tak jako nová dodávka, narazil jsem do něj. Domů jsem musel jít pěšky, protože jsem měl auto nepojízdné. A co pan „Brzda“? No, ten odjel s odřeným nárazníkem. Jel jsem jednou po městě, jeho poloha je bezvýznamná, a snažil se výjimečně dodržovat předpisy. Ne že bych to normálně nedělal, ale tentokrát jsem dbal i na rychlost a všechno to okolo. Po překonání asi pěti semaforů, na kterých jsem díky dodržování nejvyšší povolené rychlosti vždy stál, jsem se přiblížil k přechodu, který nebyl řízen semafory. Nicméně jelikož jsem neviděl nikoho, kdo by stál na jeho okraji, nebrzdil jsem a jel dále jak se sluší a patří. Když už jsem byl asi patnáct metrů od něj, z druhé strany jsem zahlédl blížit se staršího muže, který ale ani zdaleka nevypadal, jako že by chtěl na druhou stranu. Jenže opak byl pravdou. Přijel jsem takřka na samý přechod, když v tom najednou muž udělal rychlý úhyb a byl na přechodu. Samozřejmě, že jsem nestihl udělat víc, než přibrzdit. Nezastavil jsem dříve, než tak tři metry za přechodem. To už bylo ale tomu staříkovi jedno, měl jsem ho na okně a nevěděl, jestli žije. Naštěstí přežil a byl brzo z nemocnice doma, ale znám jeden případ, kdy se po dvou měsících neprobral z komatu. |