Retardér: Svatopluk Beneš

V pátek 27. dubna 2007 v ranních hodinách zemřel ve Vinohradské nemocnici legendární herec Svatopluk Beneš, který se dožil úctyhodného věku 89 let. Příčinou jeho smrti byla dlouhodobá nemoc, se kterou se potýkal pět let. Česká kultura tak přišla o posledního z milovníků filmové éry 30. a 40. let. Pojďme si tedy připomenout jeho celoživotní hereckou dráhu.

Svatopluk Beneš se narodil 24. února 1918 v Roudnici nad Labem a vystudoval pražskou konzervatoř. Své první angažmá dostal v 19 letech v Divadle na Vinohradech. V letech 1950 až 1990 byl členem Městských divadel pražských, kde vytvořil celou řadu významných rolí, mezi než patří například titulní postavy v Čapkově Loupežníkovi a Maupassantově Miláčkovi. Za mimořádný přínos českému divadlu získal v roce 1998 Zvláštní cenu kolegia (Thálie).

Před filmovou kamerou se objevil poprvé v šestnácti letech v Innemanově romantickém snímku Hudba srdcí (1934). Jeho první hlavní rolí byla postava studenta Julia ve filmu Františka Čápa a Václava Kršky Ohnivé léto (1939). Širší popularitu mu zajistila role Jiřího Sutnara v dramatu Minulost Jany Kosinové (1940) režiséra J.A.Holmana. Největší příležitost mu poskytl Otakar Vávra, který mu svěřil roli farářova synovce Ríši v Pohádce máje (1940), kde společně s Natašou Gollovou vytvořili nezapomenutelný milostný pár. Beneš se zavedl jako představitel mladíků z lepší společnosti, zamilovaných studentů a milovníků. Tato jeho herecká etapa se uzavřela komedií podle románu Karla Poláčka Hostinec u kamenného stolu (1949), kde společně s Rudolfem Hrušínským ztvárnili dnes už klasické postavy dvou rozkmotřených bratrů.

Po této legendární komedii se však situace v českém filmu změnila a pro milovníky tu najednou nebylo místo. Beneš se tedy přehrál do charakterních rolí. Tou nejvýznamnější je bezpochyby postava nadporučíka Lukáše ve filmech o režiséra Karla Steklého Dobrý voják Švejk (1956) a Poslušně hlásím (1957), které se staly nejslavnější adaptací Haškova kultovního románu o Josefu Švejkovi. Jinak Beneš dostával spíše epizodní role jako například v komediích Dědeček Automobil (1956), Zabil jsem Einsteina, pánové (1970), Drahé tety a já (1974), Zítra vstanu a opařím se čajem (1977), Já už budu hodný, dědečku (1979) a Jak napálit advokáta (1980). Výraznější rolí byla snad jen postava hraběte Kounice ve Vláčilově Koncertu na konci léta (1979).

Televize mu poskytla mnohem větší prostor. Mezi významné televizní filmy, ve kterých si Beneš zahrál, patří adaptace Jiráskovy Lucerny (1967), pohádka Popelka (1969), zpracování operety Johanna Strausse Vídeňská krev (1973) či adaptace komedií Oscara Wildea Zločin lorda Savila (1967) a Jak je důležité míti Filipa (1979). Velmi často se objevoval také v seriálech, i když zde rovněž vytvořil jen menší role: Sňatky z rozumu (1968), Kamarádi (1971), Byl jednou jeden dům (1974), 30 případů majora Zemana (1974), Nemocnice na kraji města (1977, Beneš se však objevil až v pokračování z roku 1981), Arabela (1980) či Panoptikum města pražského (1986).

Ve Svatopluku Benešovi ztratila česká filmová a divadelní kultura jednoho z mála skutečných kavalírů. Podle slov jeho herecké kolegyně Květy Fialové to byl „opravdový muž každým coulem a gentleman, jakých se moc nerodí“. I když v poválečném filmu dostával jen epizodní role, vždy do nich vnesl svůj šarm a noblesu. Stěžejní v jeho kariéře jsou však především jeho předválečné filmové role. Beneš byl jedním z posledních výrazných zástupců této slavné filmové éry (teď už žije jen Zita Kabátová).Doufejme, že na tohoto muže s velkým M budeme díky Ríšovi z Pohádky máje, Tomášovi z Hostince u kamenného stolu či nadporučíku Lukášovi ze Švejka vzpomínat ještě hodně dlouho.