Retardér: SuperStar 3: Lasotu muzikál nezachránil

Už od minulého kola, kdy nás překvapivě opustila favoritka Tereza Najdekrová, bylo jasné, že se nad Romanem Lasotou stahují zatraceně hustá mračna. Byly jen dvě věci, které ho mohly zachránit: 1. strhující výkon, 2. fakt, že někdo z konkurence klopýtne, jako před dvěma lety v muzikálovém kole Petra Páchová. Došlo jen na možnost č. 2, protože tentokrát se vystoupení opravdu nepovedlo jedné z favoritek Soně Pavelkové. Ani to však Romana nezachránilo, neboť jeho výkon byl rovněž velmi špatný. Pojďme si opět nedělní večer zrekapitulovat.

Zbyněk Drda („Jednou mi fotr povídá“ z muzikálu Šakalí léta) – No konečně! Zbynďa si poprvé za celou soutěž nevybral žádný cajdák a odvázal se na rychlejší písni. S přehledem se jednalo o Zbyňkův nejlepší výkon v soutěži. Výborná byla rovněž choreografie, především pak salto, které Zbyněk překvapivě vystřihl. Do opravdového rock´n´rollu to mělo sice hodně daleko, přesto to bylo výborná zábava. Jen tak dál, Zbynďo!

Soňa Pavelková („Jsi můj pán“ z muzikálu Dracula) – Ajaj! Zatímco u Zbyňka se jednalo o jeho nejlepší výkon, v případě Soni to byl její daleko nejhorší výkon v soutěži. Její živočišný styl zpěvu se k této popové kantiléně absolutně nehodil. Soňa zpívala od začátku do konce falešně a intonační problémy ji rozhodily natolik, že ani nestihla dát do písně výraz. Přece jen zpívat po Lucii Bílé je riziko, které se každému nemusí vyplatit. První, co mě po jejím výkonu napadlo bylo srovnání s předloňskou finalistkou Petrou „Zlatuškou“ Páchovou, která si tehdy na extrémně těžké písní „Aquarius“ z muzikálu Hair vylámala zuby a následně vypadla ze soutěže. Podle mého názoru si Soňa měla vyměnit píseň s Leonou, jsem přesvědčen, že „All That Jazz“ by Soně sedlo jako p**el na hrnec (opět srovnání se Zlatuškou, která si tehdy měla každopádně vyměnit píseň s Martinou Balogovou). Soňa má však na rozdíl od Zlatušky silnou fanouškovskou základnu a navíc, jak správně poznamenal Eduard Klezla, Soňa podala svůj první špatný výkon, zatímco Roman byl slabý dlouhodobě. Doufám, že si Sonička vezme ponaučení a podá příště opět strhující výkon, na jaký jsme u ní byli zvyklí v předchozích kolech. Byla by totiž hrozná škoda, kdybychom o tento „neopracovaný démant“ přišli.

Martin Ševčík („Milenci v texaskách“ z muzikálu Starci na chmelu) – Martin tentokrát předvedl svůj standard. Jeho vystoupení bylo velmi příjemné, nedá se mu nic vytknout, ale ani na něm nic výrazně pochválit. Na rozdíl od Zbyňka se Martin držel trochu při zdi, za což částečně mohl mdlý hudební podklad nahraný nejspíš nějakým opilým klávesistou okresní úrovně. Jinak se však Martin nemá za co stydět. V příštím kole však musí podat daleko výraznější výkon, protože v první šestce už nikdo není úplný outsider a Martinovi, který nedisponuje takovým fanklubem jako ostatní, by se taková stagnace nemusela vyplatit.

Bára Zemanová („Most přes minulost“ z muzikálu Johanka z Arku) – Také hlavní favoritka se pustila do konfrontace s Luckou Bílou, na rozdíl od Soni se však z toho vyšla dobře. I když se (u Báry překvapivě) objevila v této písni slabší místa, celkový dojem byl opět výborný. Bára už podruhé dokázala, že není jen drsnou rockerkou a dokáže procítit i křehké balady.

David Spilka („Touha znát“ z muzikálu Tři mušketýři) – David je opravdu univerzální zpěvák, který nemá problém se žánry a dokáže zazpívat cokoliv. Konfrontace s Bohoušem Josefem, který v muzikálu Tři mušketýři představuje kardinála Richelieu, je rovněž velmi obtížná (své o tom ví i loňský semifinalista Lukáš Michna), David z ní však vyšel se ctí. Tentokrát už omezil svůj chraplák na minimum a dokázal, že je skvělý i v kantilénové poloze.

Leona Černá („Hříšný jazz“ z muzikálu Chicago) – Tady se budu s ostatními kritikami trochu rozcházet, protože se mě tento Leonin výkon nedotknul. Po pěvecké ani pohybové stránce se tomu kromě výpadku textu na začátku nedá nic vytknout. Ze všech nedělních vystoupení bylo toto nejvíce muzikálové - a v tom je právě ten problém. V minulém ročníku vystřihla tuto píseň v originální anglické verzi Gába Al Dhábba a v jejím sugestivním podání to bylo opravdu Chicago. Podání Leony mi připadalo, jako když Hanka Křížková (to není narážka na Leoninu postavu) zpívá tuto píseň v nějaké televizní estrádě. Na řadu lidí včetně Eduarda Klezly a Ilony Csákové však tento výkon zapůsobil jinak a Leona tak opět trochu posílila svou dosavadní pozici. Mnozí lidé se už zřejmě těší na to, až Ondřej Hejma sní svůj klobouk.

Roman Lasota – vyřazen („Singing In The Rain“ z muzikálu Zpívání v dešti) – Stejně jako u Soni se mi vybavil „Aquarius“ od Zlatušky, Roman mi tentokrát opravdu velmi připomínal svého loňského předchůdce Michaela Foreta, který mimo jiné vystoupil na vyřazovacím večeru, a především pak jeho výkon ve swingovém šlágru „Jen pro ten dnešní den“ z filmu Kristián. Romanovo vystoupení rovněž působilo jako nezdařilá parodie na Jirku Korna. Bylo to absolutně ploché, bez výrazu a opět zde byly patrné intonační problémy. Jak jsem již naznačil výše, vypadnutí Romana bylo v tomto kole neodvratné, přestože na počátku patřil mezi první pětku favoritů na vítězství. Na sólovou dráhu Roman šance určitě má, ale musí si vybírat pro svůj nezaměnitelně zabarvený hlas vhodný repertoár. Na jeho desku se těším daleko víc, než třeba na desku Zbyňka Drdy. Doufám však, že na Romana budu vzpomínat jako na chlapce, který skvěle vystřihl písně Bryana Adamse, Seala či Erica Claptona, a ne jako na Foreta č. 2, který se vysekal na „Stínu katedrál“ a „Zpívání v dešti“.

Jak jsem již naznačil, první šestka už je velmi vyrovnaná a nikdo není vyložený outsider. Nejvíc ohrožený je pro příští kolo Martin, který je však schopen výborného výkonu, takže není jeho vypadnutí vůbec jisté. Strhující výkon by však měla urychleně podat i Soňa, která tentokrát silně zaváhala a musí si u mnoha diváků napravit reputaci, protože i přes její intonační problémy je pro umístění ve velké trojici celkově zajímavější než klasičtí zástupci středního proudu Zbyněk a Leona. V čele pelotonu se skálopevně drží Bára a David, kteří v současnosti vypadají jako jasní kandidáti na velké finále, které by v jejich případě bylo maximálně vyrovnané.

Příští týden čeká naše soutěžící konfrontace se hudebními legendami, jakými Beatles a ABBA zcela jistě jsou. Na Slovensku už toto téma měli (s tím rozdílem, že u nich to byli Beatles vs. Elvis, a ve druhém ročníku pak U2 vs. Robbie Williams), ale u nás s „legendami“ ještě zkušenosti nemáme. Zajímavé bude jako se pánové vypořádají s Abbou o dívky naopak s Beatles. Každopádně jim k tomu přeji hodně štěstí.