|
Wohnout - Polib si dědu Wohnouti pro mě vždycky byli tak trochu problém. Ne že by nehráli dobře, ne že by neměli chytlavé texty - jenže ať počítám jak počítám, na to, že od osmadevadesátého vydali čtyři plnohodnotné řadovky, se mi zdá, že těch opravdu dobrých písniček vyplodili pomálu. Jasně, Banány, ó, Gramofón, Sej ko-no-pí nebo třeba Krásný léta šedesátý jsou originální, pobaví a na koncertech při nich rozhodně nebývá nouze o pořádný kotel. Hm. A ten zbytek? Nějak ne a ne se mi dostat pod kůži. No, tak teď vydali Dědu, tedy celým jménem Polib si dědu. Bude lepší, nebo prostě jen "vyšli nový Wohnouti"?
Řekněme si hned na začátek, že většina věcí zůstala ne podobná, ale přímo jako přes kopírák. Nezaměnitelné pubertální vokály bratrů Homolových už se staly takovým Wohnoutím trademarkem a nutno dodat, že bez nich by asi kapela nebyla zdaleka tak originální. Texty jsou o něco vyzrálejší, nicméně pořád stejně ulítlé a občas mají trochu tendence k opakování se, obzvlášť pokud jde o rýmy, o tom ale pohovořím za chvíli. Takže zůstala jen muzika, kde jsem popravdě neočekával žádnou změnu k lepšímu. Světe div se, ono to šlo. Pánové totiž přitvrdili a místo žánrových experimentů sázejí jednu vypalovačku za druhou. Na úplném začátku alba se ještě zdá, že úvodní "Ganga" se rozjede v tradičním poprockovém duchu, jenže pak zazní první riff a hned je jasné, že Wohnouti vsadili na mnohem drsnější notu. Hned nato naskočí "Kulibrci", ve kterých se střídají opravdu povedené pískané pasáže s téměř metalovými partiemi. Mimochodem, když už jsem zmínil slovo metal, byla by věčná škoda nepředstavit hosty, kteří se objevují v písničce "Činely" (v rádiích hraná jako pilotní singl). Ženské vokály tu obstarává Lenka Dusilová, hlavním přínosem je však Kärtsy z finské powermetalové party Waltari. Dodává totiž desce to, co při vší úctě bratři Homolové asi nikdy nezvládnou, a sice opravdu poctivou dávku řevu. Následující "Jaroušek na tři" je pro změnu postavená na výborném valčíkovém rytmu a hostujícím klarinetistovi Tří sester Martinovi "Jarouškovi" Roušarovi. Jako nejpovedenější z celé desky se mi ale jeví závěrečná dvojice "Polib si dědu" a "Housenky", především díky perfektně vypointovaným textům - refrén posledně jmenované "Housenky nežerem, ani šneky na kari, pletete si to s Rogerem, cárarara..." mi docela obstojně polechtal bránici. Prostřední část desky bohužel trochu ztrácí na síle. Klidnější písničky jako "Don Číčo" nebo "Beatles" mě prostě nezaujaly, jednak kvůli trochu přetažené snaze o lyričnost, jednak jim chybí ta energie a hravost, kterou naopak zbytek alba rozhodně nepostrádá. Druhou výtku směřuji na pokusy o společenskou angažovanost ve formě "Pseudobůčku" nebo "Když chlapi pláčou". K tomu, aby texty vyzněly jako ironické nebo snad dokonce něco kritizovaly, je podle mě třeba mnohem víc říznout do živého, jako to dělá třeba Xavier Baumaxa. Mnohem výše bych pak hodnotil "Zajíce na Měsíci", kde se mírně zkouřený text výborně doplňuje s usekávaným refrénem. Poslední věc, která mi hned zpočátku trochu zkroutila uši, je poněkud primitivní rýmování typu "vykaj - zamykaj - tikaj - zapikaj". Ale abych jen nekritizoval, musím přidat minimálně bodík za výborné zvládnutí krátkých a dlouhých slabik, což je věc, se kterou má mnoho (nejen) začínajících zpěváků a zpěvaček potíže někdy až komické. V kostce shrnuto - z Dědy je slyšet, že si Wohnouti dali záležet. Hlavní bonus proti minulým počinům vidím v celkově tvrdším vyznění desky, dobře stavěným textům a zajímavým hostům. Pokud se skupina v budoucnu přidrží osvědčených, ale bezpečně zvládnutých vypalovaček, budu se na jejich příští album opravdu těšit. Wohnout - Polib si dědu (Matěj Homola, Honza Homola, Jirka Zemánek, Fenek Steiner) 2006 Sony BMG Tracklist: Ganga, Kulibrci, Bílá vdova, Činely, Jaroušek na tři, Pseudobůček, Don Číčo, Dům bez oken, Princezniny nohy, Beatles, Když chlapi pláčou, Zajíci na Měsíci, Polib si dědu, Housenky |