|
Priessnitz - Stereo S prvníma taktama mi bylo jasný, že to bude bomba.. ten zvuk. ten výborně plnej, klenutej, ostrej, vyretrovanej zvuk
mě těší. konečně někdo pochopil, že fígl neni v tom nahrát co nejmasivnější kytaru nebo zvukovej polotovar nahradit "pěknejma" písničkama,
ale použít nějaký ty echa, haly, ozvěny,inteligentní synťáky a hlavně spousty sborovejch hlasů (pokud teda
vynechám kvalitní nahrávací techniku, nějakej ten čas ve studiu, zkušenosti producenta a všechny ostatní neméně důležitý věci)
a že jich měli dost: mimo Petra Kružíka ještě Milan Cais, Tomáš a Dušan Neuwerthovi, Michal Burget, Lenka Krobotová
- za nástrojové hosty bych eště zmínil Marka Doubravu) Dušan Neuwerth vůbec konečně dozrál v myšlenku, že těžiště současnýho zájmu neni v parádně čistym zvuku, ale v lehce ošuntělym kabátu.. neni se čemu divit, protože už samotný pecky V parku / Out / Stereo druhápůlka Cesty a Larisy potřebujou hysterií ušmudlanej sound.. pokud tam skutečně ty uječený synťáky byly nahraný předtim, než dělali míchačku .c) Divokost je zkrátka spojující činitel tohodle počinu - syrově roztěkaný kytary v úvodní skladbě sou snad nejprůhlednějšim zástupcem. jenže ve Stereu a Out je jedna věc, kerá to tak trochu strhává dolu - kámoš mi řikal: "hele Švejdík tam zní staře" a já na to: "blbost, dyť ten hlas je snad eště vyzpívanější než dřív"; jenže pak sem to pod ubrusem nakreslení v tý artikulační těžkopádnosti slyšel taky.. druhá strana mince je, že v emočně vypjatejch momentech dokáže přitlačit na city formou, kerou by si stařík dovolit nemoh - a je jedno, estli je to ve vostřejších nebo jemnejch pasážích.. zvláštní.. nicméně resumé zní, že jeho hlas je furt všeobjímající činitel úspěchu skupiny. todle všecko sou jenom hnidopišský rozbory alba, kerý ve svym výsledku zní vyzrále a velmi přesvědčivě. právě tu přesvědčivost cejtim, jednak z hlasovýho projevu, a pak z dobře známejch kytarovejch partů jako vystřiženejch z někdejších desek, ovšem stále svěžích. oním deodorantem je množství synťáků - bez nich by to snad ani Neuwerth neprodukoval - v tomhle případě je záhodno říct, eště že to produkoval on.. na Potichu? se Muchowovi nepodařilo elektroniku zapojit do koncepce kapely, rozuměj, že by se bez nich ty písničky obešly, jenže Stereo z velký části tvořej ony halucinogení látky tvořící už zmiňovanej drive. změna bubeníka taky přinesla něco na cestu k jesenickejm hvozdům. jednoznačný plus! a konečně sme u toho - deska Stereo je unikátnim bestofkem dosavadní priessnitzovský tvorby, stejně jako Hail to the Thief britskejch Radiohead, kde sou slyšet všechny vývojový etapy kapely.. od drásající V parku se přes "hexe/seančního" Jana dostáváme k "zerovskejm" Střepům - mimochodem tahle věc mě taky začala bavit teprve v kontextu desky. dál můžeme pokračovat v podobnym duchu, leč kontrasty sou trochu vyhrocenější.. "frýdlantsko-mlhavý" Stereo pak "potichej?" Bál až opět "hexe/seanční" Jezero. další velkou analogii vidim ve skladbách Nebolí (Nebel 1992) a Cesta (stereo 2006) - snad nejsilnější moment desky.. atd. nechť si každej domyslí sám.. symbolika, nebo aspoň vazby na symboliku v podobě dojmů ze života, byla u Priessnitz dycky velkou devízou a já sem se naučil (nebo snad vsugeroval) takhle přistupovat ke každý desce týhle ostřílený party. novinka Stereo je fenomenální tím, že nám připomíná někdejší slávu, ale přitom vytváří zcela novej obraz vyzrálý party s výhledem k lepším zítřkům. nehledě na to, že u nás konečně vznikla deska, za kterou se nemusíme v žádnym ohledu stydět. díky týhle placce se na ně už nikdy nezapomene! 10/10 |