|
Světový fekalismus. Vědecký fekalismus je světový názor, který můžeme definovat lapidární
větou: " Všechno stojí za hovno". Fekalismus, jako světový názor, existoval už
dávno, lidé si však jeho působení neuvědomovali. Toto období nazýváme
fekalismem živelným. Lidé zastávali názor, že ledacos stojí za hovno. Pokrok se
však zastavit nedá, a tak se lidé postupně dopracovali k názoru, že za hovno stojí
úplně všechno. Tímto se lidstvo dostalo k základnímu fekalismu, který jsme již
definovali výše. Jednotliví fekalisté však vykládali tento názor roztříštěně a
nedovedli zdůvodnit jednotlivé stavy děje. Toto období je tak zvaným fekalismem
utopickým. Poté přišel tak zvaný neofekalismus, který hlásal, že všechno nestojí
už ani za to hovno.
Toto období omylů a tápání naštěstí pominulo, neboť platnost zákona tak
obecného, jako je základní zákon fekalismu, nelze popřít. Pak tedy tvrzení, že to
ani za hovno nestojí, musíme chápat jako ostře vyhrocený názor. Zkoumáme-li
podrobně vývoj fekalismu v posledních desetiletích, zjistíme, že můžeme
definovat celkem 6 vývojových stádií: 1. Jeden sral na všechny 2. Všichni srali na jednoho (toto období vzniklo kvalitativní přeměnou období prvního) 3 .Všichni serou na všechno. 4. Nebude na co srát. 5. Nebude co srát. 6. Nebude čím srát (toto období se očekává v nejbližší budoucnosti, protože bude všechno definitivně v prdeli. ) Vrcholem je dnešní třetí stádium. Toto vychází a opírá se především o teorii průserů. Základní postuláty známe. Utopičtí fekalisté toto tvrzení, že všechno stojí za hovno považovali za axiom, avšak vědečtí fekalisté to mohou dokázat. Soustavným studiem a tělesnou spoluprací několika vědeckých disciplin bylo zjištěno, že tak zvaný průser vyplňuje prostor naprosto spojitě a rovnoměmě. Základní jednotkou je jeden průseron, který podobně jako hmota, je nezničitelný a nezadržitelný .Průser se dá vyjádřit dvěma způsoby: a) jako průserový potenciál b ) jako tok průserů množství blbosti obsažené ve výroku: "Žijeme lépe a radostněji". Průser se šíří prostorem tak, aby v co nejkratší době zachvátil co nejvíce lidí. Rychlost šíření průseru dosahuje vysokých hodnot, často až rychlosti světla. Např. posvítíme-li si někdy na něco, vznikne průser okamžitě. Urychlení průserů nastává, když se v daném prostoru vyskytuje 1 megablb, což je kritické množství. Zrychlení je pak přímo úměrné počáteční blbosti. Zbývá ještě definovat přenos nasranosti z osoby A na osobu B. Potkají-li se dvě osoby , z nichž jedna je nasraná na potenciál A a druhá na potenciál B, jsou po rozchodu nasrány navíc na průměr potenciálu, což lze vyjádřit vztahem: (A + B) : 2. Z toho plyne, že potkají-li se v prostoru dvě osoby mírně nasrané, rozcházejí se ještě nasranější. Jeli ovšem osoba A nasraná na osobu B a osoba B není nasraná na osobu A, je po setkání osoba B nasraná natolik, o kolik méně je nasraná osoba A, což lze vyjádřit vztahem: A -x = B + x. Na závěr ještě vztah mezi průseronem a srandou. Dlouhodobým vědeckým výzkumem byla objevena částice průseron minus, která byla nazvána srandou. Vznikne-li na jednom místě průser, tak na druhém místě z toho mají srandu. Zákonitost je ovšem vrtkavá, takže ti, kteří mají srandu, mají z toho po čase zákonitě průser . Je třeba vyjádřit vztah mezi průseronem, antiprůseronem a srandou. Průserony mohou existovat bez antiprůseronů a srandonů. Naproti tomu antiprůserony a srandony nemohou bez průseronů existovat. Z toho vyplývá, že s každou srandou jde ruku v ruce průser. Průser tedy může existovat samostatně a nabýt takových obrovských rozměrů, že při nich přestane sranda, o čemž svědčí řada zkušeností z nedávné doby , čili, jestliže se něco sere -tak se sere úplně všechno. |