|
Alois Eliáš Alois Eliáš?-Co je to za chlápka ? Alois Eliáš přichází na svět 29. září 1890. Za bojů první světové války rukuje v létě roku 1914 na haličskou frontu, na podzim téhož roku přebíhá do ruského zajetí. Tam vstupuje do československých legií. Roku 1917 odjíždí do Francie studovat dělostřeleckou školu v Saint Maixent l´Ecole, po jejímž dokončení je jmenován důstojníkem a účastní se bojů na tamějších bojištích. Po skončení první světové se Eliáš vrací zpět do vlasti, kde se zprvu účastní obsazování Těšínska a poté bojů proti Maďarské rudé armádě na Slovensku. V letech 1921-23 studuje Eliáš opět ve Francii, tentokrát vysokou válečnou školu, po jejímž dokončení pak vykonává různé velitelské funkce ve vedení československé armády. O 3 roky později působí jako vojenský expert československé delegace na odzbrojovacích jednáních Společnosti národů v Ženevě, zároveň je poradcem zahraničních věcí E. Beneše. Roku 1929 je Eliáš jmenován brigádním generálem, později divizním generálem. Toto postavení mu umožní velet pěším brigádám, později i divizím (Litoměřice, Chomutov) Píše se rok 1938 a Eliáš poprvé vstupuje do vlády. Dostává se do čela ministerstva národní obrany, poté je v prosinci téhož roku jmenován ministrem dopravy. Situace v Československu se však zásadně mění. Nastává okupace a vzniká protektorát Čechy a Morava Eliášovi je prezidentem Háchou nabídnuta funkce předsedy protektorátní vlády. Generál si nebyl jistý, zda-li má funkci přijmout či nikoliv. Zvažoval pro a proti, klady a zápory, výhody a rizika spojené s touto (ani ne tak záviděníhodnou) funkcí. Zároveň si uvědomoval absurditu celé téhle situace – jako vlastenec má vést vládu, která slouží a ve svých důsledcích je podřízena okupantovi. Moc dobře si byl vědom toho, že navenek bude muset vystupovat velmi opatrně, a tudíž loajálně k nacistům, což znamenalo vysoké riziko zatracení z řad vlastního národa. Na druhou stranu ale nechtěl, aby se do čela vlády postavil někdo, kdo by Němcům ve všem vyhovoval a nedělalo by mu to žádné obtíže. „Nevezmu-li to, dostanou to lumpové, vezmu-li to oprátka mě nemine,“ řekl Eliáš svému příteli, když zvažoval přijetí funkce. Eliáš byl moc dobře vědom toho, že v roli premiéra by mohl hájit československé národní zájmy a pokusit se zachránit, co se ještě dá. S vědomím všech pro a proti nakonec složitou úlohu přijal. 27. 4. 1939 je Eliáš jmenován do funkce předsedy vlády protektorátu Čechy a Morava. Eliáš také moc dobře věděl, že změnu může přinést pouze vítězství proti nacistické koalice. proto hned od začátku spolupracuje s domácím odbojem (především s organizací Obrana Národa) a také je ve spojení s centrem československého zahraničního odboje, který se v Londýně seskupuje kolem E. Beneše. Jemu dodává Eliáš informace o dění v protektorátu. Eliáš se snaží podkopat režim i osobně, a to když je mu vyhrožováno z řad pronacistických novinářů, aby podpořil útok na Sovětský svaz. Novináře se rozhodne otrávit jedem, který jim dá do jídla. Od konce roku 1939 je Eliáš sledován. 27.9 1941 jej osobně zatýká šéf pražského gestapa. O měsíc později je v Petschkově paláci odsouzen k trestu smrti zastřelením. Trest je však odsunut samotným Hitlerem až do doby, kdy se do Prahy přesouvá R. Heydrich.. Pak je 19. června 1942 generál Alois Eliáš popraven zastřelením na střelnici v Praze – Kobylisích Proč se na něj zapomnělo? Jednoduchá odpověď - kvůli komunistům. Generál Alois Eliáš nebyl slavnostně pohřben brzy po druhé světové, jelikož komunistům prostě vadilo, že spolupracoval s exilovou vládou E. Beneše. Komunisté se všemožně snažili o to, aby se památka na Aloise Eliáše co nejdříve vytratila s vědomí všech lidí (a my už víme, že se jim až doteď dařilo). Přitom prý představitelé KSČ považovali Eliáše po roce 1948 za hrdinu, jenže pak si to pánové rozmysleli kvůli tomu, aby více zdůraznili své „komunistické“ zásluhy v boji proti nacistům a ty Eliášovi, kterému „svou odvahou“ nešahali komunisté ani po kotníky, jednoduše odsunuli do pozadí. Eliášovi ostatky tak před likvidací ochraňovala generálova manželka Jaroslava. Když v roce 1981 odcházela do nemocnice a nějak tak tušila, že už se z ní živá nevrátí, dala ostatky přátelům – rodině historika Tomáše Pasáka. Od něho získal ostatky v minulém roce Vojenský historický ústav, a ten se nyní postaral o Eliášovo slavnostní uložení se všemi vojenskými poctami, které si tento výjimečně odvážný muž bezesporu zasloužil. |