Retardér: Gába Al Dhábba

Nejúspěšnější dívka druhého ročníku SuperStar - charismatická Gába Al Dhábba vydala počátkem května své dlouho očekávané debutové album nazvané „Contra Factum“. Jeho vydání nechtěla uspěchat na úkor kvality a ukázalo se, že rozhodně udělala dobře.

Al Dhábba je zároveň autorkou hudby i textů. Producentem alba je (stejně jako u „pb“ Petra Bendeho) Milan Cimfe. Mezi muzikanty, kteří se na desce podíleli, se objevují tak zvučná jména jako houslista Čechomoru Karel Holas nebo již zmíněný Petr Bende.

Album je žánrově pestré jako duha a vznikl tak úplně nový styl, který sama zpěvačka definuje jako „Al Dhábba styl“. Zajímavě stavěné je pořadí skladeb. Popové skladby album otevírají, zatímco šansony a lehce alternativní songy jsou umístěny na závěr. Úvodní píseň „Pandořina skříňka“ je asi nejpopovější záležitostí na albu. Tento song má výraznou melodii a zajímavý text, který obsahuje i pasáž v ruštině. Následuje nádherná balada „Bárka“, jejíž text se skládá z antických motivů. Tato píseň má ambice stát se novou „Vodou živou“ – tzn. největším hitem z desky. Ve trojce „V poutech letokruhů“ se mísí latinské rytmy s house-rockovým backgroundem a Al Dhábba zde rapuje podobně jako v Bendeho skladbě „Let vážkám závidím“. Píseň „Na schovávanou“ kříží ve sloce prvky jazzu a triphopu, v refrénu se opět láme do klasického pop-rocku. Výborná je skladba s pozoruhodným názvem „Stará čundračka“, která má navzdory českému názvu anglický text. Sound této folk-rockové pohodovky trochu připomíná R.E.M. Úplně kontrastně vyznívá následující „Dies Irae“, která je laděná do vážné hudby a úplně z ní dýchá mystika. Jedinou neautorskou výjimkou na albu je píseň „Hej“, v níž její autor Milan Cimfe nabízí svůj typický kytarový rukopis, který byl patrný už na „pb“. Za jazz-bluesový šanson se dá označit „Kolemjdoucí“, jehož text je společensko-kritický. Zajímavou směsí hard-rocku, ska a lidovky je správně naštvaný song „Černočerná tma“, ze kterého asi nejvíce vyzařuje zpěvaččina osobnost. Nejalternativnější skladbou alba je „Jedenácté přikázání“,ve kterém se propojuje několik pěveckých linií. Desku uzavírá hospodský šanson „Pod peřinou“, ze kterého nejvíce zaujme slogan „iluzí plejáda za vstupné do El Doráda“.

Pěvecky na sobě Al Dhábba během posledního roku také mohutně zapracovala. Její hlas má sílu nezkrotné vichřice. Pořád je sice mírně patrná její „velkorysá“ intonace, která jí byla vytýkána už v SuperStar, to však absolutně přebíjí její zastřená barva hlasu. Místy připomíná Lenku Dusilovou, jindy zase Lucii Bílou, pořád však zůstává Gábou Al Dhábbou.

Už samotný fakt, že si Al Dhábba nedala do ničeho mluvit a šla si autorsky i interpretačně vlastní cestou, napověděl, že deska bude kvalitní. Že bude však až tak dobrá a rozmanitá, to však nečekal nikdo. Společně s již zmíněnou deskou „pb“ Petra Bendeho je „Contra Factum“ nejlepším počinem, který dosud ze SuperStar vzešel.

8/10