Retardér: Red Hot Chili Peppers

Kalifornští funkrockoví giganti vydali počátkem týdne své nové studiové album, které bylo jistě nejočekávanější deskou roku. Jedná se přímo o dvojalbum, které obsahuje 28 zbrusu nových songů. Původně mělo jít dokonce o trilogii, která měla vycházet na pokračování. Nakonec však zůstalo jen u double CD, které vyšlo dohromady. Faktem zůstává, že sound této kdysi živelné partičky čím dál více měkne a spíše než rock, je to už dnes pop. Ovšem kdyby toto měl být výchozí standard popu, bylo by to fajn.

První CD „Jupiter“ uvádí pilotní singl „Dani California“, který se dá s klidným svědomím označit za klasickou „redhotovku“ – tzn. chytlavá melodie, funkem říznutý rytmus, ostře nabroušené kytary. Následující song „Snow ((Hey Oh))“ je dalším potenciálním hitem. Jeho refrén je totiž tak vlezlý, že jej už po prvním poslechu nedostanete z hlavy. Nejtypičtějšími zástupci funkrocku jsou skladby „Charlie“ a „Hump De Bump“, což je ve druhé jmenované písni navíc podpořeno trubkou. Do této kategorie se dá zařadit i „Warlocks“, v níž hostuje legendární soulový hudebník Billy Preston, který svým muzikantským umem skladbu značně vyzdvihuje. Z balad stojí nejvíce za zmínku titulní „Stadium Arcadium“, jejíž leitmotiv kapela čím dál více ke konci opakuje, dále „Slow Cheetah“, která má refrén poznamenaný 60´s soundem, nebo „Strip My Mind“, jejíž vokály připomínají gospel. Nejtvrdší skladbou prvního CD je bezesporu „Torture Me“, kterou v refénu opět dokresluje trubka. Závěrečnou „Hey“ podtrhuje temná Fleova basová linka a vyniká zde Frusciantova kytara.

Druhé CD „Mars“ obsahuje skladby s menšími hitovými ambicemi, které však rostou s každým dalším poslechem. Hned úvodní „Desecration Smile“ je opravdu překrásná a připomíná některé starší počiny Redhotů, především z „One Hot Minute“ (1995). V následující „Tell Me Baby“dochází i na rap, který s funkovým rytmem dobře konvenuje. Kuriózní je „Hard To Concetrate“, která má velmi zajímavý, lehce jazzově laděný rytmus. „21st Century“ zase obsahuje ve sloce taneční background, který se však v refrénu láme opět do rockova. Opravdovou lahůdkou pro každého správného rockera je hendrixovská „Readymade“. Výrazný kytarový leitmotiv má intimní balada „If“. Úžasnou melodickou i rytmickou gradaci má „Animal Bar“. Do škatulky rock´n´roll dobře zapadá „Make You Fell Better“. Ke konci dochází na i tvrdší skladby jako„So Much I“ nebo „Storm In A Teacup“. Závěrečná „Death Of A Martian“ je dobře grungeově potemnělá a v konečná pasáž je takřka melodramatická, zpěvák Anthony Keids zde recituje do Frusciantova sóla.

Síla Redhotů spočívá v tom, že dokáží skloubit popovou melodičnost s rockovou energií. Muzikantsky jsou rovněž výborně sehraní. Keids je znamenitým a charismatickým zpěvákem, Frusciantova sóla jsou nápaditá a nenudící, Chad Smith buší do bicích jako o život a v neposlední řadě je tu Flea se svou basovou linkou, která dodává Redhotům jejich charakteristický zvuk.

Ze „Stadium Arcadium“ může vzejít plno hitů a Redhoti tak můžou v počtu singlů z jedné desky překonat dosavadní rekord Michaela Jacksona z „Dangerous“. Jejich fanoušci se mohou také těšit na pražský koncert, který se uskuteční 14. června v Sazka Aréně, ovšem je už absolutně vyprodaný. Ti, kteří už lístky mají, se bezesporu dočkají velké porce skvělé muziky, mezi kterou jistě nebudou chybět ani pecky z jejich nového výborného alba.