Retardér: I am X - Lucerna Music Bar, 29.4.2006

Jsou to tak dva měsíce zpátky, co sem se dověděl, že se k nám znova vrací jeden z nejambicióznějších projektů současnosti a blízký budoucnosti (prvně se objevil loni na Love Planet v Táboře). Chris Corner není na hudební scéně žádnym nováčkem, jeho domovská, pro mnohý už legendrání, kapela Sneaker Pimps je toho jasnym důkazem – stejně jako první samotný album Kiss + Swallow, a tak sem se těšil na pořádnou show.. těšil sem se, až budu moct řikat: „hele tohle není pořádnej koncert, měl si bejt onehdá na I_AM_X!“ těšil sem se, až si zatančim na svý oblíbený sloky a zazpívám svý oblíbený refrény.. po tom, co sem ten večer v LMB viděl, sem konečně pochopil, co je bejt 100% přesvědčivej..

překvapilo mě, že byl začátek koncertu ohlášenej už na sedmou, tak nějak sem tušil, že by to mohla bejt levárna - čas po vpuštění do sálu a začátkem koncertu strávit na baru a utratit co nejvíc peněz (nene.. asi čekali hodně lidí, tak aby to klub nějak vstřebal) - a nebo prostě bude Chris hrát pěkně dlouho a pěkně nahlas, aby se nikomu nechtělo odejít.. vzápětí mě došlo, že tyhle úvahy sou ve směs k ničemu a tak sem radši vesele konverzoval a popíjel na baru za hodně peněz dál..

něco mezi osmou a půl devátou se na jeviště přiřítili 4 divně oděný týpci s kytarama a spustili vcelku zajímavou, ale tak trochu mimo-mísu předkapelní produkci. nebejt toho, že měl na sobě zpěvák fajnový podkolenky, rajcovní černý boxerky a nasládlym potem promočenou košili, by mě ani nijak moc nebavili.. to jak se aristokraticky (s pořádnou dávkou pohrdání a sexappealu) procházel mezi svejma spoluhráčema by za jakejchkoli jinejch podmínek (než očekávání eště víc sexappealem nabitýho Cornera) rozhicovalo asi každou holku v sále (jedna tam teda oddaně tančila a neustále vysílala milostný signály - neměla podprsenku).. ovšem čim dýl hráli, tim víc mě začala oslovovat rytmika a nakonec sem byl docela rád, že sem si moh poslechnout i něco z tý „neznámý“ anglický kytarový scény – chápu, že to nejde takhle hulvátsky paušalizovat a třeba byli ze skotska, ale to je celkem fuk.. Index se menovali.

to hlavní se začalo dít, dyž něco po devátý zhasly světla a pódium zahalil všem dobře známej kouř.. v tu chvíli sem zaplesal, páč sem zjistil, že zas tak ufonský to nebude.. sál začal bejt trochu neklidnej, sem rád, že fungujou takovýhle fígle a lidi uměj číst mezi řádkama, a po několika nádeších mezi pískáním z pódia začal pronikat nebesky čistej hlas toho, na kerýho tam všichni přišli.. jako kázání, sem si řikal, ale co, rozhřešení stejně nedostaneme, tak si není s čim lámat hlavu.. první pecku sem nepoznal, ani sem nijak nechtěl, páč ta zvuková virtuozita, ta čistota, naprosto ukázkový rozpoložení frekvencí mě uzemnilo.. abych se přiznal, tak sem čekal opravdu příšernej zvuk, LMB je LMB (nedošlo mi, že si asi přiveze svůj aparát), ale s čim sem byl nakonec konfrontovanej mě totálně posadilo na zadek.. znělo to jako deska, ale mělo to neskutečnej drive, bylo to mnohem drzejší, dunivější, erotičtější, euforističtější, nebylo místo, kde by to nešlapalo.. naopak, celej koncert gradoval s tim, jaký zrovna zahrál hitovky a mezi posluchačema bylo i dost těch, kerý znali texty pecek z novýho alba.. je pravda, že v podstatě půlka kapely byly synťáky puštěný ze samplu, ale to nijak nekazilo výsledenej dojem z Chrise Cornera, kerej zpíval a tančil neskutečně šťavnatě. za celej koncert nebyla ani jediná chyba! (pokud zrovna nepadal do lačnejch fanynek, kerý mu nedovolily dát mikrofon k puse přesně na takt, ale o vteřinu pozdějc.. lidi stejně byli v takovým rozpoložení, že by všechno bylo fuk). vůbec image celý kapely byla dotažená do posledních detailů.. obskurní bíločernej kostýmek klávesistky a zpěvačky v jedný osobě vyplňoval dost velkej prostor, ale nikam víc to nešahalo.. ta vyváženost prostě nebyla jenom v hudbě a image je neska půlka úspěchu.. s divokostí vzezření už se mírnili kytarista s bubeníkem.. oni taky nebyli tak důležitý, leč maj nepostradatelnou funkci.. všechno podbarvovala mnohdy šokující, přinejmenšim dost nezvyklá, videoprojekce.. zkrátka by se něco ubralo nebo přidalo už by to nebylo ono a to je ta nejlepší konstelace.. (dyž se podívám na některý živáky zahraničních hvězd, tak jenom valim voči, jak sou hlasově nebo umělecky mimo; nemluvě o těch českejch pseudozpěvácích.. všichni by měli vidět výkon Chrise.. v tu chvíli mě napadlo, estli si z nás náhodou nedělá srandu a nebyl to playback.. zpětně sem si promítnul několik chvil, kerý dokazovaly, že byl živej..)

abych se vrátil k průběhu večera.. vystoupení nabralo směr euforie ihned s druhou peckou -Kiss and Swallow. jako by mělo bejt prověřený publikum.. a obstálo - refrén musel bejt slyšet až pod koněm.. dál sem se nechal jenom unášet starejma hitovkama Skin Vision, Naked but Safe, You stick it in me, Missile (ta si opět vysloužila silnej hlas lidu), novinkama President, Negative Sex a dalšíma, kerý sem eště ve studiový podobě neměl možnost naposlouchat.. tak trochu sem se chtěl nechat překvapit.. jenže zrovna v tom nejžhavějším očekávání se začalo pódium vyprazdňovat.. lidi začali ječet, pískat, řvát.. bylo jasný, že přídavek na sebe nenechá dlouho čekat, ale že mě ohrozej snad největší peckou Your Joy is my Low, bych ani nedoufal.. bomba! po ní eště přidali jednu mě neznámou.. pak se zase odporoučeli, aby se vzápětí vrátili pro skladbu Mercy a neskonalej vděk obecenstva.. to už byl skutečnej konec a jenom radostný koukání do blba, tlachání a lehký upravení mysli na stav totální nepoužitelnosti..

vystoupení Chrise Cornera pro mě bylo jednim z nejkrásnějších hudebních zážitků.. líbilo se mi, jak vypadá, jak si užívá svojí slávu: „Tell me Do you love me?“ křik a pískot publika, včetně mě samozřejmě.. „I love you too!“ a jak se jeho náladovej, ale vždycky pevnej, hlas nese do mejch uší, kde vyvolává lechtivý vzpomínky na to, co se nikdy nestalo (patos, ale jinak to říct nejde - btw. teplej nejsem).

Prostě nádhera!