|
Pink - I'm Not Dead Americká rebelka Pink se opět hlásí o slovo svou již čtvrtou řadovou deskou, na které opět dokazuje, že má jazyk pořádně proříznutý. Ve svých textech si opět nebere žádné servítky, což ještě dokresluje svým lehce nakřáplým hlasem. Zároveň je však cítit, že tato drsňačka na albu „I´m Not Dead“ dospěla. Celé album uvedl ve známost pilotní singl „Stupid Girls“, ve kterém si Pink bere na mušku americké barbíny jako Jessica Simpson, Linsday Lohan nebo Paris Hilton. Píseň se nese v rytmu r´n´b, ovšem v backgroundu můžeme zaslechnout i rockové kytary. Následuje pop-punková „Who Knew“, která z poklidné sloky graduje do našlápnutého refrénu. V další „Long Way To Happy“ přidává Pink na expresivitě výrazu. Na začátku tohoto songu se tóny piana zajímavě pojí se zvukem syntetizátoru, v refrénu opět dochází na ostře nabroušené kytary. Vynikající je následující balada „Nobody Knows“, ve které Pink spojuje soulový feeling s rockovým výrazem. Tato píseň by určitě mohla být jedním z dalších singlů. Folkový charakter má intimní skladba „Dear Mr. President“, jejíž text je koncipován jako dopis prezidentu Bushovi (tématicky podobnou píseň „Pane prezidente“ má ve svém repertoáru také Jaromír Nohavica). Zvukově zajímavý je taneční song „Cuz I Can“, jehož rytmus má mírně hymnický charakter. Naopak klasický pop-punkový kabát mají „U + Ur Hand“, „Runaway“ nebo titulní „I´m Not Dead“. Ke konci alba se tempo písní zvolňuje. Například „The One That Got Away“ působí jako námořnický folk a Pink si v něm vystačí jen s akustickou kytarou. Intimní zpovědí zpěvačky je koncepčně zajímavá píseň „Conversation With My 13 Year Old Self“, ve které jsou poklidné pianové pasáže střídány dramatičtějšími místy tvořenými houslovým sborem. Závěrečná bonusová „Fingers“ je opravdu kuriózní, ve sloce nabízí taneční rytmus, refrén je však opět lehce říznutý punkem. Po předchozích syrově znějících deskách „M!issundaztood“ a „Try This“ je nová deska „I´m Not Dead“ spíše náznakem zpěvaččina určitého zklidnění a zastihuje Pink na hranici mezi pubertou a dospělostí. Rozverné pop-rockové songy se střídají s intimními folkovými písněmi, které představují Pink v nové lehce filosofické podobě. Jedno je však jisté, Pink nahrála výborné album a dala tak jasně najevo, že rozhodně „není mrtvá“. |