|
Reklamář III. - audio reklama V dnešním díle se zaměříme na jednu odnož reklamy, a to na audio reklamu. Ti, kteří poslouchají rádio (kdo v dnešní době ne), si jistě všimli plytkosti reklamních spotů, jejich agrese a stupidity. Audio reklama má jiná pravidla a podmínky než běžná vizuální reklama v televizi, proto je zaměřená pouze na jeden jediný smysl - sluch. Posluchače rádia musí reklama zaujmout, a toho většinou tvůrci dosahují co největším nárazem do ušních bubínků. Čím agresivnější zvuk reklama má, tím pravděpodobněji ji posluchač, ukolébán písněmi, začne poslouchat, respektive si z ní vezme informace. Reklamy, které se snaží být vtipné nebo mít příběh, pointu (např. rozhovor dvou postav), jsou v mnešině, proto jsou paradoxně výraznější, ale vyžadují maximální soustředěnost posluchače. Kvalita takovýchto reklam není nijak vysoká, naopak se jedná o reklamní dno. Je to dáno především podmínkami - v rádiích je reklama levnější a je jí dán větší prostor. Nejposlouchanější rádia (Evropa 2, Frekvence 1) zařazují reklamy do vysílání téměř každých deset minut, tím pádem si můžou dovolit nabídnout inzerentům nižší ceny, protože do jejich vysílání se vejde reklamy mnohem víc než do televize. Jsou dva druhy audio reklam - reklamy dělané agenturou a reklamy vyrobené přímo v daném rozhlasovém studiu, přeje-li si inzerent oslovit pouze voliče daného rádia. Do první skupiny patří většina reklam (mobilní telefony, prodejce automobilů), do skupiny druhé bychom zařadili například reklamy na koncerty (dvě moderátorky, posluchači známé hlasy, se spolu baví, kam že půjdou v sobotu večer pařit). A nakonec jedna zajímavost. Audioreklama nevyužívá známých tváří. K čemu také platit slavnou osobu, když v reklamě nebude vidět její tvář? Nedávno ale do rádií dorazila reklama na stylingovou soutěž, ve které Filip Trojovský říkal, že 'o modelingu ví svý, protože jako blbec už taky vypadal'. Nezamýšlejme se nad intelektuálem Trojovským, ale rozhodně jde o originální reklamu. Nikoliv textem, ale obsazením. |