|
Obhajoba registrovaného partnerství navzdory muži s bradavicí Před časem jsem v televizi zahlédnul rozhovor s Jiřím Paroubkem na téma voda. Za zády Paroubkovi burácela rozbouřená řeka a zmoklý redaktor se ho tázal co si o tom myslí. Paroubek tuším shledal řeku opravdu rozbouřenou a vyjádřil nad tím jisté znepokojení. Na výtky opozice, že vláda situaci nezvládá, Jiří ironicky odpověděl, že není v jeho silách zabránit sněhu v jeho tání. Veškeré technické dotazy týkající se dalšího kulminování vodstva směřoval na vodohospodáře, kteří tomu rozumějí lépe. Jaká je informační hodnota takové reportáže? Domnívám se, že nulová. Paroubek zase jednou využil prostor v televizi k předvolební sebeprezentaci. S bížícími se volbami Paroubek honí body kde se dá. Zákon o registrovaném partnerství budiž toho zářným příkladem. Nějak nemůžu uvěřit tomu, že by člověku, který se během několika prvních dní ve funkci předsedy vlády (do které mimochodem nebyl nikým z nás nikdy navolen) uvedl tím, že dal krvavě rozehnat Czechtek, zálaželo na životě nějakých homosexuálů. Zkouším si představit Paroubka v propoceném pyžamu freneticky se převalujícího z boku na bok v důsledku trýznivého snu o statisících nesezdaných homosexuálních párů, kterak zmateně bloudí republikou, ale jde to dost ztuha. Paroubek je znám slabostí pro všemožné výzkumy veřejného mínění, na které střehlbitě reaguje. Teď před volbami zavětřil náklonnost velké části české veřejnosti k homosexuálům a jednoduše došel k názoru, že by byla škoda nechat takový potenciál nevyužitý. Možná si dokonce myslel, že ho teď budou všichni homosexuálové volit. Nic víc v tom není. Je zároveň paradox a velká škoda, že tento v podstatě dobrý zákon prosadil člověk, který trpí odporem vůči všemu podezřele odlišnému a konvencím nekonvenujícímu. Jsem přesvědčen o tom, že by stačilo, kdyby Sofres Factum nebo jiná renomovaná agentura došla jeden den před hlasováním o zákoně o registrovaném partnerství k zjištění, že většina Čechů pokládá homosexuály za nehodné našeho požehnání a Jiří by se rychle postaral, aby zákon neprošel. Je smutné, že si zákon nechala vyfouknout ODS, která je v názorovém vleku prezidenta republiky, a tak neustále brblá něco o znevážení statutu rodiny nebo dokonce o jejím ohrožení. Za celou dobu co sleduji debatu odpůrců a zastánců zákona o reg.part. jsem ze strany odpůrců neslyšel jediný konkrétní argument, který by toto tvrzení podpořil. Na čem parazituje homosexuální registrovaný pár? Na úkor čeho v rámci tradičního uspořádání rodiny vzniknou začátkem června tohoto roku první homosexuální svazky? Když jsem podobné otázky položil svým přátelům, kteří jsou proti, naježili se jim vlasy a začali mě bombardovat apokalyptickými vizemi o devastaci rodiny a homosexuálech adoptujících děti. To, že je jenom krůček k tomu, aby homosexuálové měli děti, mě mělo zdrtit a donutit ke kapitulaci. Paradoxně mě poznámka o dětech v mém přesvědčení spíš utvrdila. Nevěřím v žádného z bohů, i když nejsem úplný ateista, nekopu za žádný tým, a proto jsem odolný vůči svodům nechat si diktovat názor například klubem Vatikán. Jediné, co mi zbývá, je věřit ve fakta. Podle lékařů je skutečnost, jestli z dítěte bude nebo nebude homosexuál, determinována v prvních týdnech těhotenství, z čehož vyplívá, že homosexualitě se nedá naučit. Homosexuálů žije v naší společnost podle odhadů okolo pěti procent. V ostatních zemích je toto číslo podobné. Z matematického hlediska se tedy jedná o menšinu, anomálii. Bereme-li za normální to, co je co do výskytu v početní převaze (heterosexualita) není homosexualita normální/většinová. Toto hledisko je ovšem limitováno přítomností. Uznáme-li totiž, že homosexualita je s námi podle záznamů a výpovědí starců od pradávna, a to v podstatě ve stejné míře, můžeme a musíme podle mého názoru homosexualitu nopak uznat za normální. Byla tady, je tady a bude tady, alespoň do té doby, než někdo vymyslí zázračný preparát, který Ratzingerovsky řečeno tuto "zhoubnou nemoc“ sprovodí ze světa. Za celou historii lidstva se nestalo, že by homosexuálové převážili nad heterosexuály a lidstvo tak začalo vymírat, což je pravděpodobně největší noční můrou odpůrců homosexuálů. Není totiž nakažlivá. Nestalo se to ani v antice, kdy se homosexuálové svým zaměřením honosili. Proto jsem prost strachu z "armád homosexuálů". Nevnímejme zákon o regestrovaném partnerství jenom jako ošatku výhod. Není vstup do registrovaného svazku také závazekem dvou lidí, kteří si chtějí být věrní? Není v tomto smyslu reg.partnerství spíše ztrátou svobody? Zákon o reg partnerství umožní homosexuálům vést plnhodontonnější život. Jedná se teprve o první krok a samozřejmě dříve nebo později povede k tomu, že „registrovní“ začnou fungovat jako tradiční rodina, která vychovává děti. Argument, že z dítěte vyroste homosexuál padá v tváří tvář tomu co jsem už zmínil. Homosexualita je vrozená. Sexuální pud, jeden z nejsilnějších pudů lidstva, se nedá přeučit. Opravdu si myslím, že dva homosexuálové můžou fungovat jako rodina a vjistém ohledu může dokonce posloužit jako náplast tam, kde si společnost neví rady. Jak je známo, dva muži nejsou schopni splodit potomka. Jak si ho pořídí? Proč ne v dětském domově, kam ho uložili heterosexuální rodiče? Proč nedat zelenou tisícům rodin (jejíž rodiče jsou stejného pohlaví), suplujícím tradiční rodiny, které selhaly? Co je pro dítě lepší? Vyrůstat v dětském domově nebo být vychováváno dvěma milujícími, byť homosexuálními, rodiči? Odopověd se mi zdá jasná. Politici melou do umdlení řeči o rodině jako základní stavební jednotce společnosti. Přitom se polovina svazků rozpadá. Věřím v potenciál, který v budoucích jednopohlavních rodinách spočívá. Je-li rodina základem společnosti, myslím, že jí krok směrem, který jsem zde neobratně nastínil, nezabije ale posílí. |