|
Čas změn Oznámení předsedy vlády o zralé úvaze, že nemá zvláštních úmyslů sestavovat příští vládu s lidovci a následný pokles preferencí KDU-ČSL na dohled kritické hranice, to vše zvedá hlavy kritiků zmíněné lidové strany. Lidovci čelí neustálé kritice za to, že jejich strana je ve volebním spektru v podstatě jen inertním materiálem, který se dosype na prázdné místo po potřebných hlasech ve sněmovně. Od věky věků. Otázka je, jestli na věky věků. Prohlášení předsedy vlády rozkmitalo snad nejstabilnější prvek, jaký se kdy v české politice vyskytoval. Tento v poklidu si letící meteorit politickými dějinami prakticky nezná zakolísání a to navzdory velmi slabým kořenům, jaké dokázali klerikálové za dobu svého historického působení zapustit mezi českým lidem, stejně tak jako navzdory nízké míře bohabojného lidu v našich zemích. Stabilita byla tedy dosažena následovně: na to, aby sestavovali vládu lidovci nedosáhli nikdy, stejně tak, jako je neohrozil stav, kdy by byli nepoužitelní pro vládní spolek. Gravitační vychýlení, způsobené averzí premiéra k opakovaně používanému inertu přitom bylo tak nenápadné, že nevyvolalo vážnější reakce. Trajektorie lidovců však nabrala takový směr, že se nedá vyloučit konec tělesa, nebo jeho sloučení s gravitačně silnou hvězdou. A veřejně deklarovaný postoj občanských demokratů, že jejich názor na vytváření vlády s lidovci je stejný jako u sociálních demokratů, by dokázal zacloumat osudem KDU-ČSL víc než cokoliv jiného. Paroubkovo sdělení sice dosahuje jistého volebního kreditu v tom smyslu, že volič ví, co bude a kritici lidovců snad i mají o krok blíže k sociálním demokratům, zároveň však lze očekávat posílení imaginární koalice lidovců a občanských demokratů. Tato koalice sice neexistuje, ale účast na sestavování vlády nemá v současné době jistou nikdo a každá změna k lepšímu může být změnou rozhodující. Fenomén lidové strany na vlnách české politiky však tak jako tak vybočil z ustáleného kurzu a čas změn je u něj více něž nasnadě. Varianta volně loženého politického materiálu již zřejmě nemá dlouhou budoucnost a nedozná-li tento materiál změn v podobě praktické formy a obalu, ukáže politické prostředí svou připravenost na krystalizaci do konečného počtu tří stran. Jak se k tomu postaví notoričtí odpůrci reforem se možná ukáže v krátkém čase, z hlediska historie zanedbatelně krátkém. |