|
Umberto Eco - Tajemný plamen královny Loany Umberto Eco je zvláštní postavou moderní literatury. Bezpochyby jde o jednoho z největších současných evropských vzdělanců a intelektuálů. Je známý po celém světě a ačkoliv, jak přiznává v knize esejů O literatuře, začal psát teprve až krátce před padesátým rokem života, jeho romány jako Jméno růže nebo Foucaultovo kyvadlo určitě položily pevný základ dnes tolik populárním historickým detektivkám. Eco však vydal i další romány, Baudolino a Ostrov včerejšího dne, které jsou na čtenáře už hodně namáhavé. Nejenom délkou, ale i obsahem, doslova zakopáváme o historické reáli, myšlenky a události, ve kterých se sice bezchybně orientuje autor, ale čtenář sotva. Nový román Tajemný plamen královny Loany je však jiný a pro čtenáře stravitelnější, ačkoliv obsahuje stejný počet odkazů. Je totiž o moderní (brakové) literatuře, respektive komixu. Antikvariář Yambo utrpí nehodu, po které ztratí paměť. Nepamatuje si na sebe, nepozná svojí ženu, město, ve které čtyřicet let žil, je pro něj cizí. Jediné, co si pamatuje, jsou úryvky knih, které během svého života přečetl. Kousek po kousku si vzpomínáním na příběhy, které četl, dává dohromady svojí minulost. Jednoduchý, ale báječný námět. Už úvodní replika: "Jak se jmenujete?" - "Počkejte, mám to na jazyku...Jmenuji se Artur Gordon Pym." naprosto vyjadřuje, v jakém duchu se román ponese. Kniha se čte příjemně. Text je plynulý a lehký, navíc obsahuje spoustu (ale opravdu velikou spoustu) ilustrací, většinou obaly knih a komixů, místy jejich hrdiny a dokonce i obrázek Napoleona, kterého pár čárami namaloval samotný autor. Právě kvalitní ilustrace a nádherná vazba přidávají textu na hodnotě, čtenář o komixech nejen čte, ale zároveň je vidí před sebou. Celkově román hodnotím velmi kladně a považuji jej za skvělý dárek pro čtenáře, který už má něco načteno. Kvůli velkému množství odkazů se sváteční čtenář sice nebude v textu ztrácet, ale příběh si zas tak moc neužije. |