Retardér: Maturitní historka

Je to už zhruba týden, co mám tuhle zkoušku za sebou. Rozhodl jsem se, že svoje pocity a vůbec celou ji popíšu pro široké okolí, protože to stálo za to.

Už někdy od začátku dubna jsem věděl, že maturovat budu ve středu 18. května. Říkal jsem si: „Fajn, to mám ještě o dva dny navíc než ti, co budou maturovat v pondělí.“ Studoval jsem (už mohu použít minulý čas) na jednom brněnském gymnáziu. Pořadí předmětů jsem taky věděl : matika, čeština, anglina a ekonomika. To mě taky celkem vyhovovalo. Nejtěžší hezky na začátek a pak už to nějak dokopat. Zkrácené druhé pololetí jsem taky nějak zvládnul a 8. května došlo na poslední zvonění.

Nebudu nikomu nic nalhávat, vybrali jsme se celkem dost a tak jsem se taky dost opil. V sobotu ráno jsem se probudil s ostrou opicí a uvědomil sem si, že mě vlastně začíná svaťák a měl bych se učit. Přiznávám, v sobotu jsem tomu moc nedal. Jenom jsem si všechny materiály tak nějak nachystal a taky jsem se připravoval na přijímačky, které mě čekaly v neděli. Ty byly celkem v klidu a i tak dopadly. V neděli večer jsem opět neodolal a skončil v hospodě. Byl hokej, tak přece bych nebyl doma. Pondělí ráno jsem se ale opravdu učil, ale jen asi 2 hoďky, potom jsem měl něco ve městě. Takže pondělí bylo zabité. V úterý jsem překvapil sám sebe a učil se skoro celý den. Jen večer jsem skočil na poštu, protože mi došly výsledky NSZ (národní srovnávací zkoušky).

Moc mě nepotěšily, ale co se dalo dělat. Večer byl zase hokej, takže to už se o učení nedalo bavit. Středa, alkoholu třeba. Ráno jsem se zase učil, ale odpoledne a večer byl Majáles. Zase nebudu nikomu nic nalhávat, domů jsem dojel v pěkném stavu. Čtvrteční ráno bylo výborné, začínal jsem si uvědomovat, že už toho asi moc nestihnu. Ale něco jsem v ten den přece jen udělal, ale moc toho nebylo. V pátek jsem se přes fakt zase učil, ale už mě to opravdu hodně nebavilo a tak večer jsem zase byl v hospodě. Takže sobotní ráno zabité. Sobota a neděle by se ale daly nazvat studijní, jen kdyby v neděli večer nebylo finále hokeje. Domů jsem přišel okolo půl dvanácté. Když to shrnu, tak ne že bych se o svaťáku neučil, ale poměr mezi hospodou a učením byl zhruba 1:1. V pondělí ráno bylo oficiální zahájení maturit, všichni úžasně nastrojení a všichni stejně „připosraní“. Mě k tomu navíc ještě nebylo nejlíp, cítil jsem jisté dozvuky včerejšího večera.

Napochodovali jsme do maturitní místnosti, stoupli si hezky do řady a čekali až přijde maturitní komise. Za chvílí došli. Třídní profesorka začala proslovem, představila ty „nejlepší z nás“ (prostě ty, co někde uspěli na olympiádách atd.) a předseda (ředitel gymnázia v Břeclavi ) měl proslov, mimo těch obyčejných řečí nám popřál, ať dopadneme jak naši hokejisti. To mě lehce povzbudilo, ale ne moc. Za chvíli nás propustili a pozvali si prvního maturanta. My ostatní jsme se domlouvali na maturitním večírku. Jo, už tehdy jsem se na něj těšil. Domů jsem v pondělí přišel asi ve dvě odpoledne. Byl jsem odhodlaný se ještě něco naučit. Ale moc mě to nešlo. V úterý to probíhalo úplně stejně. Takže co jsem vlastně po svaťáku uměl : čeština – od každé otázky něco, u některé víc a u některé skoro nic (kdybych si vytáhl současnost tak v pohodě, ale třeba poezii jsem neuměl skoro vůbec ), matika – všechny jsem měl přečtené, anglina – přečetl jsem si jich 11 z 25, ekonomika – věřil jsem si, že tu fakt umím až na 25. otázku – EU.

Už od přírody nejsem nervák, ale vždy to na mě padne těsně před tím. Takže v úterý večer jsem se ještě díval na kousek Rodinných pout (aby mi nechyběly emoce) a na Balírnu a celkem v pohodě jsem šel asi v jedenáct hodin spát. Ráno jsem měl vstávat o čtvrt na sedm. Probudil jsem se před šestou a ten zbytek nějak doválel. Pořád mi ještě nedocházelo, že dnes maturuji. Vstal jsem provedl ranní hygienu a dokonce jsem se i nasnídal. Byl čas na to, hodit se do gala. Sice mi to prý sluší, ale já si na oblek moc nepotrpím. Co se dalo ale dělat.

Okolo sedmé jsem vyšel na šalinu. A okolo půl osmé přijel do školy, maturovali jsme v ten den ráno čtyři a všichni už tam byli. Cestou jsem potkal třídní a angličtinářku. Uctivě jsem pozdravil. V 7:45 šla první z nás dovnitř. Začal jsem „chytat nerva“ a chodit do kolečka. V 8:00 šel druhý z nás dovnitř a to už sem byl „na plech“. V 8:15 přišla moje velká chvíle. Vešel jsem dovnitř uctivě jsem pozdravil, přišla ke mně třídní a vybídla ať si vytáhnu otázku. No tak jo. V duchu sem si přál číslo 25, protože na to jsem byl zkoušený. A ono ne. 8 – celá čísla. Rozhodně lepší jak goniometrické funkce. Na přípravu jsme měli tady v matice ˝ hodiny, takže když jsem usedal na potítko, tak první šla vykládat.

Moc jsem ji neposlouchal, ale z toho málo co jsem zaslechl, jsem pochopil, že jí to moc nešlo. Měla logaritmy a exponenciální funkce. To bych celkem bral. Dostal jsem na vypracování 5 příkladů. Nadefinovat čísla soudělná a nesoudělná, najít zbytek po dělení 51000 – 1 osmi, vypočítat rovnici s nejmenším společným násobkem a největším společným dělitelem, vypočítat rovnici s kombinačními čísly a dokázat dělitelnost 11. První dva příklady jsem měl za 5 minut, jen ta definice mi přišla strašně lehká. Ten třetí jsem přeskočil, protože jsem na to nemohl přijít. Čtvrtý jsem měl za chvílí. Teď mi zbyl třetí a pátý příklad. Vzpomněl sem si, že platí : n(a,b)*D(a,b)=ab. To mě prakticky vyřešilo třetí příklad. No a tu dělitelnost jsem sice vyslovil, ale nedokázal. Druhý měl otázku goniometrické funkce a motal to tam brutálně. Přišel jsem na řadu já. Už před tím seděli ve třídě někteří třeťáci a dávali jak to vlastně probíhá, ale teď přišli další. Trošku mě to rozhodilo. Začal jsem tou definicí, pokračoval jsem dělitelností. Tady mě zastavil přísedící. Zkoušející ( profesor z matiky ) by ani nic neřekl, ale on měl námitky. Řekl jsem totiž, že 5n pokud n je sudé, vždy končí na cifry 625.

A on : „Určitě “
Šlo by to dokázat, ale to se mi zrovna nechtělo.
Řekl jsem : „Určitě“
A on : „ Pane předsedo, zkuste na kalkulačce naťukat 256.“
Předseda to naštěstí potvrdil, že to tak je. Oddechl jsem si.
Potom ještě řekl : „A co pro n = 2 ?“
Na to jsem odpověděl : „Samozřejmě, to n musí být třeba 5 a víc.“
Tady ty stupidní připomínky, které jsou naprosto zřejmé, mi pily krev celou střední školu.

Pak jsem šel radši na tu rovnici s kombinačními čísly, protože jsem si jí byl víc jistý, než třetím příkladem. Zvládl jsem to a šel na třetí, ten jsem taky dal. A čekala mě už jen dělitelnost jedenácti. Řekl jsem jim, jak vypadá, ale že jsem ji nedokázal. Matikář mi řekl, ať to zkusím na nějaké číslo, že to je jeho rodné číslo a ono to platilo. Potom mě propustili. S úlevou jsem vyšel ven. Podělil jsem se o své dojmy s ostatními, byl jsem na tom asi nejlíp. Ale to mě čekala čeština. Za půl hodiny jsem měl jít, chtěl jsem se ještě učit, ale kašlal jsem na to. Slečny z nižších ročníků nám nosily občerstvení, ale jediné co jsem v tu chvíli mohl, bylo pít.

Nastal můj čas. Bylo 9:30 a já vešel dovnitř. Přísedící mě nechala losovat. Přál jsem si 18 nebo 21 (světová a česká současnost), ale 18 už byla venku. Zalosoval jsem a vytáhl 5. Myslel jsem, že sebou seknu. Český humanismus a baroko. Cokoli, jen tohle ne. Kolega přede mnou měl 18 a co jsem tak zaslechl a on nevěděl, co napsal Solženicyn či Keruac, říkal jsem si, jak je to nespravedlivý. Moc jsem toho neuměl, na potítku jsem si napsal něco o Komenském atd. Z mluvnice jsem měl pravopisy. To jsem aspoň trošku uměl. Věděl, jsem že to bude stát za prd. Když jsem tam přišel a začal vykládat, spletl jsem si manýrismus a empýrismus. Bylo veselo. Do taktovky si to spíš vzala moje vyučující češtiny. A mnoho řekla za mne. Moc jí děkuji a zároveň se hluboce omlouvám za můj výkon. Aspoň o těch pravopisech jsem tam něco řekl. Po propocených patnácti minutách mě propustili. Tak z tohohle sem měl daleko horší pocit jak z matiky. Čekal jsem trojku.

Měl jsem zase půl hodiny na to, abych se dal dohromady. Dokonce jsem už i jedl. Snědl jsem jeden chlebíček. Skočil si na záchod a patnáct minut. Z angličtiny jsem neměl moc strach. Říkal jsem si, že pokud si nevytáhnu History nebo Festivals and traditions, tak to není o znalostech, ale o schopnosti mluvit. Stejně jsem dobře uměl všeho všudy pět otázek. Když už se to blížilo, byl jsem stejně nervózní. V 10:30 jsem tam vešel. Angličtinářka mě nechala losovat, nahnul jsem se tak decentně a losoval. A ona že prý můžu jít blíž. Už jsem vytáhl, takže už to bylo jedno. Číslo 10. Věděl jsem, že History nebo Festivals and traditions to nejsou. Bylo to Czech Republic. Nic moc. Ale mohlo to být horší. Dostal jsem text o Krkonoších, tak jsem si ho přečetl. Bylo tam o lyžování a prostě všeobecně o zimní sezóně. K tomu jsem ještě dostal papírek, kde byly otázky, které se týkaly České republiky.

Ty jsem si moc nepřipravil. Říkal jsem si, že to tam vymyslím. Přišla moje chvíle. Vstal jsem a šel jsem na zkoušení. První otázku položila přísedící, překvapilo mě to. Tak jsem jim řekl, o čem ten článek vlastně byl. A pak se mě ptali na různé věcí o ČR. Nebudu lhát, byla to hrůza. Snažil jsem se odpovědi nějak rozvádět, ale moc mi to nešlo. Odkoktal jsem tam 15 minut a šel pryč. Když jsem vycházel, tak jsem tušil, že tohle bude taky za tři. Teď už zbývala jenom ekonomika. Vzhledem k tomu, že jsme byli první maturanti naší paní profesorky, moc jsem si z toho hlavu nedělal. Za všech otázek jsem nechtěl jen tu poslední – Evropskou unii. Teď jsem toho už snědl víc a ve 11:30 vešel dovnitř s tím, že je to naposled. Paní profesorka mě nechala losovat. Všiml jsem si, že měla taky hezkou barvu. Vytáhnu a kouknu a 23. Věděl jsem, že to jsou Daně z příjmů právnických osob. Ze všech daní bylo tohle nejhorší. Fyzický osoby jsem uměl, DPH jsem uměl, daň obecně jsem uměl, ale tohle ? Na potítku jsem popsal, co je to právnické osoba, jak se dělí atd. A teď výpočet daně, no to už bylo slabší, ale jakž takž. A teď odpisy majetku, v tom jsem se ztrácel.

Po 15 minutách jsem šel na to, odvykládal jsem to, co jsem uměl. Přísedícího jsem viděl poprvé v životě, ale byl mi celkem sympatický. Zbývalo ještě 5 minut. Zeptali se mně zhruba na 3 otázky, odpověď jsem věděl na jednu. Odcházel jsem lehce zklamaný, mohl jsem toho umět víc. Ale na druhou stranu jsem si zhluboka oddech, protože jsem to měl za sebou. Ve studovně, kde jsme byli mezi zkouškami, jsem si sedl na židli, otevřel minerálku a čekal. Samozřejmě jsme řešili, kdo si co vytáhl. Poslední zkoušející vyšel za 15 minut po mně. Poté měla porota poradu. Asi ve 12:30 nás pozvali dovnitř a sdělili nám výsledky. Byl jsem překvapený. Čeština, matika za 1, ekonomika a anglina za 2. Prospěl s vyznamenáním. Nezasloužím si to. Potom nám přišla poblahopřát celá maturitní komise. Češtinářka mi řekla, že dnes byla tedy shovívavá. Angličtinářka se tak mile usmála, když jsem řekl : „Opravdu, děkuju.“ Třídní nám předala obálky. Čekal jsem v nich aspoň pětikilo, ale nebylo tam. Jen nějaká pozvánka do jazykovky. Vyšli jsem ven s úlevou a většina byla spokojená. Za 10 minut jsme už seděli u piva.