Kdy jste se poprvé dostal k herectví? Měl jste ve svém mládí nějakou představu o tom co by jste chtěl jednou dělat?
Jaroslav Dušek: Když jsem byl malý, tak jsem vždycky chtěl být klaunem. Už si přesně nepamatuji jak mě to napadlo, velmi rád jsem navštěvoval cirkusy, takže jsem tam pravděpodobně chytil inspiraci. Jinak jsem velmi dlouho o svém budoucím povolání žádnou konkrétnější představu neměl. Později jsem začal na gymnasiu hrát ochotnické divadlo se svým spolužákem. Tehdy to bylo naše velké hobby. Nikdy jsme od toho nic neočekávali a brali to pouze jako zábavu, ale nakonec se tento koníček převrhl v obživu.
Začátek vaší herecké kariéry tedy odstartovalo divadlo. Oba vaši rodiče pracovali v Semaforu a během studií na gymnasiu jste začal učinkovat v Nedivadle Ivana Vyskočila. V roce 1981 jste s Janem Bornou založil divadlo Vizita. Herectví jste dokonce začal učit na konzervatoři. Kdy jste se poprvé dostal k filmu a který z těchto filmů považujete za startovní mezník své filmové kariéry?
Za mezník, který změnil moje pojetí filmu bylo dílo Nenápadný půvab buržoazie od režiséra Luise Bunuela, ale vy se jistě ptáte na film ve kterém jsem hrál (Jaroslav Dušek zkoušel naše filmové znalosti :o). Za moje startovní filmy by se dala považovat Pražská pětka, Vrať se do hrobu a Kouř. Neměl jsem větší ambice hrát ve filmech a dával jsem přednost především divadlu.
Přesto jste ale ve filmovém světě prorazil a stal jste se jedním z nejvyhledávanějších českých herců. Do součastné chvíle jste učinkoval ve více než čtrnácti filmech. Ve kterém z nich se vám hrálo nejlépe?
To nemůžu přesně říci, stejně tak bych nemohl jmenovat ani film, ve kterém se mi hrálo nejhůře. Pokud bych ale měl odpovědět na vaši otázku, tak k mým oblíbeným patří role ve filmu Pelíšky. Zejména pak postelová scéna s Evou Holubovou. Nejvíce mě baví hrát delší sekvence, protože je může člověk více ovlivňovat.
Když už mluvíte o tom ovlivňování, mimo jiné působíte i v divadelním sboru Vizita, který se zaměřuje především na improvizace. Vy sám jste známý jako výborný improvizační herec. Dochází někdy k improvizaci i během filmového natáčení? Stává se, že někdy začnete doslova přepisovat scénář?
V tomto směru jsou bohužel filmy velmi nevyhovující, k improvizaci zde občas dochází, ale jen průběžně a v malé míře. I to je jeden z důvodů, proč mám raději divadlo.
Máte nějaký svůj vysněný cíl, kterého by jste chtěl jednou dosáhnout? Chtěl by jste zůstat u filmu?
Svůj sen samozřejmě mám, o co se jedná, to je tajemství, řeknu vám jen, že to bude „opravdová transformace“. Co se týče filmu, tak u toho bych rozhodně zůstat nechtěl, chci se i nadále věnovat především divadlu. Divadlo umožňuje herci, aby byl s divákem v přímce a mohl na něj bezprostředně reagovat.
Právě skončila projekce prvních ukázek z vašeho nového filmu Doblba, slogan k filmu zní „černá barevná komedie“. Jaké diváky podle vás tento film zaujme?
Tak to nechci posuzovat, na to koho film zaujme jsem naopak zvědavý.
Ve filmu Doblba s vámi hraje Petr Čtvrtníček, který se zde poprvé dostal do jedné z hlavních filmových rolí. Jak se vám s ním hrálo? Co říkáte na Čtvrtníčkův legendární pořad Česká soda?
S Petrem se hraje velmi dobře, je to jak dobrý herec, tak i skvělý člověk. Česká soda, asi by jste ode mě chtěli slyšet že je to blbost, že? :o) Mě se Česká soda líbila, byla to sranda.
Na která ze svých divadelních představení, byste pozval čtenáře Retardéru?
Určitě do našeho improvizačního divadla Vizita.
Jaroslav Dušek: Když jsem byl malý, tak jsem vždycky chtěl být klaunem. Už si přesně nepamatuji jak mě to napadlo, velmi rád jsem navštěvoval cirkusy, takže jsem tam pravděpodobně chytil inspiraci. Jinak jsem velmi dlouho o svém budoucím povolání žádnou konkrétnější představu neměl. Později jsem začal na gymnasiu hrát ochotnické divadlo se svým spolužákem. Tehdy to bylo naše velké hobby. Nikdy jsme od toho nic neočekávali a brali to pouze jako zábavu, ale nakonec se tento koníček převrhl v obživu.
Za mezník, který změnil moje pojetí filmu bylo dílo Nenápadný půvab buržoazie od režiséra Luise Bunuela, ale vy se jistě ptáte na film ve kterém jsem hrál (Jaroslav Dušek zkoušel naše filmové znalosti :o). Za moje startovní filmy by se dala považovat Pražská pětka, Vrať se do hrobu a Kouř. Neměl jsem větší ambice hrát ve filmech a dával jsem přednost především divadlu.
Přesto jste ale ve filmovém světě prorazil a stal jste se jedním z nejvyhledávanějších českých herců. Do součastné chvíle jste učinkoval ve více než čtrnácti filmech. Ve kterém z nich se vám hrálo nejlépe?
To nemůžu přesně říci, stejně tak bych nemohl jmenovat ani film, ve kterém se mi hrálo nejhůře. Pokud bych ale měl odpovědět na vaši otázku, tak k mým oblíbeným patří role ve filmu Pelíšky. Zejména pak postelová scéna s Evou Holubovou. Nejvíce mě baví hrát delší sekvence, protože je může člověk více ovlivňovat.
Když už mluvíte o tom ovlivňování, mimo jiné působíte i v divadelním sboru Vizita, který se zaměřuje především na improvizace. Vy sám jste známý jako výborný improvizační herec. Dochází někdy k improvizaci i během filmového natáčení? Stává se, že někdy začnete doslova přepisovat scénář?
V tomto směru jsou bohužel filmy velmi nevyhovující, k improvizaci zde občas dochází, ale jen průběžně a v malé míře. I to je jeden z důvodů, proč mám raději divadlo.
Máte nějaký svůj vysněný cíl, kterého by jste chtěl jednou dosáhnout? Chtěl by jste zůstat u filmu?
Svůj sen samozřejmě mám, o co se jedná, to je tajemství, řeknu vám jen, že to bude „opravdová transformace“. Co se týče filmu, tak u toho bych rozhodně zůstat nechtěl, chci se i nadále věnovat především divadlu. Divadlo umožňuje herci, aby byl s divákem v přímce a mohl na něj bezprostředně reagovat.
Právě skončila projekce prvních ukázek z vašeho nového filmu Doblba, slogan k filmu zní „černá barevná komedie“. Jaké diváky podle vás tento film zaujme?
Tak to nechci posuzovat, na to koho film zaujme jsem naopak zvědavý.
Ve filmu Doblba s vámi hraje Petr Čtvrtníček, který se zde poprvé dostal do jedné z hlavních filmových rolí. Jak se vám s ním hrálo? Co říkáte na Čtvrtníčkův legendární pořad Česká soda?
S Petrem se hraje velmi dobře, je to jak dobrý herec, tak i skvělý člověk. Česká soda, asi by jste ode mě chtěli slyšet že je to blbost, že? :o) Mě se Česká soda líbila, byla to sranda.
Na která ze svých divadelních představení, byste pozval čtenáře Retardéru?
Určitě do našeho improvizačního divadla Vizita.